Autostop a jeho rizika

19. říjen 2004
Vaše téma

Vaše téma to se dnes věnovalo a ještě v posledním díle bude věnovat autostopu. Psychologů jsme se ptali, proč lidé v dnešní době ještě stopují a proč je jiní do svých aut berou. Co zásadního dneska už zaznělo, to shrne redaktorka Michaela Vetešková. Berete stopaře? Na to jsme se zeptali v pražských ulicích.

Projev občana: Nebereme. Nebereme, nikdy.

Projev občana: Se bojím.

Projev občana: No já úplně stejně.

Projev občana: Kdy, jak. Záleží, jakou mám náladu.

I z mnoha jiných odpovědí na naší anketní otázku vyplynulo, že nejčastěji berete stopaře v případě nouze. Když vidíte, že například stopař čeká na silnice dlouho a prší nebo že stopaři ujel vlak a potřebuje dovézt do nejbližší stanice. A tak podobně.

Karel Havlík: Autostop není nikde ve světě výrazem svobody, ale vždy vážným rizikem. Člověk by se k němu měl odhodlat jen v krajní nouzi. Soudný motorista by neměl komukoliv zastavovat, zvláště sedí-li v autě sám. Tam, kde je třeba opravdu pomoci, by však váhat neměl.

Myslí si dopravní psycholog, Karel Havlík. Ale dodává, jízda stopem, to je sázka do loterie a proto by si měly obě strany připravit strategii, jak se zachovat, ucítí-li z protější strany nebezpečí. Policie má ve svých složkách řadu případů sexuálního zneužití kvůli autostopu.

Ludmila Čírtková: Doporučujeme třeba, abychom zavolali pomocí mobilního telefonu někomu známému a informovali ho o tom, že právě nasedáme do vozidla, že jedeme takovým a takovým typem vozidla a že bychom měli být zhruba v tolik a tolik hodin na místě. To všechno snižuje vlastně možnost pro řidiče chovat se nekalým způsobem.

Policejní psycholožka, Ludmila Čírtková, doporučuje stopařům snižovat anonymitu. Ta je hlavním nebezpečím autostopu. Pro řidiče je lákavé, že o případné oběti nic neví a obráceně. V nebezpečí nejsou jenom stopaři, ale také řidiči, kteří stopaře berou.

Ludmila Čírtková: V každém případě by měli mít strategii proti náhlému útoku nebo náhlému přepadení a pak si myslím, že zpravidla ten útok je dopředu nějak signalizován, to znamená, že ten stopař už v rozhovoru oťukává řidiče, zjišťuje třeba, jestli řidič je někde přesně očekáván a podobně. A klade-li stopař takové podivné otázky, myslím si, že to je téměř správný čas na to, aby byl okamžitě z auta opět propuštěn.

Autostop je nebezpečný, ale má i své dobré stránky. A nemluvíme o úspoře peněz za cestovné. Stopaři mohou nabídnout řidičům rozptýlení při dlouhé cestě a snížit tak riziko mikrospánku. A nebo se mohou seznámit se zajímavými lidmi, jak se to stalo našemu posluchači, Michalu Šebestovi.

Michal Šebesta: Já mám takový neobvyklý příběh. Myslím si, že mezi těmi špatnými zprávami by mohla zaznít taky jedna dobrá zpráva, jedna dobrá zkušenost. Já jsem před několika lety jel z Prahy do Chomutova, v Praze na výpadovce jsem vzal jednu stopařku, byla to velmi příjemná slečna a 3 roky nato jsem si tuhletu slečnu vzal. Žijeme spolu, je to moje žena. Myslím si, že to je nejlepší ženská na světě.

Ať nás k jízdě stopem vede touha po dobrodružství nebo seznámení s jinými lidmi, úspora času i peněz, či nepříjemnost v podobě zpožděného vlaku nebo jiné nehody na cestě, jako stopaři i řidiči bychom měli být obezřetní, zdůrazňují přesto odborníci.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ela
Spustit audio

Více z pořadu