Z deníku Zdeňka Svěráka. Poslechněte si exkluzivní nahrávky přímo od autora

Smoljak byl dlouho skeptický, ale přišel na to, že Cimrman není jen ptákovina, vzpomíná Zdeněk Svěrák

Divadlo Járy Cimrmana slaví 55. narozeniny a Radiožurnál společně s ním. Principál scény Zdeněk Svěrák exkluzivně načetl svůj deník, do kterého si od října 1966 zaznamenává zásadní milníky z historie souboru. Společně s redaktorem Tomášem Malečkem jich sedm vybral a vznikl tak unikátní seriál pohlížející na historii jednoho z nejznámějších českých divadel zase trochu jinak.

„Divadlo Járy Cimrmana bylo založeno na zakládající schůzi 29. října 1966. Na tento mrazivý den svolal Jirka Šebánek do armádní redakce Čepelku, Smoljaka a mne.“ Čte Zdeněk Svěrák z první strany svého deníku a připomíná, že to byl jeho rozhlasový kolega Jiří Šebánek, který s ideou založení divadla přišel.

Zdeněk Svěrák čte z prvních stránek svého deníku

Akt

Právě Šebánek na zmíněné schůzi oznámil, že by se mělo založit divadlo, které ponese jméno fiktivního českého génia s rakouskými kořeny.

„Měl s sebou dokonce písemně zpracovaný referát o jeho charakteru. Často v něm padaly výrazy naivní divadlo, černý humor, podivnost a podobně.“

Nápad na hru Akt vznikl ve společnosti Ládi Smoljaka. Stěžovali jsme si, jak je nemožné doma něco napsat, když má člověk dvě děti.
Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka i Jiří Šebánek, kteří se schůze zúčastnili, přislíbili napsat hru. Každá se měla stát součástí repertoáru nově vzniknuvšího divadla. Jako první byl s textem hotov Zdeněk Svěrák.

„V prosinci 66 jsem dokončil Akt. Nápad vznikl ve společnosti Ládi Smoljaka. Stěžovali jsme si, jak je nemožné doma něco napsat, když má člověk dvě děti,“ odkazuje autor na svou hru, která zprvu nesla titul „Akt aneb Úžas žandarma Kovandy“ a vypráví o setkání dětí s rodiči, kteří je v dětství pohodili.

Zdeněk Svěrák text hry psal okouzlen Smočkovým Podivným odpolednem dr. Zvonka Burkeho, které viděl v Činoherním klubu.

Režisérka Helena Philippová

Režisérkou souboru se stala slavná rozhlasová režisérka Helena Philippová. Spoluzaložila také Divadlo Na zábradlí a byla i u zrodu Semaforu. „Zakládající schůze skončila pozdě v noci v podnapilosti. Láďa odjel dřív, protože měl lístky do kina, ale my tři jsme dospěli až k hezkým koncům,“ čte Zdeněk Svěrák úhledné písmo ze strany dva.

Helena Philippová (nedatováno)

Byla to právě Helena Philippová, která se do divadelní práce pustila s největším zápalem. „Snad ji těší bloudit po úřadech a jednat. Vrhá do toho čas a spoustu peněz.“ Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka i Petr Brukner, tehdy kulisák a oponář divadla, dnes přiznávají, že bez Philippové by divadelní projekt nejspíše brzy vzdali.

Stánek Járy Cimrmana

„Ladislav Smoljak byl dlouho velmi skeptický. Zdálo se mu, že jsme propásli svou dobu. S čím novým v době spousty malých divadel přijít? Nicméně slíbil zúčastnit se, ale upozornil, že v akci nebude motorem. Začal věřit až za čas, v hostinci U Tří hvězdiček, kdy přišel na to, že Cimrman není jen ptákovina, ale ztělesnění doby, která nám chybí.“

Divadlo, které si dalo na štít jméno fiktivního českého génia Járy Cimrmana, se usídlilo v Malostranské besedě. „Sál se nám líbil. Byl akorát ošuntělý, malý, starý. Kamna na uhlí, spolkové obrazy, zašlá malba – stánek Járy Cimrmana.“ V jeho sále mělo v letech 1967–1971 premiéru prvních šest her souboru.

autoři: Tomáš Maleček , vma
Spustit audio

Související