Ampelmann, symbol východního Německa, přežil dodnes

Ampelmann na semaforu

Turistické projížďky po Berlíně trabantem, bary vyzdobené sovětskou vlajkou, obchody se socialistickým zbožím. Dvacet let po sjednocení Německa ostalgie nepolevuje. Jejím symbolem je i takzvaný ampelmann, jedna z kultovních postaviček Berlína i východního Německa.

Někdy se rozčílíme, že nám brání v cestě. Někdy kvůli němu přidáme do kroku. Většinou ho ale nevnímáme. Proč se také zabývat panáčkem na semaforu. Pro východní Němce se právě tato figurka stala důležitým symbolem. Jedním z mála, který přežil pád komunismu.

„Tady je oddělení, kde se dají koupit všechny možné věci do kuchyně, soupravy na espreso, kapučíno, hrnečky, otvíráky, skleničky,“ ukazuje mi manažerka Elke suvenýry, ze kterých se na mě usmívá panáček ze semaforu.

„A tady jsou věci pro děti, reflexní prvky na oblečení, tašky, zvoneček na kolo, ponožky, dokonce i náplasti.“ Jsem v jednom ze čtyř obchodů, kde se dnes prodávají nejen suvenýry, ale desítky druhů zboží s vtipným zeleným nebo červeným mužíčkem „Je to velmi sympatická figurka, ten zelený je takový aktivní, usměvavý a tím, že je kulatější, nepůsobí tak přísně.“

Obchod se suvenýry

S nápadem na odlišnou figurku přišel před víc než čtyřiceti lety dopravní psycholog Karl Peglau. „Šlo o zvýšení bezpečnosti na silnicích. Tím, že jsou barvy jasnější a figurky jsou silnější, je světlo důraznější. Díky klobouku vypadají seriózně, ale přitom jsou takové dětské, přátelské,“ vypráví majitel firmy Ampelmann Marcus Heckhausen. Právě ta barevnost ho před lety udeřila do očí.

„Přijel jsem do Berlína načerpat inspiraci,“ vzpomíná designér na rok 1995. „Bylo to napínavé vidět bývalou NDR, zcela jiný svět. U nás bylo vše opravené a tady všechno takové šedivé. Šel jsem po ulici, bylo málo světla, málo barev a najednou jsem ho uviděl, takový veselý, svižný panáček. Bylo to pěkné znamení, v tom ponurém listopadovém dni.“

Ampelmann připomíná, že ne všechno v NDR bylo špatné

Šlo o první impulz, dnes má pan Heckhausen firmu, která provozuje čtyři obchody a jednu restauraci. Zaměstnává 80 lidí, roční obrat má sedm milionů eur. Produkt je jediný – ampelmänchen v nejrůznějších podobách. Přitom i ampelmann sjednocení Německa málem nepřežil.

„Začalo se mluvit o změně, že by měl být nahrazen tím ze Západu. To by byla obrovská škoda.“ Možná i pan Heckhausen přispěl k tomu, že východoněmecký panáček se na vás ze semaforu usmívá dodnes. „Pozoroval jsem, jak lidé na Východě přišli o vlastní identitu. Přišli o své známky, peníze, měnily se názvy ulic. Všímal jsem si, jak u lidí narůstá frustrace, bylo mi jasné, že ampelmann musí být zachráněný.“

Marcus Heckhausen se spojil s autorem přitloustlého mužíka ze semaforu, napsali spolu knihu a postupně vymýšleli další a další suvenýry. „Pan Peglau byl typickým příkladem východoněmecké frustrace. Cítil se nepotřebný, nikdo ho nechtěl. Mnohé dveře zůstaly východním Němcům zavřené.“

Majitel firmy Ampelmann GmBH

„Samozřejmě se děly špatné věci, existovala Stasi, ale ne každý východní Němec byl jejím členem, jak si myslí mnozí na Západě,“ přiznává pan Heckhausen. I on sám čelil útokům médií, že jako muž ze Západu ukradl východoněmecký symbol.

„Člověk věděl, jak prosadit značku, to lidé z Východu netušili. Ale nikdy jsem nebyl arogantní, ve firmě dělají lidé z obou částí země a nikdo se nestará, odkud kdo je,“ dozvídám se od něj.

„Dodnes se o věcech říká, že jsou typicky wessi, typicky ossi. V hlavách lidí to rozdělení přetrvává pořád.“ Podle pana Heckhausena bylo pěkné, když se v roce 2005 rozhodla i někdejší západní část Berlína postupně nahradit svého panáčka tím z Východu. „Myslím, že to bylo pěkné gesto solidarity. Vždyť lidé na Východě museli přijmout úplně vše, Západ byl tak arogantní,“ soudí pan Heckhausen.

Komerční úspěch ampelmanna je podle něj jen ukázkou, že lidé potřebovali zachovat alespoň nějaký symbol. Panáček ze semaforu tak východním Němcům denně připomíná, že ne úplně všechno na Východě bylo tak špatné.


Zobrazit Berlínskou zeď na větší mapě