Woodstock
Rolling Stones vyjadřovali sympatii ďáblovi. Z populárních rokenrolových umělců nebyli jediní, kdo si zahrávali s okultismem... Své ďábelské období měl i David Bowie, Jimi Page ze skupiny Led Zeppelin nebo Jim Morrison, který zpíval s Doors o cestě skrz temnotu kamsi na druhou stranu. S démonickou stylizací přišly později také heavymetalové kapely jako Black Sabbath nebo ACDC, ale u nich to bylo spíš hororové divadlo, než nějaký světový názor.
Ale vraťme se do roku 1969. Snad každý, kdo byl součástí toho, čemu se začínalo říkat rocková kultura, věřil, že vykoupení je blízko. Objevil se nový druh lidí, který měl vzniknout široce rozšířeným užíváním LSD. Zlatý věk, který slibovali různí guruové, byl na spadnutí. Ozývalo se volání po návratu k hodnotám a za některé z nich by se nemusela stydět ani prvotní křesťanská církev. Lidé si mají být navzájem bratry a sestrami a tím nejdůležitějším je láska. Na čas se zdálo, že mladí lidé na celém světě obdivují tyto hodnoty a odmítají materialismus. Nejdůležitějším médiem, které pomáhalo tyto myšlenky, šířit byl rockenroll.
Událost, která se stala dovršením všeho toho náboženského očekávání, byl hudební a umělecký festival ve Woodstocku, který se konal v srpnu 1969 ve státě New York. Během 3 dnů se tu shromáždilo půl milionu mladých lidí, aby poslouchalo nejlepší rockenrollové muzikanty své doby včetně Jimiho Hendrixe, Who, Grateful Dead, Carlose Santany a Joe Cockera. Pořádek si hippies zajišťovali sami, bez pomoci policie. Přestože nebyl dostatek jídla, pršelo a sociální zařízení nestačila pokrýt poptávku, nedošlo k žádné masové panice nebo násilnostem. Mladí se chovali úžasně. Jako by se ve Woodstocku naplňovalo to, o čem už před 2 lety zpíval Scott McKenzie v písni San Francisco. Je tu celá generace s novou odpovědí. Lidé, kteří naslouchají jedině hlasu svého čistého srdce.
O festivalu ve Woodstocku si většina lidí mohla udělat představu podle filmu, který tam natočila společnost Warner Brothers. Film působil dojmem, že se jednalo o návrat kamsi do ráje. Lidé se tu čvachtali v blátě jako novodobí domorodci plni pozitivních vibrací se šťastnými úsměvy ve tvářích. Volajíc po návratu do Rajské zahrady, napsala Joni Mitchell píseň Woodstock, v níž tvrdila, že festival je důkazem evolučního dozrávání. Ale Woodstock trval jenom jeden víkend a pro mnohé byl hlavně možností, jak zadarmo slyšet a vidět kapely jako Jefferson Airplane, Crosby, Stills, Nash and Young nebo Janis Joplin. Bylo naivní spekulovat o velkých změnách v lidské přirozenosti jen proto, že slušně chovající se publikum přišlo zadarmo poslouchat rokenroll. Stačilo změnit okolnosti, publikum a místo konání a celé to skončilo úplně jinak...
Ve zvukové podobě příspěvku byly použity ukázky z těchto skladeb:
Doors
Scott Mc Kenzie: San Francisco
Joni Mitchell: Woodstock (zpívají Crosby, Stills, Nash and Yong)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
