Výzkumy volebních preferencí

Možná každého napadne, jestli 1000 lidí není málo. A napadne ho to správně, je to vlastně jen malinká část naší populace, ale podle ředitele STEMu Jana Hartla se přesnější vzorek nevyplatí.

Hartl: Platí pravidlo, že čím je onen reprezentativní vzorek rozsáhlejší, tím je výzkum přesnější. Je ovšem prakticky dokázáno, že je celkem neúčelné vyhazovat peníze na příliš rozsáhlé výzkumné vzorky, pokud k tomu nemáme nějaký zvláštní důvod.

Jestliže potřebuje zadavatel výzkumu jen nějakou obecnou informaci, tak stačí i vzorek menší. Naopak, pokud chci jít do hloubky, tak je potřeba vzít respondentů více. Jinak právě STEM zjišťuje volební preference osobním dotazováním v rámci širšího výzkumu, kde se zjistí všechny možné trendy ve společnosti. Ostatně, osobní dotazování je u nás vůbec nejrozšířenější.

Zpět k předvolebním průzkumům. Nemůže se stát, že výsledky předvolebních výzkumů mohou ovlivnit některé nerozhodnuté voliče? Tedy že vlastní výzkum zpětně ovlivní ty, z jejichž odpovědí vycházel?

To se určitě stát může, leč podle Jana Hartla to není tak žhavé, jak politici dělají. Výsledky výzkumu jsou prostě jednou z informací, jakých jsou kolem nás stovky a na základě kterých si skládáním obrovské mozaiky utváříme názor na okolní dění. Prostě je to jen jedna z množství informací - nic víc, nic míň.

Hartl: To není tak důležitý faktor, jak se politikové domnívají. Navíc si asi myslí, že lidé jsou tak trochu tupí, stádní a že jsou celkem mechanicky převedeni syndromem nápodoby - vždycky přidávají na tu větší hromadu. Když se někomu daří, tak nakonec mu ještě přidají hlasy navíc. To je fenomén, který je v literatuře popsán jako efekt, při kterém se každý chce vézt ve vagonu, kde hraje muzika a kde se sází na vítěze. Ale stejně tak je v literatuře popsán jev takové taktické volby, že když je mně v podstatě jedno, jestli dám hlas tomu tu onomu, tak raději pomohu tomu, kdo je slabší, aby se dostal třeba přes tu 5% hranici.

Myslí si ředitel STEMu Jan Hartl. Názor na to, jestli může publikování výsledků ovlivnit nerozhodnuté voliče, si tak už musí udělat každý sám.

Pan Průša se zeptal asi stejně, jako by se ráda zeptala řada dalších lidí. Koho se vlastně výzkumníci ptají? Ptal se někdo někdy, koho budeme volit? Odkud se ta čísla berou?

Na to je velmi jednoduchá odpověď. Stačí totiž jen docela malý vzorek lidí a pokud lidy vybereš správně - odborně se říká, že sestavíš reprezentativní vzorek obyvatelstva - tak se takový výsledek dá aplikovat na chování celého národa, vysvětluje Jan Hartl.

Hartl: Je to vlastně zmenšenina veškeré populace České republiky. To je velmi důležité, protože v takovém reprezentativním výzkumu musí být zcela přesně opakovány charakteristiky základního souboru základního obyvatelstva. Populaci 18 let a starší, u nás je 48 procent mužů a 52 procent žen. Budeme-li konstruovat výzkum o tisíci respondentech, tak tam bude 480 mužů a 520 žen.

A stejně se pak lidé vybírají podle příjmů, vzdělání, lokality kde bydlí, a tak dále. Prostě se vytvoří přesná zmenšenina populace naší republiky a té se pak výzkumníci ptají. A Jan Hartl to už sám řekl, vzorek se u STEMu pohybuje kolem tisícovky osob, takže pravděpodobnost, že se nás někdo zeptá, je dost malá.