1. den. Čertovská jízda a tradice proti marketinku
Na náměstí v Přešticích nedaleko Plzně stojí kamion jakési nadnárodní společnosti, která nemá nic lepšího na práci, než nabalit svoji reklamu na Mikuláše a zásobovat důvěřivé děti svými produkty, které jsou stejné v Bangkoku i v Kapském Městě. K tomu najatý moderátor huláká na celé kolo, jaký je ten Santa Claus pašák. V Přešticích bydlím, a tak mi nedá rýpnout do místních úředníků, kteří tuto nechutnost už po několikáté za sebou povolili.
Ostře to kontrastuje s věčným rivalem a konkurenčním městečkem Dobřany o pár kilometrů dál, kde se úderem páté hodiny večerní otevřela vrata jednoho z domů na náměstí a mezi lidi vyjel kočár tažený párem koní. Kočí práskl bičem, ale spíš jen pro okrasu, protože koně se davem domorodců prodírali jen velmi těžce.
Na kočáru seděli čerti jak z pohádky, andělé i Mikuláš, za nimi na opěradle hořely dvě pochodně. Takhle začali v Dobřanech chodit na Mikuláše teprve před šesti lety a musel proto udělat něco starosta, místní lidé a chovatel koní. Jenže hned to vypadá jinak, když město žije ryzí zábavou.
Naše parta chodí už devatenáct let a koně jsme přidali vlastně nedávno,“ říká čert v nejlepších letech a vrhá se do dalšího domu. Kočí Pavel Hašl v cylindru trpělivě čeká u koní. „Jezdíme i na Masopust a sem tam nějaký svátek.“
Rodiče chase občas ulijí, někdo vytáhne padesátku, ale spíš stovky a občas se i pětistovka objeví. „V půl deváté se sejdeme Na růžku,“ směje se čert na sedmičlennou partu kamarádů.
Z rybárny ke kostýmům
V Dobřanech si masky dělají sami, jak se na malou obec sluší a patří. Ve městě to už je jiná, to už se vyplatí kostýmy i vyrábět. Na tom založila svoji živnost Dana Vanžurová v Plzni, když si před rokem otevřela půjčovnu kostýmů.
Aby se uživila, musí prodávat i kdejaké zábavné předměty a gumové masky, ale nestěžuje si. „Zatím mě to baví,“ říká.
Původním povoláním aranžérka se dlouhou dobu živila všelijak. Třeba v Německu balila sedm let v rybárně lososy, rok pracovala v továrně u Plzně, ale byla to sice jistota, ale těžká práce. Proto raději zariskovala a začala se šitím a půjčováním kostýmů.
„Moje první denní tržba byla 89 korun. To jsem myslela, že to nezvládnu. Někteří přátelé říkali, že si to nikdo nikdy nebude půjčovat,“ vypráví.
Nakonec se ale vytrvalost paní Daně vyplatila. Je to sice práce od rána do večera nebo spíš do noci, ale je svým vlastním pánem.
Na Mikuláše je její malý obchůdek v Kolárově ulici v Plzni plný lidí celý den. V podstatě tam není k hnutí, ale kostýmy už jsou dávno zamluvené. Dnes už zbývají jenom gumové rohy, masky a různé drobnosti.
„Na Mikuláše je tržba jako za celý měsíc,“ uzavírá Dana Vanžurová.