Z Egypta přichází důležitý evoluční poznatek. Velryby se vyvinuly ze suchozemských savců

3. květen 2015
V oblasti se našly tisíce zkamenělých velrybích koster

Velryby v poušti by asi nikoho hledat nenapadlo. Jenže v Egyptě je mají. Jsou jich desítky, leží na dně údolí stovky kilometrů daleko od nejbližšího moře a jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Obří vodní savci tam umřeli před 40 milióny let. Vítr s pískem teď postupně odkrývá jejich zachovalé zkamenělé kostry a přináší světu jeden důležitý evoluční poznatek.

Do údolí velryb odbočuje z asfaltové silnice 30 km dlouhá pouštní pista. Místo leží asi 100 kilometrů jihozápadně od Káhiry. Většina cesty vede monotónní plochou, převážně kamenitou pouští. Ke konci ale klesá do široké propadliny lemované bizarními skaními útesy.

Parkujeme u návštěvního centra a jsme tu sami. V nádherném pouštním přírodním amfiteátru je úplné ticho, což není pro natáčení rozhlasové reportáže úplně ideální. Doktor Muhammad Sámih, egyptský paleontolog, který v Údolí velryb pracuje na dalších vykopávkách, má ale spoustu zajímavých informací.

Velryby se vyvinuly ze suchozemských savců

„Nález velrybích koster nám dokázal, že tady v dávné minulosti bylo moře. Mluvím o historii vzdálené 40 miliónů let,“ říká a na mapce ukazuje, že právě v těchto místech bylo pobřeží. Stoupání hladiny moře v důsledku oteplování tehdy přinutilo suchozemské ještěry hledat obživu ve vodě.

„Význam Údolí velryb je právě v tom, že potvrdilo domněnky, že se velryby vyvinuly ze suchozemských savců. Na velrybích kostrách jsme tu totiž našli zadní končetiny. Byly malé a obrovské velryby nemohly unést. Je to ale jasné pojítko k jejich dřívějšímu suchozemskému životu,“ vysvětluje mi doktor Sámih.

Před pouštním horkem poskytují útočiště vkusné přístřešky s informačními tabulemi

Velryby – a savci?

Po perfektně značené naučné stezce přicházíme k první zastávce. Kamínky a provazy tu ohraničují několikametrovou zkamenělou páteř velryby.

„Podívejte, tohle je spodní čelist. Je na ní vidět, že pravěké velryby měly složené zuby. Ty dnešní mají jen zuby jednoduché, případně rohovinové pláty. Tehdejší velryby ale měly stoličky, špičáky i řezáky,“ přidává doktor Sámih další důkaz o suchozemském původu velryb.

Pokračujeme k další zastávce. Procházíme mezi skalními útvary, je to tu vlastně takové skalní město. Je sice teprve duben, ale sluníčko už pěkně pálí. U některých zastávek jsou naštěstí vybudované přístřešky z nepálených cihel, které poskytují příjemný chládek při četbě informačních tabulí.

Paleontolog Muhammad Sámih pracuje v Údolí velryb už několik let

„Nejvíce koster tu patří druhuBasilosaurus, to byly velryby dlouhé až dvacet metrů. Název Basilosaurus je vlastně nesmysl, protože saurus znamená řecky ještěr, zatímco tyhle velryby byly savci. Při prvních nálezech před více než sto lety se ale věřilo, že kostry patřily ještěrům,“ objasňuje doktor Sámih.

Varování: nilská delta může skončit opět pod vodou

Na lokalitě pracuje jen do konce dubna, pak už jsou teploty nesnesitelné. V září se ale otevře zdejší malé muzeum klimatických změn.

„Muzeum chce vyslat poselství, že svět je jeden. A že pokud některé země nebudou respektovat problém změny klimatu, dopadne tak jako kdysi tady. A obilnice Egypta, nilská delta, skončí při zvýšení hladiny oceánu znovu pod vodou,“loučí se doktor Muhammad Sámih a jde pokračovat v čištění obrovské velrybí lebky, kterou nedávno objevil.