Výjev jako z dob počátků islámu. I když dnes už beduíni pracují na směny
Setkání s velbloudem není už ani pro Středoevropana žádnou raritou. Turisté v Egyptě i jiných arabských zemích musejí často odrážet nekonečné nabídky ke svezení mezi chlupatými hrby. Velbloudi se stali všudypřítomnou turistickou atrakcí. Často ale jen o kousek dál, uprostřed pouště, pasou velbloudy arabští beduíni tak, jak to dělají už tisíce let.
Velbloudí samec „nadává“ svému pastýři Ahmadovi. Kleknout na všechny čtyři, aby se na něj mohl velbloudář posadit, se mu evidentně nechce. Z Ahmadova kmene Sa´díja pocházela mimo jiné kojná proroka Mohameda Halíma, a vůbec, celý ten výjev, který sleduji, mi připomíná záběr z nějakého historického filmu o počátcích islámu.
Já ale stojím v roce 2014, v údolí Araba, kterým prochází hranice mezi Jordánskem a Izraelem. Stádo velbloudů jsem zahlédl z auta ze silnice. V tu chvíli jsem si uvědomil, že na mě už měsíce naléhá dcerka mé kamarádky, abych jí přivezl alespoň trochu velbloudí srsti, když už nemůžu dovézt zvíře celé. A tak jsem zastavil a ke stádu vykročil.
Beduíni se dnes střídají na směny
Pouští údolí Araba vane teplý vítr. Zahalená postava pastýře ve mně vzbuzuje pochyby, jestli je to muž, nebo žena. Zpod pláště a šátku se ale vyklubal 25letý Ahmad.
„V sezóně jsem s velbloudy na pastvě tak měsíc dva. Ale ne pořád. Pasu pár dní, pak mě vystřídá bratr nebo otec a já jedu domů do vesnice. Takhle se tu střídáme na směny,“ připomíná mi Ahmad skutečnost, že beduíni už dnes vedou převážně život polokočovný a bydlí ve vesnicích v malých betonových domcích. Na pastvě ale přespává se stádem tradičně ve stanu.
Před několika dny v Jordánsku pořádně sprchlo a písečné duny se zazelenaly. Je to neobvyklá podívaná. Jsou teď poseté svěže zelenými kvetoucími rostlinkami.
Pravda o tom, jak velbloudi pijí
„Jakmile zaprší a přijde jaro, vyrazím s velbloudy do přírody. V létě ale zůstávám se zvířaty ve vesnici. Poušť je v létě vyschlá, nic neroste, je strašné horko a velbloudi potřebují každé tři až čtyři dny pít. Velbloud vypije do zásoby najednou čtyřicet padesát litrů vody. A pak vydrží. Na jaře třeba čtrnáct dní nepotřebuje pít. Kolikrát se nenapije i měsíc. V létě ale potřebuje pít každé dva tři dny,“ uvádí Ahmad na pravou míru dohady o velbloudí schopnosti přežít v poušti.
Jeho hrbatí svěřenci mají volně svázané přední nohy. To aby se ve slabé chvilce nedali na útěk. Pastevec by je pak těžko doháněl. Rychlost velblouda předurčuje toto zvíře dokonce i k dostihům.
„My beduíni tady chováme velbloudy především jako koníčka. Jezdíme s nimi na dostihy, účastníme se soutěží ve zdobení zvířat. A to pro nás znamená i určitý příjem. Někdo ale chová velbloudy i na maso. No a pak také dávají mléko. Velbloudí mléko chutná úplně jinak než kravské, je sladší. Podle proroka Mohameda je velbloudí mléko lékem proti rakovině a mnohým dalším nemocem, pomáhá při hojení zlomenin a celkově posiluje organizmus,“ zasvěcuje mě do tradiční beduínské medicíny Ahmad.
Velbloudi mají v těchto dnech hostinu
Pro tu hrstku velbloudí srsti jsem ale podle Ahmada přišel ve špatnou dobu. Velbloudi teď na jaře chlup nepouštějí. A tak přišly na řadu malé nůžky.
Mladá velbloudice nic nenamítala a v klidu při stříhání pokračovala v konzumaci šťavnatých rostlinek. Velbloudi teď mají hostinu, protože poušť se jim zazelená jen několik dnů v roce.
