Ženský klášter Varatec
Rumunsko Moldavsko, to je stále "země zaslíbená". Je prakticky dosud nepoznamenaná industrializací, krásná příroda vás tu obklopuje téměř na každém kroku. Území dominují hory porostlé hlubokými lesy. Na jejich úpatí dodnes stojí desítky klášterů, z nichž mnohé byly postaveny už v dobách středověku. A každý z nich je svým způsobem originál.
Na světě jistě existují tisíce zvláštních a ještě podivnějších měst, obcí, vesnic. Lidé se podivují jejich názvům, podobě, místům, kde leží, či složení obyvatel. Vesnička Varatec se stejnojmenným klášterem vypadá na první pohled úplně normálně. Stojí na úpatí nedaleko města Tirgu Neamt. Ve dvou stech nabílo natřených domcích se stříbřitými střechami, podobajících se jako vejce vejci, žije asi 480 obyvatel. A až na pět, šest mužů to jsou samé ženy! A tím se dostáváme k první zvláštnosti Varatecu.
Druhou je profese, respektive poslání těchto příslušnic něžného pohlaví. Všechny do jedné jsou jeptišky. Ať už zaklepete u jakýchkoli dveří, vždy vám přijde otevřít paní v černém rouchu i pokrývce hlavy. Nikdo jiný ve vesnici nežije. Nenajdete tu tedy nic, co je typické pro "normální" obec, které dominuje náměstí, nákupní středisko, restaurace či kavárna. Jediné, co má společné, je kostel. Ve Varatecu jsou dokonce tři! Ovšem z čistě praktického hlediska. Všechny sestry by se totiž do jednoho nevešly. Ten hlavní se nachází uprostřed samotného klášterního areálu. Abyste ho spatřili, musíte nejprve projít branou. Na rozdíl od ostatních moldavských klášterů tady ale žádné vstupné neplatíte. Varatec nepatří k turistickým místům, jako třeba Voronec, Putna či Sucevita. Je čistě duchovním centrem navštěvovaným pouze věřícími. A liší se od nich i architekturou. Žádné do čtverce postavené budovy, ale několik domků různě rozesetých po prostranství kláštera. Každý má svou dřevěnou verandu, terasu, ochoz. Sloupy jsou zdobené řezbářskými výtvory, všude spousta zeleně, stromů, květin. U kostela nechybí ani studánka s průzračnou vodou a v malém jezírku socha anděla stojící na místě původního, dnes už neexistujícího chrámu.
Člověk má hned náladu jen tak se posadit a nadýchat se této atmosféry. Ovšem krátce poté, co tak učiníte, vás "vyruší" zvláštní zvuk... "Pokud jste neuhodli, co to je, prozradím vám to. Před každou mší se před kostelem sejde několik mnišek, každá má v ruce paličku a s tou pak tlučou do připravené dřevěné desky či železného trianglu. A svými údery svolávají ostatní k modlitbě." Podle jejich výrazu a úsměvů je to očividně baví. Při samotné bohoslužbě se ale tváří docela vážně a kostelem se nese jejich zpěv. Mši slouží muži a jsou to právě tito služebníci boží, kteří tvoří onu nepatrnou mužskou část populace Varatecu. V chrámu se společně modlí dvakrát denně, kromě toho mají spoustu dalších povinností.
Klášter je jakýmsi státečkem ve státě, který si na sebe musí vydělat. Po revoluci dostal od státu 40 hektarů půdy, na které mnišky hospodaří. Pěstují všechny možné plodiny, mají vlastní farmu s dobytkem, drůbeží a prasaty. Pokud vás pozvou ke stolu, věřte, že vše, co vám nabízí, je z jejich produkce. Vlastnoručně upečený chléb, mimochodem denně jich dělají dvacet bochníků a v době svátků a návštěv dokonce dvakrát tolik, paštika z kachních jater, zelenina. K pití vlastní bílé víno a slivovice. Mají svůj sad se švestkami a jabloněmi a ve známé vinařské obci Cotnari i vinice. Jsou zcela soběstačné. Navíc vyrábějí různé svíčky, tkají koberce a malují. Všechny tyto výrobky prodávají a vydělané peníze slouží pro chod kláštera. Varatec získává i dary od sponzorů a věřících a je osvobozen od placení daní. Elektřinu a další poplatky však platí jako každý jiný. Prosperuje a dokonce investuje, např. do stavby starobince či ústavu pro sociálně slabé ženy z okolních obcí. Je proto přitažlivý pro mnoho mladých dívek, které ale, jak mi řekla matka představená, musejí nejprve podstoupit několik zkoušek. "Začátečnice, které se chtějí stát mniškami, musí složit zkoušku, musí cítit, že v jejich duši je skutečná víra v Ježíše Krista. Vykonávají také rozličné práce, a když to vydrží, po šesti měsících dostanou typický černý šat a vstoupí do programu modliteb."
Sama matka představená, která oslavila devětatřicáté narozeniny, přišla do Varatecu ve čtrnácti letech. Stala se pomocnicí své předchůdkyně a nakonec byla sama zvolena do čela kláštera. Rozhodly o tom "matky rádkyně" a volbu posvětil metropolita. Ona však v této volbě spatřuje přání Boha. A hlavně tomuto Pánu ona i ostatní ve Varatecu slouží...
