William Cabaniss - americký velvyslanec v Praze

Nejprve v manažerské pozici jižní Cementárenské divize korporace Martin Marietta. Později koupil a až do jmenování velvyslancem v Praze loni na podzim i jako výkonný ředitel vedl firmu Precision Grinding Corporation, česky akciovou společnost Přesné brusírny. Kromě podnikání působil William Cabaniss v četných veřejných funkcích a pracoval i jako zákonodárce ve státu Alabama. Když v roce 1990 kandidoval do Federálního senátu v hlavním městě Washingtonu, podpořil jej i tehdejší prezident George Bush starší. Přesto se William Cabaniss do Senátu nedostal. Pověření vedením zastupitelského úřadu v Praze je chápáno jako vyjádření vděku ze strany rodiny prezidenta Bushe a to jak staršího, tak toho mladšího, neboť oba podporoval a sbíral finanční prostředky na jejich kampaně. Velvyslanci Cabanissovi je 65 let, ale vypadá na méně. První otázka tedy zněla. Sportoval jste hodně a sportujete ještě?

Host (William Cabaniss): Mám sport rád, hodně jsem se mu věnoval, když jsem byl mladší a chodil do školy. Nejraději jsme měl americký fotbal, hrál jsem ho na střední škole a zkoušel jsem ho hrát i v prvním ročníku na univerzitě. Naneštěstí jsem si pak v druháku zranil koleno a po operaci jsem se rozhodl ukončit svou nepříliš šťastnou fotbalovou kariéru. Přešel jsem pak na plavání a tomu jsem se závodně tři roky věnoval. Nejsem moc velký tenista. Moje dcery se mě snaží čas od času dostat na kurty, ale moc mi to nejde ani s raketou s velkou hlavou. A tak jsem skončil u golfu. Asi už moc pozdě v životě, ale strašně rádi si vyrazím ven a zkouším se trefit do toho malého bílého míčku.

Moderátor (Vít Pohanka): Sloužil jste v 60. letech minulého století, tuším, že to bylo tři roky, jako voják v Německu, tedy na druhé straně železné opony, než se tehdy nacházelo Československo. Když na to po těch letech vzpomínáte, co vám vyvstane v paměti jako nejživější vzpomínka?

Host (William Cabaniss): Vyrostl jsem ve vojenské rodině. Táta sloužil u námořnictva jako důstojník na křižníku Birmingham v Pacifiku za druhé světové války. Bratranec vystudoval Westpoint, strýček byl u námořního letectva. Já jsem po univerzitě přemýšlel o vojenské kariéře a narukoval jsem k armádě. V Německu jsem byl v letech 1961 až 64. Byla studená válka a pro nás vojáky to byla dost tvrdá doba. V té době se třeba odehrávala kubánská krize. My jsme byli připravení v bojových pozicích a čas od času jsme měli vyhlášený poplach a nikdo nevěděl, jak to skončí. Na to vzpomínám. Také jsem se vypravil k Berlínské zdi. To bylo před odletem zpátky v roce 1964. Vypravili jsme se na dvouhodinovou prohlídku do východního Berlína, samozřejmě v civilních šatech. To pro mě byla dost drsná připomínka toho, co vlastně bráníme. A teď jsem najednou v zemi, která byla dlouhou dobu pod tvrdou totalitní diktaturou v dobách studené války. A jsem hrdý, když vidím, jak dobře se téhle zemi vede i přes to, že byla 40 let pod vládou komunismu.

Moderátor (Vít Pohanka): Dovolte mi teď tak trochu nepříjemnou otázku. Nepochybně můžete být hrdý na svou úspěšnou podnikatelskou kariéru, nepochybně můžete být hrdý na svou veřejnou práci v legislativě státu Alabama. Někteří lidé by ale mohli pochybovat o vaší kvalifikaci, mohli by třeba říct, že ve vašem životopisu schází jakákoli mezinárodní zkušenost. No a konec konců velvyslanectví Spojených států v Praze je přece jenom něco jiného, než akciová společnost Přesné brusírny. Co byste takovým lidem řekl?

