Výhled z balkónu na moře neomrzí: reportáž ze života Čechů, kteří na důchod přesídlili do Hurghády

Češi a Češky prchají na důchod do Egypta. Stovky si jich koupily nebo pronajaly byty v letovisku Hurgháda. Užívají si tam sluníčka, dobrých potravin a nízkých cen. Ze svých českých důchodů prý vyžijí v Egyptě lépe než v České republice. Mnozí z nich přečkali v Africe i koronavirový rok a jak říkají, nelitují. Život si v Hurghádě zařídili po svém a když se jim po něčem stýská, umí si poradit.

Co Čechům v Egyptě chybí, to si dokážou obstarat: Tomáš si vyrobil jitrnice, které mu vydrží až do jara

Pojďte dál a nezouvejte se!“ zve mě Toáš dál. Cítím tady takovou velice pronikavou vůni. Z čeho to je? „Dneska se tvořily jitrnice. Ještě nejsou samozřejmě naládované,“ říká mi. Tak těch ale bude pro celý regiment! „To je až do května. Bude jich asi padesát, takže to jsou dvě jitrnice na týden,“ má Tomáš jasno.

Balkón s výhledem na moře

Tomáš Urban byl opravářem analyzátorů spalin a když jeho specializace už nebylo zapotřebí, odešel do předčasného důchodu. A ten si už pět let užívá ve svém 1+1 ve třetím patře na okraji Hurghády.

Je to tady obývák s kuchyní, plus ložnice, mám tady komoru, toaletu, sprchu. Balkón! Nejdůležitější věc,“ vyjmenovává. 

Dneska je takový normální den, co tady v Hurghádě v takový běžný den děláte? „Ráno člověk posnídá, sedí na balkóně a dívá se tamhle na moře, jestli fouká. Je to krása, je to výhled, který neomrzí. A když nefouká, nejsou bílé vlny, tak jdeme na pláž, jdeme si zaplavat, dát si pivíčko,“ zasní se Tomáš.

Balkón je nejdůležitější, z něj Tomáš pozoruje mořskou hladinu. Není-li zčeřená větrem, jde si zaplavat

Na pivo k Marcelce

Není vám tu smutno, když jste tu takhle sám? „Smutno mi není, protože tu nejsem sám, mám tady spoustu přátel. Zajdeme na pivko, tak jedenkrát měsíčně zajdeme do Café Praha k Marcelce, na čepované, nejlepší v Hurghádě,“ zmiňuje znalecky.

Tomáš říká, že mu v Hurghádě nechybí vůbec nic. Snad jen trochu ta zeleň. To si pak pustí přes internet nějakou web kameru a nakukuje do českých hor a měst. V ložnici staví modelové kolejiště, za dlouhých zimních večerů s tím prý zase pohne. A koníčků tu má víc.

Víno z květů ibišku

Já vám ještě něco ukážu.“ Ježiš! Co je v těch demižonech? „To je karkadé.“ To zní dost exoticky. „Karkadé, to jsou květy ibišku, které jsem vymaceroval, dosladil, dosypal vinné kvasinky a nyní čekám na výsledek. Tři sta litrů,“ chlubí se. A voní to tu jak v nějakém sklípku. „No tak kvasí to. Je tady hodně přátel, víno je tady drahé a toto je ještě navíc zdravé,“ říká Tomáš s nadsázkou.

Pomalu se po milé návštěvě loučím, z reproduktoru výtahu se ozývá recitace Koránu. „Tohle měl být dům pro vrátného. Vrátný není, takže zde je skútr a kolo.“ No kam se na skútru vydáváte? „Na nákup, za přáteli, do města, na výlety,“ usmívá se Tomáš.

Za pár hodin doma. U moře

V domě a okolí bydlí cizinci z dalších zemí i Egypťané z Káhiry. Ulice zatím nejsou vyasfaltované, kolem se stále staví. Cesta sem z České republiky je ale pro Tomáše Urbana překvapivě snadná.

Když to létalo z Ostravy, tak jsem ráno o půl sedmé vstal, o půl osmé pro mě přijel kamarád, v osm hodin jsem byl v Mošnově na letišti a ve tři odpoledne jsem byl doma a u moře,“ popisuje mi. Zdraví se Tomášovi prý neustále zlepšuje a do lékárny nepotřebuje: „Tady je vitamín D 365 dnů v roce a mořský vzduch. To stačí,“ směje se.

Naposledy byl hurghádský Čech Tomáš Urban v České republice loni na podzim. Covidový rok prožil tady a bez všudypřítomných turistů to prý byl zatím nejkrásnějších rok jeho egyptského důchodu.

Letošní rok bez turistů byl pro seniora Tomáše jedním z nejkrásnějších let v Hurghádě vůbec
Spustit audio

Související