Autoritářské země se snaží zneužít výzkumná data ze světových univerzit. Hrozeb je hned několik druhů

Působíte v univerzitním systému, který zahrnuje jednak školy, jednak státem zřizované organizace. Patří sem kriticky důležitá infrastruktura jako nemocnice. Není to trochu protichůdné, být otevření pro studenty, a přitom zajistit bezpečnost?

To je důležitá otázka. Jak ochránit infrastrukturu a zároveň otevřenost akademického prostředí. Jak ochránit výzkum v akademické otevřenosti. Myslím, že jedna z klíčových cest vede skrze ostražitost.

Trávíme hodně času tím, že pomáháme fakultám, aby se naučily rozpoznávat různé hrozby. Další věc, kterou děláme, je zjišťování, s kým spolupracujeme. Kdo financuje naše zahraniční spolupracovníky, z jakých organizací pocházejí. A také, jestli jsou v tom všem transparentní, kromě toho, že jsou u nás na univerzitě.

Čtěte také

Co bude s našimi daty na sítích za deset let? Výzva #10Yearchallenge je potenciální hrozba, varují experti

Neupřímní akademici

Zažili jste nějakou špatnou zkušenost se zahraničním vměšováním, něco, z čeho jste se od té doby poučili?

Jako každá univerzita zažíváme případy, kdy hostující stipendisté nebo postgraduálové k nám nejsou úplně upřímní v tom, koho reprezentují. Hodně takových aktivit jsme zaznamenali i v programech pro zahraniční talenty, kde cizí instituce získávají naopak naše odborníky ke spolupráci.

Kompromituje se tím transparentnost, která je zapotřebí k tomu, abyste byli úspěšnou vzdělávací institucí. To jsou příklady, které mě zrovna napadly, protože se s nimi setkáváme nejčastěji.

Jestli tomu dobře rozumím, problém může být v tom, že odcizí nějaké duševní vlastnictví, nějaká výzkumná data, která skončí neznámo kde?

Duševní vlastnictví u nás ve Spojených státech znamená něco velmi specifického. Do určité míry se to stává také. Ale už jenom to, že někdo zpronevěří výsledky výzkumu, aniž by o tom věděl vedoucí práce, je problém, se kterým se setkáváme. Chceme se ujistit, že práce, kterou fakulta investuje do výzkumu, zůstane vnitřní záležitostí, dokud nebude připravená k publikaci.

špion, špionáž, dalekohled, sledování|foto:Fotobanka stock.xchng

Není to problém jedné země

Jakým způsobem se tomu dá čelit? Už jste říkal, že klíčové je dát si pozor, takže učíte každého profesora, aby byl opatrný v takových a takových případech?

To je určitě naším cílem. Rozšířit povědomí o tom, co je rizikové. Mít nastavené procesy, abychom rozpoznali, kdo je doopravdy ten, s kým navazujeme spolupráci. A musíme v tom spolupracovat s ostatními univerzitami. Nejenom ve Spojených státech, ale mezinárodně.

Podobně, jako to děláme tady s Univerzitou Karlovou. Není to problém, který bychom mohli vyřešit sami v Texaském univerzitním systému A&M. Není to ani problém, který by vyřešily samy Spojené státy, ani jiná jednotlivá země. Je to věc, na které musíme spolupracovat a společně hledat řešení.

Čtěte také

„Čína je příliš důležitá, abychom ji ignorovali. Ale když s ní spolupracujeme, máme oči otevřené,“ říká Glenn Tiffert, odborník na Čínu

Jak se dá v takových situacích zachovat akademická svoboda a otevřenost? Někdo by mohl namítnout, že prověřování a přerušování spolupráce vypadá jako cenzura?

Víte, určitě je jednou z možností zpřetrhat určitý typ vazeb. Ale jiná možnost, která je podle mě životaschopnější a žádanější, je ujistit se, že jednáme v transparentní situaci. Máme dostatečné znalosti na to, abychom mohli činit informovaná rozhodnutí s vědomím možných rizik, a abychom mohli přijímat opatření, která budou případně rizikům čelit.

Naším cílem není omezovat výzkumníky nebo jim nařizovat, s kým mohou nebo nemohou spolupracovat, ale zajistit, aby dostali všechny informace k tomu, aby mohli posoudit rizika a rozhodovat se podle nich, a aby jim mohli čelit opatřeními, která ochrání nejenom výzkumníky, ale i instituci.