Host (William Cabaniss): Co se týče mé mise zde v České republice, úkolu, který mi dal prezident Bush a potvrdil ministr zahraničí Powell, je to hájení zájmů Ameriky a šíření amerických hodnot. A mám v úmyslu přesně tohle dělat. Přijel jsem sem s lehkou nejistotou ohledně toho, jak mohu zlepšit vztahy Ameriky s Českou republikou, když nemám zkušenosti ze zahraniční služby. Ale když jsem pak vyrazil s vaším ministrem zahraničí do Bagdádu, abychom pomohli českým podnikatelům v kontraktech s přechodnou vládou a jednáním o kontraktech, zjistil jsem, že mi moje zkušenosti pomáhají. Myslím si, že mohu posloužit České republice a zdejším podnikatelům. Takže pokud jde o nedostatek mých zkušeností se službou v zahraničí, procházím velikým školením.

Moderátor (Vít Pohanka): Takže to nepovažujete za handicap?

Host (William Cabaniss): To nepovažuji.

Moderátor (Vít Pohanka): Posloucháte rozhovor s velvyslancem Spojených států v Praze Williamem Cabanissem. Posloucháte pořad O kom se mluví. Pane velvyslanče, zmínil jste se o své nedávné cestě do Iráku s ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou. To byl jistě impozantní začátek vašeho působení v Praze. Jak na vás ta cesta zapůsobila?

Host (William Cabaniss): Zapůsobily na mě zkušenosti vašich podnikatelů a jejich podniků. Skutečnost, že v Iráku byli už v 80. letech a pracovali na ropných polích a rafinériích. Ty podniky jsou dobře připraveny nejenom z technického hlediska, ale i v jiných pohledech, aby se tam vrátili a odvedli kus práce nejenom pro iráckou vládní radu, která už přebírá některé úkoly, ale i pro koaliční správu.

Moderátor (Vít Pohanka): Víte, my už jsme tady v Česku slyšeli hodně slov o zkušenostech našich podniků, jejich skvělých vyhlídkách v Iráku a tak dále a tak dále. Kontrakty jsou po podobných cestách údajně vždy už už na spadnutí, ale s výjimkou jediné firmy, která do Iráku dodává neprůstřelné vesty, zatím ke skutečným dodávkám nedošlo. Opravdu ta cesta s Cyrilem Svobodou nebyla jenom diplomatickou misí, která je sice nezbytná a může přinést nějaké ovoce, ale bůh ví, kdy?

Host (William Cabaniss): Nemohu spekulovat o případných úspěších, kterých vaši podnikatelé mohli dosáhnout. Ale jedno vám říct mohu, nemohli by udělat to, co v Iráku dělali, kdyby nebyli přímo tam na místě. Takové věci se nedají dělat po telefonu nebo poštou. Museli tam jet a setkat se s těmi lidmi tváří v tvář. Museli přímo tam zjistit, kdo se stará o oblast, která je zajímá. Kdo bude vydávat patřičné dokumenty takzvané žádosti o nabídku. Kdo bude podepisovat smlouvy. A o to se tam Češi snažili. Je to jako kdyby teď na místo z brokovnice s velkým rozptylem, mohli střílet s kulovnicí přesně tam, kam potřebují. Lidé, kteří budou na irácké straně udělovat kontrakty, teď znají české podnikatele osobně a naopak. A to je myslím nejenom první krok, ale i druhý a třetí krok.

Moderátor (Vít Pohanka): Dovolte, abych se teď na vzájemné vztahy České republiky a Ameriky podíval trochu z jiného úhlu. Těsně před vánocemi se česká vláda rozhodla, že bude jednat exkluzivně o nákupu britsko-švédských stíhaček Grippen pro českou armádu. Váš předchůdce Craig Stapleton uvedl v rozhovoru pro naši stanici, že pokud se český kabinet rozhodne pro Grippeny, bude to mít vliv, rozumí se negativní vliv, na vzájemné vztahy. Máte k tomu co říct?

