Život ve mlýně nebyl nikdy lehký, ale nedovedu si nic jiného představit, říká sekerník František Mikyška
Jeho práce není sekat hlavy ani vyrábět sekyrky. František Mikyška je jedním ze dvou řemeslníků v Česku, kteří umí udělat mlýnské kolo. „Sekerník je směsice řemesla, něco mezi truhlářem, tesařem i trochu technikem,“ popisuje profesi, jejíž tradice sahá až do raného středověku. „A sekerník proto, že tenkrát byla sekera univerzální pracovní pomůcka, tím se dělalo všechno,“ vysvětluje. Jaké bylo dětství ve mlýně? A co se skrývá pod hladinou u pražské Čertovky?
Sekerníkem jste se stal proto, abyste zrekonstruoval vaše původní mlýnské kolo?
Tak nějak to bylo, protože to kolo odstranili, když jsem byl v učení. Najednou jsem přijel domů z učnáku a kolo bylo pryč. Chodil sem vypomáhat jeden starej pán a ten říkal otci: „Heleďte, pane učiteli, já bych vám to rozřezal, bylo by z toho spousta dříví na topení.“ Tak to rozřezali a bylo. Mně to bylo to líto. Našel jsem si v otcově knihovně nějakou učebnici hydromechaniky, tam bylo vyobrazeno vodní kolo, tak jsem si říkal, že to nic není, pustím se do toho.
Když se řekne život ve mlejně, tak mám samozřejmě jenom ty nejromantičtější představy. I když vím, že mlynáři neměli ani dobrý, ani dlouhý život. Jaké to je prožít celý život ve mlejně?
Nedovedu si nic jinýho představit. Ten život lehkej nebyl na tom mlejně. Ostatně nikde na vesnici nebyl lehkej život. Kam se podíváte, tady jsou zhruba tři hektary pozemků, který obhospodařujeme, nemůžeme to nechat úplně ladem, jinak by to zarostlo kopřivama. Jenom ta práce tady kolem to udržet, aby to bylo v nějakým stavu, to na jedný straně skončíte, na druhý můžete začít. Práce kolem toho je pořád.
Už máte za sebou přes stovku mlýnských kol, na Čertovce to parádní kolo jste dělal snad dvakrát…
Obě dvě se dělaly dvakrát.
To znamená, že to nevydrží dlouho?
Řádově dejme tomu dvacet let asi. Nejhorší je, když na to svítí slunce, když se to rozeschne, pak zase když na to přijde voda, tak zase tu vodu do sebe bere. Tyhle změny dokážou dřevo roztrhat. Nejhorší, co jsem viděl, v Praze na Čertovce, tam je hodně vody a hluboká voda, má teplotu 4 stupně. Ale než to kolo vytáhne lopatky nahoru, dokáže to zmrznout tak, že se zastaví. Dřevo se obalí ledem, a jak je nacucaný, tak led zvětšuje objem a vytrhá krajní vlákna. To dřevo nejvíc oslabí…
A co hřídele, které u mlýnů bývaly taky ze dřeva? Co s nimi děláte, aby vydržely?
Čtěte také
Dřív byly jedině dřevěné hřídele. Traduje se, že si u mlejna pěstovali několik dubů pro další potřebu. Skácený strom se házel do vody, do bahna, a v něm vydržel hrozně dlouho. Na Čertovce jsme uřezávali dubové piloty, na kterých stojí nábřežní zdi. Byly tam snad 500 let – bylo to dřevo černý jako eben, tvrdý. Řezali jsme to motorovou pilou a oddělali na nich několik řetězů. My si tady duby nepěstujem, já teď používám hřídel železnou.
S jakými lidmi mě sekernictví dá dohromady?
Rozdělil bych to možná na dva typy. Obojí jsou do toho zakoukaný a chtějí to dát do stavu, jak to dřív bylo, a zachovat něco pro další pokolení. Jedni mají i dost peněz, takže tam dělají třeba i nesmysly, musím říct. To se mi nelíbí.
Druhý jsou do toho taky zažraný, ale peněz mají míň, a přesto se snaží to udělat i do detailu tak, jak to bylo dřív, aby to bylo funkční a bylo co ukazovat následujícím pokolením. Příkladem je paní Mastná u Třebíče, která ze mlejna udělala nádherný muzeum. Na kolo pomalu neměla, takže jsme jí to dělali za dobrou cenu… Mlejn je ošumělej, oprejskanej, starej, muzeum nádherný.
Jaké je dětství prožité ve mlýně? Co je na sekernickém řemesle nejhezčí? A převezme po otci sekernické řemeslo i syn Františka Mikyšky? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Strašidelné historky? Horší než duchové byli za války němečtí vojáci, dozvíte se v polském mlýně
V Babí Hoře na polsko-slovenském pomezí straší. Tamní lid se s duchy naučili žít. Nejen o nich se tu ale vypráví strašidelné historky.
-
Spolek nadšenců renovuje zchátralý liběchovský mlýn. Chce, aby sloužil lidem
Zchátralý mlýn v Liběchově na Mělnicku má nejen nového majitele, ale i partu nadšenců, kteří dávají památkově chráněný objekt v mezích možností dohromady.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
