Aby je vedli za poznáním, založili svým dětem vlastní školu
Malí školáci z pražského Radotína dostali před rokem k Vánocům velmi neobvyklý dárek. Rodiče jim věnovali úplně novou školu, kterou sami založili. Od ledna tak jeden prvňák a čtyři děti ze čtvrté třídy tráví školní výuku společně v malé třídě jedné radotínské vily.
Čtyři kluci a jedna dívka si sedají do kruhu. Je půl deváté ráno, právě začíná obvyklý školní den.
Dřív než se pustí do matematiky, musí probrat jeden spor. Dva ze spolužáků se k sobě nechovali pěkně. Problém se řeší podle školních pravidel, vysvětlují Alfi a Anetka.
„Nasloucháme si, neposmíváme se a spolupracujeme s učitelem nebo učitelkou,“ vypočítávají. „S posledním pravidlem občas míváme problém,“ přiznávají upřímně.
Jako v obyčejné škole to tu nevypadá
Usměvavá učitelka Pavla Polechová rozdává úkoly. Ve třídě nejsou žádné lavice, každé dítě se usadí, kde chce.
„Děti si sice s něčím hrají, ale zároveň i plní zadání. Máme tu skutečná zvířátka a parkety. Učebna je propojena s pomůckami, já sama dokonce některé vyrábím,“ popisuje učitelka.
„Byli jsme v pravěkém muzeu v Kolíně, což nás inspirovalo k tomuto projektu. Pracujeme na něm s Frantou,“ říká mi krátce poté s vážnou tváří malý klučina. „Pořádně se ještě neví, nač to sloužilo – zda šlo o ohradu pro zvířata, nebo zda se tam závodilo.“
Škola funguje od ledna
Učitelce ve výuce pomáhají i dva z rodičů. Sami se podílejí na chodu radotínské Sdružené školy Robinson. S nápadem na její založení přišel Nikola Křístek, který se pedagogice věnuje spoustu let.
„Jednou ráno jsem si uvědomil, že děti můžeme převést do režimu domácího vzdělávání, najít člověka, jemuž budeme věřit, že se o ně dobře postará, a budeme tak mít vlastní školu,“ vzpomíná.
Škola funguje od ledna. Nastoupit do ní může jakékoliv dítě, kterému stát povolil učit se doma. Rodiče si musí školu platit, zhruba pět tisíc měsíčně.
Jednou za půl roku na přezkoušení
„Každý přispívá základním minimem. Kdo chce přispívat víc, může. Za projekt jsem se postavil, věřím tomu, že má smysl. Tato škola je mým koníčkem. Zatímco někdo jiný investuje peníze třeba do sportovního vybavení nebo si ‚tuní‘ auto, já si ‚tuním‘ školu,“ říká s úsměvem Nikola Křístek.
Jednou za půl roku chodí radotínští školáci na přezkoušení do základní školy v Dolních Břežanech. Na druhý stupeň už děti přejdou do klasické školy, protože domácí vzdělávání je zatím v Česku povoleno jen do páté třídy. Ministerstvo školství alternativním školám nijak zásadně ve výuce nebrání.