Host (William Cabaniss): Podle mého názoru jsou vztahy mezi českou vládou a Spojenými státy silné a doufám, že je budu moci posílit. Cítím v nich tolik pozitivního nejenom z české strany kvůli podpoře amerického boje proti terorismu, ale také kvůli podpoře Spojených států vůči České republice v oblasti obchodu. Jak tomu rozumím, tak ohledně nákupu stíhaček pro českou armádu ještě probíhá hodně jednání. Není to ještě hotový obchod a pokud se nám nabídne nějaká příležitost, jak vaší vládě poskytnout víc informací, aby mohla změnit své rozhodnutí, budeme po ruce a uděláme to.

Moderátor (Vít Pohanka): Takže to ještě budete zkoušet?

Host (William Cabaniss): Zjistíte, že Američané jsou velmi soutěživí. My se chceme ujistit, že jsme byli vyslechnuti až do posledního slova čestně a spravedlivě. Že šlo o fair play a že máme stejně dobrou šanci, jako kdokoli jiný získat tu zakázku. A že se hrálo, jak říkáme, na rovném hřišti.

Moderátor (Vít Pohanka): Zmínil bych se ještě o jedné věci, o níž teď Češi hodně mluví. Jde o to, že když jede Američan nebo Američanka do České republiky, nepotřebují vízum. Když naopak jedeme my Češi do Ameriky, vízum musíme mít a je na české poměry docela drahé. Je třeba tohle něco, co vás také bude zajímat?

Host (William Cabaniss): Velká část téhle problematiky spadá pod našeho generálního konzula. Jsem si vědom té situace, která panuje ohledně víz a nedávno zavedených opatření. Mám na mysli fotografování a snímání otisků při vstupu do Spojených států. To ale neznamená, že jsme si na nějaké země zasedli. Chceme tím chránit americké občany u nás doma, stejně jako zahraniční návštěvníky, kteří do Spojených států přijíždějí. Už teď to funguje jako faktor, který odrazuje teroristy, aby do Ameriky jezdili. Doufám, že Češi chápou, že to není opatření zavedené výhradně vůči nim. Americké úřady se prostě snaží chránit lidi, kteří v Americe bydlí. Budeme se snažit udělat co nejvíc pro to, aby všichni lidé na světě pochopili, o co nám jde.

Moderátor (Vít Pohanka): Víte, ne že bych chtěl vězet na stejné otázce, pane velvyslanče, ale jedna věc je snímání otisků prstů a fotografování, druhou věcí je, že existuje jistá nerovnováha, něco, čemu se říká nesymetrická vízová povinnost. Možná, že by to měla být otázka spíš pro lidi ve Washingtonu, ale konec konců vy jste jako velvyslanec nejvyšší představitel vaší země v České republice. Říkáte, že Češi jsou dobří spojenci Ameriky v boji proti terorismu, proč tedy potřebujeme při vstupu do Spojených států vízum, když vy je při vstupu do Čech nemusíte mít?

Host (William Cabaniss): Jak tomu rozumím, teď nemám po ruce přesná čísla, ale pokud vím, tak velká většina z českých občanů, kteří zažádají o americké vízum, jej také dostanou. Jsem tady jenom krátce. Navštívil jsem už konzulát a v příštích týdnech tam budu znovu. A budu se zajímat o to, jak celá procedura vyřizování víz probíhá. A jestli bude možnost to nějak usnadnit, udělat něco, co by pomohlo zdejším lidem pochopit, co děláme, jak to děláme a proč to děláme, pak se zasadím o to, abychom to udělali.

Moderátor (Vít Pohanka): A poslední otázka. Považujete se za dobrého přítele rodiny Bushových?

