Zápisky z Indie
Návštěva Indie zanechá stopu, která přetrvá celý život
V posledním díle seriálu si s Dušanem Vágaiem popovídáme o setkání s indickými ženami, pohostinnosti i podobnostech s romskou kulturou.
Zajímalo by mě, jakou roli hraje v Indii žena. Setkával ses tam se ženami?
"Popravdě řečeno, příliš ne. Kamkoli jsem přišel – do restaurací, obchodů i na tržnice – byli tam převážně muži. Se ženami jsem se setkal hlavně v domácnostech, kam jsme byli pozváni. Tam vařily, seděly s námi a povídaly si. Byla to ale jen hrstka žen."
Pozvali vás k sobě domů?
"Ano, hlavně díky tomu, že můj kamarád tam byl už potřetí a místní ho znali. Když tam přijel poprvé, byli k němu zdrženliví, protože byl Evropan. Jakmile však začal mluvit, přijali ho. Pohostinnost byla obrovská – i když byli chudí, nabídli nám jídlo, třeba jen obyčejnou placku. Připomnělo mi to romskou kulturu: host se vždy pohostí, i kdyby bylo málo."
A jak to bylo s mladšími ženami?
"V domácnostech byly převážně starší ženy, řekněme od padesáti let výš. Mladší dívky tam byly také, ale držely se stranou, byly zahalené a s námi nemluvily. Vdané nebo zasnoubené ženy mohou s cizími muži hovořit jen v přítomnosti svého manžela."
Domluvili jste se jazykově?
"Částečně. Mojí lámané romštině rozuměly jen omezeně. Když jsem řekl například „nachau“ (nejím) nebo „nakamau“ (nechci), něco pochopily. Můj kamarád, který mluví olašskou romštinou, se s nimi domluvil lépe. Některá slova byla podobná a význam jsme často vyčetli z kontextu."
Jel bys do Indie znovu?
"Určitě ano. Není to klasická dovolená u moře. Je to silný zážitek, který ve vás zůstane celý život."
Přivezl sis nějaký suvenýr?
"Ano. Několik jsem jich rozdal rodině. Jeden mám doma u vchodu – připomíná lapač snů, ale místní říkali, že je pro ochranu a štěstí. Vždy když přijdu domů, vidím ho a vzpomenu si na Indii."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.