Žil i tvořil konvencím navzdory. Pro básníka Arthura Rimbauda bylo rodné město přístavem bezpečí
Prokletý básník Arthur Rimbaud byl bouřlivák, který v dospívání utíkal z domova. Básně psal jen do svých 20 let, pak by vojákem a také obchodníkem. Rodné město Charleville ve francouzských Ardenách označoval nelichotivě jako díru, i přesto se do něj ale ze svých cest vždy zase vracel.
Dospívající Arthur Rimbaud žil s hluboce věřící matkou a třemi sourozenci ve městě Charleville u severních hranic Francie. Bouřil se proti společenským konvencím, ale zároveň se nadšeně zajímal o nové vědecké poznatky a toužil se vydat na moře, které v životě neviděl.
Nejpřekládanější básník
Dnes má slavný rodák v souměstí Charleville-Méziere vlastní muzeum. Není divu, podle ředitelky muzea Lucille Pennelové je Rimbaud nejpřekládanějším básníkem na světě.
Lucille Pennelová se domnívá, že jeho básně ale prý jen těžko vyznějí v jiných jazycích tak dobře jako ve francouzštině, protože překlady nemohou ani při nejlepší snaze zachovat rytmus ani ducha básně.
Dovolím si oponovat, u nás se to pánům Vítězslavu Nezvalovi, Františku Hrubínovi nebo Karlu Čapkovi podařilo, myslím, docela dobře.
Koráb na břehu řeky
U starého mostu přes řeku Mázu, jen pár kroků od domu, kde Arthur Rimbaud bydlel, stojí starý mlýn. Dnes je v něm Rimbaudovo muzeum. Kdysi prý kolem náhonu byly dílny barvířů a koželuhů a nevypadalo to tu moc romanticky.
Právě tady sedával na nábřeží, díval se na řeku a napsal tady údajně i svou slavnou báseň Opilý koráb. Jeho básně ohromovaly i mnohem zkušenější básníky, a to mu v té době nebylo ještě ani sedmnáct.
Láska navzdory okolnostem
Rimbaudovy verše okouzlily také tehdy už zkušeného básníka Paula Verlaina. A okouzlil ho i sám Rimbaud. Z obdivu se zrodilo přátelství a nakonec láska. Jak Lucille Pennelová potvrzuje, stali se z nich milenci.
O síle vztahu obou básníků svědčí dodnes jejich dopisy.
„Pro paní Rimbaudovou to bylo neúnosné. Byla silně věřící a chtěla dát dětem křesťanské vzdělání. Pro Verlaina to bylo také těžké – byl ženatý a měl dítě. Snažil se vztah utajit a předstírat, že jsou s Rimbaudem jen přátelé,“ vypráví ředitelka muzea, podle níž všichni o jejich vztahu věděli, ale nechtěli si to přiznat.
Skromný obchodník
Na Rimbaudův život poté, co skončil s psaním poezie, zbylo jen několik památek. Hodně cestoval a nelpěl na materiálním bohatství.
V muzeu v Charleville-Méziere si můžete prohlédnout jeho kufr, hodinky na řetízku, cestovní příbor, pár mincí, nějaké lahvičky od parfémů a několik knih včetně odborné literatury. Když žil 10 let v Etiopii, kde obchodoval, nechával si tam prý od rodiny knihy posílat.
V domě, do kterého se Arthur Rimbaud vracel ze svých útěků do ciziny, ale žádné knihy nejsou. Byt je vlastně prázdný.
Krátký, zato nezapomenutelný život
Jeho pokoj s výhledem do dvora se nachází v zadní části domu. Je úplně prázdný, není v něm nic než krb s černou mramorovou deskou.
To, že v celém bytě není ani jeden kus nábytku, vysvětluje Lucille Pennelová tím, že rodina Rimbaudových se veškerého zařízení zbavila ještě dřív, než se Arthur stal slavným.
Do rodného Charleville se Arthur Rimbaud často vracel ze svých útěků – z Paříže, Londýna, Indonésie, Kypru a nakonec i z dlouholetého pobytu v Africe. Zemřel v roce 1891 v Marseille na rakovinu.
Hrob rodiny Rimbaudových je pod obrovskou tújí a na jeho bílém náhrobku je pouze prostý nápis: Arthur Rimbaud, 37 let. Modlete se za něj.