Host (William Cabaniss): Vážím si nejenom Bushe staršího, 41. prezidenta, ale samozřejmě znám i současného prezidenta a vážím si ho také. Víte, nemohu říct, že jsme přátelé. Za přátele považuju lidi, se kterými jsem vyrostl u nás doma. Ale respektuji ho jako prezidenta, respektuji ho jako osobnost, jako našeho lídra a člověka s neposkvrněnou integritou. Jsem hrdý, že mohu říct, že ho znám.

Moderátor (Vít Pohanka): Řekl mi americký velvyslanec v Praze William Cabaniss. Pořad Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu O kom se mluví pokračuje za malou chvíli vašimi názory. Můžete je telefonovat na čísla 22 155 21 55 a nebo 22 155 22 55. A na telefonní lince už máme prvního posluchače či posluchačku s reakcí či názorem na rozhovor s novým velvyslancem v Praze Spojených států Williamem Cabanissem. Prosím, kdo volá?

Telefonický dotaz: Dobrý den. Tady Písek, Přítel. Prosím vás pěkně mě by zajímalo, tam to trochu bylo vobejitý s tou vízovou disproporcí?

Moderátor (Vít Pohanka): Ano.

Telefonický dotaz: Co by se stalo, kdyby se i Američanům zavedla vízová povinnost k nám? Dyk todlecto to je nerovnoprávnost vůči nám.

Moderátor (Vít Pohanka): Na to jsme se samozřejmě pokoušeli právě snad i jaksi zahrnout v těch otázkách od pana velvyslance Cabanisse, ale bohužel to je otázka na něj a on tu s námi nesedí, protože ten rozhovor byl předtáčený. Takže máte nějaký názor k tomu samotnému rozhovoru?

Telefonický dotaz: Tak to jo. Názor k tomu mám takovej, že před lety byla s Kanadou udělaná bezvízová povinnost jo. A pak když se to, prostě zavedli Kanaďani vízovou povinnost, tak se zavedla i jim. Proč by se to nemohlo udělat takhle i s Amerikou?

Moderátor (Vít Pohanka): To už by byla spíš otázka na české Ministerstvo zahraničí nebo potažmo na český kabinet. Ale v každém případě děkujeme. Na slyšenou. A další posluchač či posluchačka. Prosím, máte slovo. Tak bohužel posluchač nebo posluchačka nám vypadla. Počkáme si na další telefonát.

Telefonický dotaz: No, můžu jo?

Moderátor (Vít Pohanka): Ano, prosím. Vaše jméno?

Telefonický dotaz: Já jsem tady posluchač z malé obce u Opavy.

Moderátor (Vít Pohanka): Prosím.

Telefonický dotaz: Já se chci zeptat na to, to byl myslím velvyslanec že jo?

Moderátor (Vít Pohanka): Ano.

Telefonický dotaz: Jestli jsem ho dobře poslouchal, tak řekl, jsem rád, že se vám daří dobře i když jste tolik let byli pod nátlakem komunistů. Ať mi někdo vysvětlí, že právě proto nebyly by tady ani králíkárny pro lidi, které stavěli právě oni. 14 let máme korupci, zlodějiny, krachy bank a dokončený výprodej za babku všeho dobrého, co tady se za roky vybudovalo.

Moderátor (Vít Pohanka): Dobře.

Telefonický dotaz: O vízum do USA ani nemluvím. A ještě momentík. Je to četník celého světa a o Americe si myslím to, co ani nemůžu vyslovit. Nashle.

Moderátor (Vít Pohanka): Prosím. Děkujeme. I takové názory mají posluchači Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Teď už poprosím o další názor.

Telefonický dotaz: Kulhavý, Praha. Dobrý den.

Moderátor (Vít Pohanka): Dobrý den.

