Zvláštní zpravodaj ČRo: Doněck zůstává městem smrti. Denně zde umírají desítky civilistů
Každý den ve východoukrajinském Doněcku přináší smrt desítkám civilistů. Střely, odpálené z jedné nebo druhé válčící strany, si cíl nevybírají. Zatím posledním terčem se stal Dům kultury a okolní obytné bloky v samotném centru milionové metropole východní Ukrajiny.
Z ministerstva obrany, kde jsem odevzdal dokumenty na povolení k pohybu kolem vojenských objektů a na válečné linii, jsem se vydal do centra Doněcka, na ulici Ševčenko, kde hoří Dům kultury.
Řekla nám to tisková mluvčí ministerstva obrany Viktorie s tím, že nemají ještě přesnou informaci. Autem to bylo asi 10 minut jízdy.
Budovu Domu kultury hasí požárníci. Bomba nebo granát dopadl na střechu, která hoří. Ještě u ministerstva obrany takzvané Doněcké lidové republiky jsme zaslechli salvu gradů, odpálenou z pozic proruských povstalců směrem na pozice ukrajinské.
Střely nebo rakety přerazily také několik stromů na bulváru Tarase Ševčenka. Místní dobrovolníci proto uzavřeli dopravu. Na zemi leží zpřetrhané vedení trolejbusové trasy. Kolem postávají lidé a baví se o tom, co se tady před několika chvílemi odehrálo.
Před hořícím Domem kultury potkávám dva důchodce: pana Vladimíra a pana Olega, kteří bydlí nedaleko. Říkají, že cílem byla zřejmě protější budova městského výboru místní části Doněcku. Raketa se ale zkrátka netrefila.
„Máma volala. Než zavěsila, říkala, že je celá od krve a že mám okamžitě přijet. U sousedů raketa prorazila střechu domu a zastavila se až ve čtvrtém patře. To byla poslední kapka, nikdy jsem nechtěl jít bojovat, jsem klidný člověk, ale zítra půjdu a přihlásím se do armády. Smrt banderovcům,“ říká mi před rozbitým vchodem Nikolaj a odchází do bytu svých rodičů.
Jeho máma skončila v nemocnici se zraněními od střepin skla, lidé na ulici dopadli mnohem hůř. Kolem domu, do kterého také omylem dopadla raketa, stojí rozbitá, shořelá auta a v nich ještě oběti. Podle člověka se zbraní v ruce, který oblast hlídá, zemřeli nejméně tři lidé.
Když jsem přistoupil k jednomu z aut, ze kterého ještě stoupá kouř, uviděl jsem něco, co se špatně popisuje: dvě zuhelnatělá lidská těla. Jedno na předním sedadle, na sedadle spolujezdce, a druhé vzadu. K těmto ostatkům zatím ještě nepřijela pohřební služba, nikdo se je ještě zatím nepokusil vyprostit z dohořívajícího žigulíku.
