Za jednu ženu 38 krav a jeden kalašnikov. Cenu mursijských žen zvyšuje talíř ve rtu a skarifikace kůže

Jeden z nejnepřístupnějších divokých afrických kmenů jsou Mursiové, kteří žijí v národním parku Mago na jihu Etiopie. Donedávna byly jejich vesnice ukryté ve stínu pralesa pro turisty tabu. Domorodci vybaveni samopaly AK-47 neviděli návštěvy zvenčí rádi. V posledních letech se situace změnila a Mursiové se učí žít z cestovního ruchu. A tak se mezi ně až do údolí řeky Omo odvážil i Vladimír Kroc.

„Mursiové jsou jedno z nejprimitivnějších etnik v údolí řeky Omo. Děti, běžte si hrát jinam!“ okřikuje průvodce malé naháče a pokračuje ve výkladu: „Celková populace Mursiů je kolem deseti tisíc, tady, v Omo Valley, žije asi osm tisíc lidí. Jsou roztroušeni v různých kmenech, a rodinných klanech, nejmenší kmen jsou Caro čítající asi čtyři sta příslušníků.

Mursiové jsou známí tím, že si ženy vkládají do rtů hliněné talířky, labrety, a nechávají si tělo zdobit malováním hlinkou na kůži, popřípadě jizvovým tetováním neboli skarifikací.

Čtyři zuby ven, rozříznout ret

Z kůže movité ženy se můžete díky četným ornamentům ledacos dočíst: z jakého pochází kmene, kolik má dětí nebo kolikátou je ženou svého muže. Skarifikace se provádí velmi bolestivou procedurou, kdy se do řezných krvácejících ran přikládá popel, aby byly jizvy patřičně plastické.

Čtěte také

Podle zdejší kulturní tradice dívka dospívá mezi desátým a patnáctým rokem. Tehdy se jí vyrazí dva až čtyři přední zuby, matka jí rozřízne spodní ret a vkládá se jí do rány zátka. Když se ret zahojí, dívka si tam instaluje stále větší a větší talířek jako symbol krásy, dospělosti a dekorativního potenciálu.“

„Není to žádná povinnost, každá žena se může svobodně rozhodnout. Ženy tedy mohou volit, jestli budou nosit labret, nebo ne. Podle tradice ale čím je kolečko ve rtech rozměrnější, tím se dotyčná považuje za větší krasavici. Talířky mohou mít průměr až 30 centimetrů. A také pak žena při vdavkách stoupá na ceně. Cena jedné ženy je tady 38 zvířat plus jeden kalašnikov,“ popisuje průvodce.

Dobytek a kalašnikov

Skarifikace na kůži murijské dívky

Nevěřícně se ujišťujeme. 38 krav a jeden samopal? Průvodce přitakává a vysvětluje, že u Mursiů kvete polygamie. Čím větší máš stáda, tím víc žen si můžeš dovolit. Odvádí pak řeč k jednoduchým klenutým chýším, v nichž domorodci žijí, a které jsou pouze z proutí a slámy. Vysvětluje, že se každých pět šest měsíců stěhují. 

V údolí řeky Omo je běžné, že je většina kmenů kočovných. Putují za pastvou pro dobytek a tam, kde je voda.

Co se zdobení žen týče, neomezují se jen na zářezy do kůže nebo terakotové tácky ve rtech. Některé ženy si podobné ozdoby vkládají do ušních lalůčků. Do jednoho ucha dřevěné, do druhého hliněné. Nenosí je stále, jen ke slavnostním příležitostem. Jinak si hliněné talířky ze rtů nebo uší vyjímají. 

Když žena ovdoví, musí se spodní ret odříznout. Už nesmí být krásná a nesmí se znovu vdát. Spekuluje se, že prapůvod nezvyklých úprav obličeje byl ve snaze zohavit ženy a zošklivit je otrokářům. Posléze se z mutilace stal ideál krásy. A většina žen v údolí řeky Omo se ho drží dodnes.

Své vesnice Muriové každých pět šest měsíců stěhují
autoři: Vladimír Kroc , agn
Spustit audio