Telefonický dotaz: No toho předřečníka bych opravil, dští jenom síru, ale nic pozitivního neřek. Já bych rád připomněl jenom panu velvyslanci, jestli to někdy uslyší, první návštěvu prezidenta Havla, kdy mluvil v Senátu za jaksi potom bouřlivého potlesku a neřek nic jiného, než že nepřišel žebrat vo půjčku, nepřišel žebrat vo peníze, ale jenom prosil vo otevření trhů. Já si myslím, že to se ještě nestalo.

Moderátor (Vít Pohanka): Dobře. Děkujeme za názor posluchače z Prahy. Posloucháte reakce na rozhovor s novým americkým velvyslancem v Praze Williamem Cabanissem. A jestli se nemýlím, tak na lince už máme dalšího posluchače. Dobrý den.

Telefonický dotaz: Dobrý den. Tady Jana Rudá z Bystřice pod Hostýnem. Podle mého názoru to byla ukázka americké nabubřelosti z pozice síly. Já bych byla velice ráda, kdybyste tento můj názor panovi velvyslancovi přeložili. Děkuji vám. Na shledanou.

Moderátor (Vít Pohanka): Děkujeme. V tuto chvíli zatím nemáme další reakci. Já jenom zopakuji, že to, co jste právě slyšeli, byla jedna z reakcí na rozhovor s americkým velvyslancem v Praze Williamem Cabanissem. A už tu máme dalšího posluchače či posluchačku. Prosím?

Telefonický dotaz: Dobrý den. Tady posluchač z Brna. Bylo to zajímavé ty vaše dotazy. Nicméně já bych se vrátil k tomu závěru, jak jste se ptal na tu vízovou povinnost z naší strany. Prosím vás pěkně jednak je to nesymetrie, jak jste o tom správně hovořil. Ale druhá věc je taková ze strany Spojených států nesolidnost nebo neférovost. V momentě, kdy vlastně vízum nedostanete, tak vlastně se vám nevrací finance, které jste do toho vložil.

Moderátor (Vít Pohanka): Ano, i to je jeden z aspektů.

Telefonický dotaz: Připadá mi to trošku takové jako nesolidní a člověk se stává nebo i rodina sponzorem vlastně Spojených států.

Moderátor (Vít Pohanka): Abychom byli spravedliví, je pravda, že velvyslanec v Praze, velvyslanec Spojených států v Praze ať už je to William Cabaniss nebo kdokoli jiný, má jenom velmi omezenou možnost jak ovlivnit všechna ta pravidla, která se vztahují na udílení či neudílení víz českým občanům, kteří chtějí cestovat do Spojených států. A také vůbec o tom,zda ta vízová povinnost ze strany Spojených států bude i nadále existovat. Máme tu dalšího posluchače. Prosím? Dobrý den.

Telefonický dotaz: Dobrý den. Tady Suchá. Já bych se taky ještě vyjádřila trochu k těm vízům. Víte, vono Američanům nevadí, že naši kluci nebudou nastavovat krk v Afghánistánu, že prostě jsme ve špinavý válce v Iráku, kterou 70 procent našeho obyvatelstva vodsuzuje. Ale vopravdu s tím vízem to po nás šlapou normálně jak Rusové. To je úplně stejný. To prostě je velmoc a ty prostě budou šlapat po malejch národech. A myslím si, že to je děsně nespravedlivý a ponižující vůči našemu státu. A ještě bych se vyjádřila trošičku i k těm stíhačkám. Prostě, když nekoupíme stíhačky, zhorší se vztahy s Amerikou. Když nepudeme do Afghánistánu, zhorší se vztahy s Amerikou. To není demokracie, to je normální nátlak a vydírání. Děkuju. Na shledanou.

Moderátor (Vít Pohanka): Děkujeme i za tento názor. A máme tu další, další názor. Alespoň doufám. Dobrý den. Máte slovo.

Telefonický dotaz: Dobrý den. Já bych chtěl jenom říct, že...

Moderátor (Vít Pohanka): Pardon já se omlouvám. Odkud voláte a jestli se mohu zeptat na jméno?

