Zátopkovi jsem sebral důchod, odmítl jsem i Havla, vzpomíná polistopadový ministr Miller
Byl kovářem, ministrem i manažerem. Petr Miller během listopadu 1989 organizoval stávkové hnutí mezi dělníky, poté se stal ministrem práce a sociálních věcí ČSFR. Na sametovou revoluci i na to, co následovalo, vzpomíná ve své knize Poslední kovák – první ministr. A na jeho vzpomínky se zeptala i Lucie Výborná.
Jste týmový hráč a máte smysl pro sociální spravedlnost. To jste tenkrát snad horší ministerstvo než ministerstvo práce a sociálních věcí vyfásnout nemohl...
Museli jsme dělat nepopulární kroky, museli jsme změnit myšlení a fungování ministerstva. Tehdy byl velký problém, že důchodový systém nebyl systém. Je-li něco systém, platí pro všechny stejně. Tady ale byli funkcionáři, kteří měli různá zvýhodnění, to se muselo řešit, museli jsme odebrat důchody, které vybočují ze systému – a to třeba i Zátopkovi, což ve společnosti vyvolávalo velké rozpaky. Pokud ale děláte systém, nemůžete dělat výjimky.
Vzpomínám, jak mi například Havel napsal krásný dopis se srdíčkem: Milý Petře, podívej se prosím na důchod této zpěvačky, která za minulého režimu velmi trpěla. Okamžitě jsem zvedl telefon a volám mu: Vašku, uvědom si, že tohle nemůžu udělat, to bychom dělali přesně to, co dělali komunisti.
Přímočarost, která z vás vždy čišela a pořád ve vás jde, hodnotím kladně. Musí ale být okamžiky, kdy jste z toho měl maléry…
Vzpomínám na to, když jsme dělali volební kampaně. Při první volební kampani po skončení půlroční vlády jsem měl 246 tisíc hlasů. Když se dnes dívám na to, že někdo má 60 tisíc hlasů… tenkrát by byl outsider, nezajímavý. Měli jsme obrovskou popularitu, kterou jsme získali svým přístupem, tím, jak něco sdělujeme, svým oblékáním, chováním… Ale samozřejmě to přináší problémy.
Já od začátku říkal pravdu. Říkal jsem: Lidi, my nemůžeme pořád něco zvyšovat, je tu jednoznačná demografie, musíme minimálně prodlužovat dobu odchodu do důchodu, protože jiné řešení nemáme! Lidé se mě ptali, jak můžu chtít, aby měli lidé volili, když jim pořád říkám Jobovy zvěsti. Klaus byl jiný než já, proto nás taky porazil.
Když dnes poslouchám Babiše nebo nastupující rádoby ministry, jak si to všechno představují, jak všechno vyřeší, tak si říkám: Lidi, vy nevíte, do čeho lezete.
To jste si ale musel představovat taky, že všechno vyřešíte, ne?
My jsme k tomu přistupovali pokorně. Nikdy jsem neříkal, že vím, jak se to udělá. Hledali jsme odpovědi, a to i u lidí, učili jsme se. Zákony jsme si nechávali odsouhlasit. Když dva dělají totéž, není to totéž.
Jak vzpomíná na listopad 1989? A v jaké situaci použil podobná, nechvalně známá slova jako Miroslav Štěpán? Celý rozhovor s Petrem Millerem si poslechněte ze záznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Park Vantara: České zoo zatím s tajemným projektem moc nespolupracují, do Indie poslaly jen bizona a vlky
-
Zaškrcení Hormuzské úžiny by bolelo USA i Čínu. Podle experta Írán spíš udeří na americké základny
-
Volný pád ani katastrofické scénáře nenastaly. Ale podpora Spolu se drolí a může dál klesat, říkají data
-
Sibiř taje a hoří, Rusko ale v klimatickou krizi nevěří. ‚Zajímá je výroba raket, ne emise,‘ říká expert