Vývoj českých příjmeních jmen

7. říjen 2005
Vaše téma

Česká příjmení vznikala od XIV. do XVIII. století. Nejdřív je dostala šlechta, pak i měšťané a později svobodní sedláci. Další vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob a tato potřeba vedla k ustalování příjmení. Pojďme ale na začátek historie příjmení.

Původně stačilo mít jedno jméno, populace byla malá a lidé se nemuseli od sebe odlišovat. Kdy ale nastal ten zvrat a lidé si začali dávat příjmení?

Bylo to zhruba ve XIII. - XIV. století, kdy dostávali příjmení lidé se stejnými křestními jmény, aby se odlišili. Situace trvala do doby vlády Marie Terezie, kdy bylo uzákoněno, že každý občan Rakouska-Uherska musí mít dvě jména. V tu chvíli dostali jména i bezzemci, nevolníci, čeleď a každý i chudý občan. Odkud se příjmení brala vysvětluje profesorka Dobrava Moldanová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústní nad Labem.

Moldanová: Z velké části se fixovala příjmení, která byla tehdy živá. Na vesnici byli třeba dva Janové, Martinové a bylo potřeba je odlišit. Jednomu se říkalo například po chalupě, podle řemesla, zjevu a druhému zase jinak. To byly často, dalo by se říci přezdívky, které se pak fixovaly.

Známe také příjmení z tvarů křestních nebo rodných jmen. Je to přímo tvar z těch rodných jmen, nebo je ta podoba jen náhodná?

Příjmení jsou přímo vytvořená z rodných jmen. Jako příklad si můžeme vzít například jméno Jan. Od něj mohou být příjmení - Janák, Janda, Janyš nebo Jonák. Důležitým motivem k pojmenování mohlo být v minulosti také místní jméno.

Moldanová: Jméno vesnice ve které ten člověk žil, jméno lokality v rámci katastru vesnice. Mohou to být jména, jako je Borecký, Kopecký, Blatský, Chyšský, Vimperský, Nymburský.

Ovlivnila česká příjmení migrace?

Ano, kromě toho, že se jména různě odvozovala a rozšiřovala se stěhováním lidí, hodně tvarů příjmení přišlo také ze zahraničí. Především to byla jména německá, později ale také mnohá další. Ta se pak začleňovala a měnila také svůj pravopis. Řekl nám to profesor Jiří Kraus z Fakulty Sociálních věd Univerzity Karlovy.

Kraus: Můžeme na tom dokonce vystopovat novodobé české dějiny, jak se šířila emigrace, kdo k nám přicházel a dnes už některá jména za cizí nepovažujeme, pravopis se upravuje, třeba možnosti od jména Šmíd, těch je téměř nesčetně.

autor: Hana Jurášková