Francie podporuje najímání chův slevami na dani. Ženy se vrací do práce po půl roce od narození dítěte

„Celá infrastruktura kolem hlídání dětí je ve Francii skvělá. Většina kolegyň, které porodily dítě během doby, co tady pracuji, se vrací do práce po třetím, šestém měsíci věku novorozeněte.“

Čtěte také

„Bezmoc a bezradnost.“ Rodiče dětí mají problémy sehnat ve velkých městech školku

Martin Kříž má teď delší pracovní pauzu, takže může vyzvedávat děti sám. Dřív to on ani jeho manželka nestíhali. V Paříži se totiž obvykle pracuje od deváté hodiny ranní až do šesté nebo sedmé hodiny večerní. Proto doma vystřídali celkem 8 chův.

Síť agentur

Francie má pestrou síť agentur, které služby chův nabízejí. Některé se specializují na výuku jazyků, jiné třeba na rozvoj kreativity. Rodiče můžou s požadavky obeslat několik kanceláří, které jim vypracují cenovou nabídku. Z doporučených kandidátek nebo kandidátů si pak vyberou svou chůvu:

„Psanou formou nám tenkrát poslali dva, tři profily. Z nich si člověk jednoho vybere. A může si toho člověka pozvat na hodinu, aby se s ním poznal. Ten francouzský systém je nastavený na to, aby lidé šli pracovat. Minimálně v Paříži je to společenská norma nechat dítě s chůvou a vidět se s ním až po šesté hodině večer.“

Francouzský stát podporuje najímaní chův a tedy i brzký návrat žen do práce štědrými slevami na dani, potvrzuje Martin Kříž: „Co člověk utratí na hlídání dětí, může z padesáti procent odečíst z daní. Pokud člověk platí třeba 18 tisíc měsíčně, stát mu za to 9 tisíc na daních vrátí.“

Daňové úlevy

Čtěte také

Učitelky v dětské skupině kladou velký důraz na respekt, pomohly mi i s výchovnými problémy, pochvaluje si maminka

Stejné daňové úlevy můžou rodiče uplatňovat i v případě jeslí. Jitka Bažantová má dvě dcery. Mladší, 14 měsíční Anežku, dává do jeslí už od jejího půl roku, kdy ji přestala kojit:

„Platíme 330 eur a musíme pak počkat na srpen, kdy nám pak přesně půlku z toho vrátí. A jsem si poměrně dost jistá, že kdyby nějaký podobný systém existoval v Česku, tak by – ne všechny – ale určitě mnohem víc žen šlo do práce dřív.“

Jitka Bažantová přiznává, že měla štěstí a místo ve státních jeslích našla. I díky francouzskému systému předškolní péče se nebrání třetímu dítěti:

 „Jsem přesvědčená, že je to díky tomu systému, který je takhle nastavený, který mi umožnil, že i přes to, že holky mají mezi sebou jen dva a tři čtvrtě roku rozdíl, byla jsem mezitím v práci. Potom jsem si užila druhé těhotenství a druhou mateřskou a teď už jsem zase v práci. Pokud bude třetí dítě, ta si to zase užiju.“

„Myslím, že systém v Česku je limitující pro matky, které se chtějí vrátit do práce. Představuje delší mezeru v kariéře. Jitka mi vysvětlovala, že matky v Česku mívají často další dítě, takže zůstávají doma třeba pět nebo šest let. Potom může být opravdu náročné se vrátit do práce,“ doplňuje Jitčin partner Julien.

Zlatá střední cesta

Čtěte také

Školky jsou pro další vzdělávání důležité, ukazují data

Svou vlastní cestu mezi Francií a Českem hledala Denisa Auxéméry, která v Paříži vychová dvě děti ve věku 4 a 7 let:

„Já si myslím, že česká maminka tomu dítěti dává strašně moc, ale zároveň se strašně vyčerpává, protože nemá kontakt s tím druhým světem. A když se francouzská maminka vrátí z práce, i když je za těch 8, 9, někdy 10 hodin utahaná, tak se na to dítě strašně těší a má hrozně energie, co mu zase dá.“

„Jde o to najít nějakou zlatou střední cestu. My jsme to v našem páru zvládli a rozhodli se nechat naše děti mezi rokem a půl a dvěma lety doma. Několikrát do týdne jsme využívali hlídání. Umožnilo nám to občas vyjít ven a nebýt pořád zavření doma s dětmi,“ uzavírá Denisin manžel Jean-Philippe Auxéméry.