Výjimeční psi
Fenka Azra pomáhá Vojtovi s autismem, pes Charlie zase umí podat Natálce z vozíčku batoh
Vojta z Moravskoslezského kraje má autismus. Ještě před několika lety byl agresivní, ubližoval si a odmítal chodit ven. Všechno změnila asistenční fena Azra, díky které Vojta už nemusí brát ani tlumící léky. Psa asistenta má i vozíčkářka Natálie. Charlie jí umí podat batůžek ze zadní části vozíku, otevřít skříň nebo dveře. Asistenční psi pomáhají i diabetikům, epileptikům, kardiakům, neslyšícím nebo lidem se sociální fobií.
„Mám ji rád. Má hnědé oči, je bílá. Je to kříženec labradora,“ hladí Azru jedenáctiletý Vojta, který má středně funkční autismus. Fena mu už čtyři roky pomáhá překonávat úzkosti, deprese, vztek nebo různé afektové stavy, kdy si třeba Vojta lehne na zem a odmítá vstát.
Jeho maminka Lucie Patrmanová si pomoc asistenčního psa nemůže vynachválit: „Když je Vojta na zemi, jde k jeho hlavě a začne ho olizovat. Funguje to samo. Vojtíšek během chvilky neví, co chtěl.“
Se psem přišlo vyklidnění
Fenka Vojtu i ráno budí, večer mu pomáhá s usínáním. Dřív to byly vyhrocené situace. „Když usínal, neuměl vypnout mozek. Pořád se tloukl hlavou o polštář, protože nebyl schopný usnout. Teď hladí Azru po srsti a usne rychleji. Ráno ho pak budí a on není naštvaný, že musí jít do školy,“ popisuje Lucie.
Čtěte také
Asi rok od chvíle, kdy rodině začala pomáhat Azra, mohl Vojta vysadit tlumící léky. „Je bez antidepresiv, už si neubližuje,“ pochvaluje si jeho maminka. Azra Vojtovi taky pomáhá nastavit režim dne. Dřív odmítal chodit ven, venčit psa ale musí.
„Vůbec nechce mezi lidi a já mu řeknu: Vojtíšku, Azrinka musí jít čůrat, jdeme ven. Díky tomu poznává nová místa. Taky ho nepustí do silnice, “ popisuje maminka Vojty. Podle ní díky asistenčnímu psovi lépe funguje celá rodina. S vážností v hlase říká, že kdyby nebyla Azra, manželství by se kvůli náročné péči o Vojtu nejspíš rozpadlo.
Tvrdý výcvik
Azra nosí žlutý postroj s nápisem „Asistent autisty.“ Pravidelně se jezdí ukazovat trenérům do pražského centra výcviku psů pro postižené Helppes. „Průměrná doba výcviku u pejsků je šest až devět měsíců. Pejsek se musí úkony naučit dělat naprosto spolehlivě. Azra byla ve výcviku asi osm měsíců,“ upřesňuje ředitelka organizace Zuzana Daušová.
Čtěte také
Pro Vojtu s autismem bylo potřeba najít psa, který má vynikající vztah k dětem. „Jestli pes děti miluje, se dá okamžitě zjistit. Tam musí být opravdu vztah a láska. Potřebujeme psa klidného a empatického, aby ho dítě mohlo ovládat. Musí mít pevné nervy a musí umět unést autistické projevy dítěte. Musí být schopný přerušit nežádoucí chování jako bouchání hlavou o stůl nebo škrábání se,“ vysvětluje ředitelka.
Psychická i fyzická opora
Asistenčního psa má také sedmnáctiletá Natálie, která je po dětské mozkové obrně na vozíčku. „Hned jsme si s Charliem padli do oka. Je to moje psychická i fyzická opora. Když potřebuji něco sundat na vozíku, dám mu povel a on mi to přinese, například batůžek,“ líčí dívka. Pes Charlie umí Natálii taky sundat brýle, otevřít skříňku nebo sundat ponožky a rukavice.
Ne každý pes je na výcvik vhodný. Organizace Helppes se snaží vybírat štěňata od ověřených rodičů. Pes nesmí být agresivní vůči lidem ani ostatním zvířatům a nesmí mít moc rozvinuté lovecké pudy.
„Je tam testování jak povahové, tak zdravotní a většina psů neprojde ze zdravotních důvodů. Často se používají retrívři, zlatí a labradorští. U nich jsou časté ortopedické problémy. S tím by měl pak klient problémy, pejsek by mohl třeba v pěti letech přestat chodit,“ přibližuje Zuzana Daušová.
Trénink pro různé účely
Helppes cvičí asistenční psy i pro lidi s posttraumatickým syndromem nebo se sociální fobií. Tito lidé se pak odváží vyjít na ulici nebo do obchodu a pes v případě neočekávané situace zakročí. „My ty psy i učíme, že na člověka naskočí v momentě, kdy se k němu někdo přibližuje. Pes dodává odvahu na reakci,“ vysvětluje vedoucí výcviku.
Posláním organizace Helppes je integrace osob se zdravotním postižením do společnosti a kolektivu, jejich návrat do aktivního života. Díky pomoci speciálně vycvičených psů získají větší soběstačnost, nezávislost, sebevědomí, svobodu a bezpečí.
Asistenční psi umí po vycvičení pomáhat také neslyšícím, kardiakům, epileptikům nebo narkoleptikům, kteří náhle usínají. U diabetiků pes dokáže na základě lidského pachu reagovat na pokles nebo vzestup hladiny cukru v krvi.
Čtěte také
„Pes je schopný to zaznamenat podstatně dřív než přístroj. Člověk tak neupadne do kómatu,“ doplňuje Zuzana Daušová z organizace Helppes. Zároveň připomíná, že se na asistenční psy bez dovolení nesahá, nehladí se a už vůbec se nekrmí.
„Mezi lidmi je známé to, že asistenční psi jsou hodní, že nekousnou. Člověk je ale vyrušuje při práci. Pes je majetek někoho a je to úplně stejné, jako kdyby vám někdo lezl do kabelky.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
