Barber Patrik Branda: Začalo to tak, že jsem nejdřív stříhal sebe

24. únor 2018

Patrik Branda je barber a působí v Banské Bystrici, kde už přes rok podniká. Za svou práci byl také nominován na cenu Roma Spirit 2017 v kategorii Společnost a zaměstnavatel.

„Zajímal jsem se o to delší dobu, neměl jsem ale nikdy představu o tom, že bych se tím mohl živit. Nemám na to ani kurz, ani školu. Začalo to tak, že jsem nejdřív stříhal sebe. A sám na sobě jsem se to naučil. Kamarádi v okolí se mě začali ptát, kdo mě stříhá, kam chodím. Odpovídal jsem, že nikam, že se stříhám sám. Začal jsem stříhat jednoho, druhého, třetího. Nakonec jsem si pronajal prostor u nás v Prievidzi. A lidi začali chodit. Viděl jsem, že to má úspěch, že by to šlo. Se svou tehdejší přítelkyní jsem se bavil o tom, že bychom to chtěli vyzkoušet i v jiném městě. Kvůli tomu, abych věděl, jestli za mnou lidé chodí proto, že mě znají, nebo proto, že jsem skutečně dobrý. Tak jsem přišel sem do Banské Bystrice. A tady jsme začali na 14 čtverečních metrech.“

V začátcích se mohl spolehnout na své rodiče.

„Nepocházím z bohaté rodiny, ale to, co jsem potřeboval, mi rodiče vždy, díky bohu, zajistili. Člověk může udělat ledacos, když chce. Může dokázat všechno, když věří v sebe a má kolem sebe lidi, kteří mu věří a pomáhají, tak jako já mám teď kolem sebe své parťáky, kteří pro mě pracují, rodiče. Prostě jsem šel do toho s tím, že to je to, co chci dělat, i když jsem nevěděl nic o byznysu, netušil jsem, co se má dělat, jak se to má dělat. Měl jsem prostě v hlavě nějaký plán, byla to výzva.“

Ve své činnosti spojil Patrik starou a novou barberskou školu.

Ve své činnosti spojil Patrik Branda starou a novou barberskou školu

„Teď nastal takový velký boom s tím, že ve světě už to tak funguje několik let, tady na Slovensku to také fungovalo. Nebyl to ale barber shop, byli to barbeři, tedy holiči. Byl to pán, například můj dědeček, přišel před prací, přečetl si noviny, ten pán ho oholil, popovídali si. To byl barber shop. V rámci současného boomu se spojuje nová a stará škola, tzv. new school a old school. Ti, kteří se vydali směrem staré školy, to jsou opravdu páni, kteří nosí polobotky, nažehlené košile, motýlky. A je tam džentlmenská atmosféra. Potom jsou barber shopy v Americe, kde vyřezávají do vlasů nejrůznější ornamenty, v různých barvách, upravují brady. Je to už takové trošku moderní a nadčasové.“

Barberství může být vnímáno i jako součást umělecké činnosti.

„Každý barber, ať už na Slovensku, nebo v Americe, je ve své podstatě umělec. Dává do své práce něco ze sebe a musí mít nějakou vizi a představu o tom muži, který za ním přijde, jak to má vypadat a co mu bude sedět. U nás to funguje tak, že k nám pán přijde a prvních 10 nebo 15 minut si jen povídáme. Barber se ho zeptá, kde pracuje, jaké má zájmy, jaký má styl, nejen oblékání. A my podle toho umíme vydedukovat, jestli by ten pán chtěl spíš něco elegantního, nebo spíš výstředního nebo víc fresh, moderního. Všechno se nakombinuje tak, aby byl spokojený a aby to sedělo k jeho osobnosti.“

Patrik je citlivý na setkání s předsudky a zevšeobecňování.

„Není potřeba házet všechny lidi do jednoho pytle. Nelze soudit celou komunitu za to, že jeden její člen něco udělá. To se mi nezdá jako dobrý způsob. Proto u mě pracují Romové i Neromové. A všichni jsme jeden tým. To je moje vize, ukázat lidem, že můžete mít jakoukoliv barvu, můžete být bílý, černý nebo i růžový, jakýkoliv na světě, jde ale o to, jaký je ten člověk uvnitř, ne jak vypadá a jakou má barvu pleti. Chodí ke mně hodně klientů, kteří pomáhají i Romům, mnoho z nich pomáhá Romům, ať už finančně, s prací, ale i jinak. Proč média neukážou i něco takového? Bílí dokážou vycházet s Romy. A naopak.“

autor: Robert Hoza
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.