Telefonický dotaz: Nežida Pavel z Český Lípy. Já, no můj názor je takovej, že já bych zavedl takový opatření, jako zavedly Spojené státy. To znamená snímání otisků a podobný záležitosti taky, aby konečně i Američani viděli, že se všichni nebudou sklánět jenom před nima. Díky. Nashle.

Moderátor (Vít Pohanka): Děkujeme. Na slyšenou. Připomeňme, že například Brazílie podobná opatření recipročně vůči občanům Spojených států zavedla, když jsme se v té době, kdy se to opatření vůči mimo jiné i občanům České republiky zavádělo ze strany Spojených států a ptali jsme se na to českých vládních činitelů, řekli nám, že o ničem takovém neuvažují. A máme tu dalšího posluchače. Dobrý den.

Telefonický dotaz: Dobrý den. Prosím vás, já nevím, jak to je, ale...

Moderátor (Vít Pohanka): Pardon, mohu se zeptat na jméno a odkud telefonujete?

Telefonický dotaz: Aspoň trošičku česky, aspoň malinko. Ale myslím, že je velká ostuda, že odmítají našeho prezidenta nebo Bush odmítá setkání se s naším prezidentem.

Moderátor (Vít Pohanka): Prosím odkud voláte a vaše jméno, jestli se mohu zeptat?

Telefonický dotaz: A co nepude po mně FBI nebo CIA, nepude? Nashledanou.

Moderátor (Vít Pohanka): Na slyšenou. Myslím, že takové obavy posluchač snad mít nemusel. Prosím? Máme tu další názor.

Telefonický dotaz: Halo?

Moderátor (Vít Pohanka): Ano, slyšíme se, jste ve vysílání.

Telefonický dotaz: Prosím vás, já volám z Chomutova a chtěl bych říct tomu, co telefonoval vo těch králíkárnách, že státy jako je Německo, Belgie a Holandsko byly po válce v roce 45 celé v sutinách. A jsou dneska vystavěný a mají nadbytky bytů a neměly tam komunistickou stranu, která u nás si dělá zásluhu za ty králíkárny. Kdyby u nás nebyla komunistická strana, tak ty králíkárny postavil někdo jinej a určitě líp. Todle to je náramná výmluva a já děkuji, že se Amerika ujala toho světovýho policajta, že je někdo vůbec ochoten dělat v tomle tom na tejdle tej zeměkouli pořádek. A děkuju za to, že jsme se dostali s područí Sovětskýho svazu, protože to byl náš hrob. Nejen náš, ale všech sedmi států, který spadaly pod Rusko. To je můj názor. Děkuji.

Moderátor (Vít Pohanka): Děkujeme také. Je vidět, že názory Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu jsou vyvážené. A máme tu poslední reakci na rozhovor s velvyslancem Cabanissem. Prosím, máte slovo.

Telefonický dotaz: No to jsem já? Hradil, Prostějov.

Moderátor (Vít Pohanka): Prosím.

Telefonický dotaz: Já bych rád řekl, vy jste se pana velvyslance ptal, co říká na přemrštěnou cenu za vystavení víza? On se k tomu taktně nevyjádřil, vy jste netrval na odpovědi. A dál bych chtěl říct teda, že prezident Bush je v mnoha směrech sympatickej člověk, ovšem jediný co mu teda zazlívám dost podstatnýho, je schvalování a podepisování hromadně trestu smrti. A tím pádem teda takovej člověk by nemohl být mým kamarádem. A kdo se s ním kamarádí nebo kdo se pyšní tím, že ho zná, tak je asi stejnýho ražení jako on. Nashledanou.

Moderátor (Vít Pohanka): Děkujeme. Na slyšenou. Tímto končí pořad Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu O kom se mluví, jehož hostem byl nový americký velvyslanec v Praze William Cabaniss. Od mikrofonu se loučí Vít Pohanka.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.