Běžný den českých vojáků na misi v Litvě: Učíme se od jiných národů i sami od sebe navzájem, říká velitel Václav Pejchar

Čtěte takéTvrdá cesta k chrudimským výsadkářům, elitnímu praporu české armády

Češi jsou na základně v Rukle spolu s vojáky z dalších zemí. Mají tam ideální podmínky pro výcvik a tak téměř každý den tvrdě trénují.

„Kluci pojďte! Pojďte, pojďte!“ volá na své parťáky jeden z českých vojáků. Skupina deseti mužů právě běží do vrtulníku Mi-8 T litevské armády. Stroj je vzápětí přenese k budově, která je na základně v Rukle určená k trénování bojů v zastavěné oblasti.

Rány a výstřely

Za burácení motoru je slyšet zvolání „Ready! Vpřed!“ V taktickém oblečení, se zamaskovanými obličeji, helmou na hlavě a se zbraní v ruce jdou čeští vojáci do dvoupatrového domu.

„Každá budova je absolutně jiná, takže se na tom musí i hodně přemýšlet,“ říká voják z 41. mechanizovaného praporu v Žatci, který je u armády sedm let|foto: Ondřej Vaňura, Martin Pařízek,Český rozhlas

Vědí, že v něm je připraveno několik ozbrojených a nebezpečných protivníků, kteří drží rukojmí. Dopředu si stihnou rozdělit části, které budou mít následně na starost. Je slyšet hlasité odpočítávání a pak už má vše rychlý spád. Ozývají se rány a výstřely.

Po pár minutách je budova obsazená a jednotka čeká na přílet vrtulníku, který je i s osvobozeným rukojmím odnese zpět do bezpečí. Na řadu pak přijde nová skupina vojáků a po ní další a další. I tak vypadá běžný den českých vojáků v Litvě.

„Samozřejmě spousta těch věcí je nadrilovaných a naučených nazpaměť. Všichni vojáci by je měli umět. Ale každá budova je absolutně jiná, takže se na tom musí i hodně přemýšlet. Dneska nás čekal boj v zastavěné oblasti za použití aeromobilních prostředků litevské armády,“ říká voják z 41. mechanizovaného praporu v Žatci, který je u armády sedm let a teď je na své první zahraniční misi.

Z budovy určené pro tento výcvik se několik hodin ozývají výkřiky a výstřely. Zpovzdálí vše sleduje zástupce velitele české roty a v některých chvílích dává vojákům rady a pokyny.

Každý týden zkušenější

Zástupce velitele české roty popisuje průběh cvičení: „Ten progres je obrovský. Každý den se tady něco dělá.“|foto: Ondřej Vaňura, Martin Pařízek,Český rozhlas

Vojáci musí v Litvě plnit i další fyzicky i psychicky náročné úkoly. Díky tomu, že můžou cvičit téměř denně se tak zdokonalují rychleji než doma v Česku.

Kromě vojáků ze Žatce jsou tu mezi více než dvěma stovkami českých mužů a žen specialisté různých služeb celé naší armády. Zastoupení tak má například 42. mechanizovaný prapor v Táboře nebo 44. lehký motorizovaný prapor v Jindřichově Hradci. V Litvě ale nechybí třeba ani četa z 15. ženijního pluku v Bechyni.

Ten progres je obrovský. Každý den se tady něco dělá. Ať je to léčka, přepady, boj v zastavěných oblastech nebo již klasická obrana, útok a přesuny, na které jsme zvyklí v České republice. Na vojácích je vidět, jak každým týdnem rostou a jsou zkušenější a zkušenější.


zástupce velitele české roty

Všem českým vojákům velí Václav Pejchar: „Armáda České republiky se zapojila do mnohonárodní mise eFP, která je v celém Pobaltí. Plníme jeden ze závazků NATO. A to je vůbec podtrhnutí principu Severoatlantické aliance jako obranného paktu.“

Čtěte takéCvičný den libereckých chemiků: pomáhá nejmodernější technika i dlouholeté zkušenosti

Mezinárodní spolupráce

Naprostou samozřejmostí je, že vojáci mezi zahraničními kolegy mluví anglicky. „Utvrzujeme se v tom, že jednotlivé postupy jsou stejné a NATO působí velice jednotně. Samozřejmě vždycky se můžeme učit, není to jenom o tom, že bychom se učili jen od cizích národností, učíme se i sami od sebe navzájem,“ dodává velitel českých vojáků Václav Pejchar.

Společnou mezinárodní spolupráci si pochvaluje i zástupce velitele mise eFP v Litvě Nizozemec Serge Maas: „S českými vojáky jsme pracovali už před odjezdem do Rukly. V Německu jsme začali cvičit jako jedna skupina, a teď se s nimi potkáváme tady. Dobrým znakem českých vojáků je, že jejich pěchota je stejně dobrá jako nizozemská. Máme hodně srovnání. Pracujeme na stejné úrovni. Jsme rádi, že je tu máme. Každý den tady je jiný. Ale ta nejdůležitější věc je, že se od sebe můžeme navzájem hodně učit.“

Čeští vojáci zůstanou v Rukle do léta. Ve druhé polovině roku se ale do Pobaltí vrátí.
S Gripeny budou střežit vzdušný prostor.