České lesy a těžba dřeva

Šálek: Mohu říci, že těžba lesů nenarůstá a je to tak už od roku 1945. Pouze jednou se doba přiblížila nárůstu - v roce 1982 a 1983. Má to ale také svá negativa, protože lesy stárnou. Dříví se stává cennou surovinou teprve v momentě, kdy přijdou dřevorubci. Jinak strom dožije svůj věk a rozpadne se. Jediným vítězem jsou pak dřevokazné houby.

Lubomír Šálek sice považuje za naprostý mýtus názor mnohých lidí, že se kácí moc a necitlivě, ale chápe tento postoj, má pro něj porozumění.

Šálek: Lidský život je kratší než život stromu. Plně chápu lidi, kteří rádi chodí do lesa, les však také stárne, najednou jsou tady dřevorubci a kácí se v místě jejich procházek a hledání hub. To je pro ně zarážející moment, dalším je kamión, který dříví vyváží.

Na lesích je fascinující to, co Lubomír Šálek už zmínil, že život stromu je rozhodně delší, než život člověka, ale jsme to my lidé, kdo svojí aktivitou rozhodujeme o tom, jak dlouho stromy budou žít. Je v tom určité napětí a citlivost.

K této úvaze se nám hodí ještě několik slov od Lubomíra Šálka.

Šálek: Jedna generace lesy sází, druhá a třetí pěstuje a čtvrtá je sklízí. Nejde tedy nechat dřevo shnít, sežrat kůrovcem, ale sklidit v náš prospěch. Zároveň se ale musí další lesy vysazovat pro potřebu příštích generací.