27. ledna 1945 byl osvobozen koncentrační a vyhlazovací tábor v polské Osvětimi

„27. leden byl před 15 lety Organizací spojených národů vyhlášen jako Mezinárodní den památky obětí holokaustu, a to na základě rezoluce, která reagovala na tuto událost a která zároveň vyjádřila politování a nesouhlas s veškerými možnými formami popírání holokaustu jako historické události.”

Koho se tento památný den týká?

„V rezoluci OSN je výslovně zmíněno, že tento den je památkou na oběti z řad židovského obyvatelstva - konkrétně uvádí třetinu židovské populace světa - a dalších minorit nebo menšin. Tedy netýká se pouze židovských obětí holokaustu, ale i romských obětí a dalších národů a skupin obyvatel, například homosexuálů.”

Čtěte také

Holocaust neskončil, stále je přítomný. Jen v jiné podobě

Jak je vůbec možné, že jsou v Evropě i po 75 letech od konce druhé světové války stále popírači holokaustu?

„Během holokaustu podle dostupných zdrojů a dokladů zahynulo přibližně šest milionů Židů. Památný den byl vybrán symbolicky, protože vyhlazovací tábor v Osvětimi byl největším z vyhlazovacích táborů a je tedy symbolem holokaustu. V komplexu, který netvořila jen Osvětim-Březinka, ale i původní tábor Osvětim I. a další pobočné tábory, došlo k likvidaci, perzekuci a dalším zločinům proti lidskosti. Konalo se tak vůči velkému spektru skupin obyvatel a menšin obecně. Prvními lidmi v Osvětimi byli sovětští váleční zajatci, příslušníci Rudé armády. Táborový komplex zahrnoval i část pro Romy a pro další menšiny. Z těchto důvodů byl 27. leden, den osvobození tohoto tábora, vybrán jako symbol památky obětí holokaustu.”

Když Sovětská armáda osvobodila Auschwitz-Birkenau, kolik lidí v táboře přežilo?

„Přibližně 7000.”

Říká se, že ti kteří přežili, museli absolvovat pochody smrti…

„Konec celého komplexu byl samozřejmě dán postupem Rudé armády a jejím přibližováním se k Berlínu. Vedení tábor na poslední chvíli vyklidilo - demontovalo se například vybavení plynových komor a jeho součásti byly přesunuty do centra Říše. Čili i v poslední fázi války se počítalo s tím, že holokaust bude pokračovat. Většina těch, kteří byli ještě v Osvětimi naživu, byla deportována prostřednictvím takzvaných pochodu smrti - většina tyto pochody nepřežila.