Vuvuzely lezou fanouškům krkem, Afrikánci instrumenty brání

Zakažte vuvuzely! To je název nikoliv jedné, ale v různých obměnách hned několika webových stránek, jejichž tvůrci nemají rádi bzučení afrických trumpet na fotbalovém šampionátu. Přestože podobný zákaz by si přáli i mnozí trenéři a fotbalisté, nevypadá to, že by FIFA jejich přání vyslyšela. Bzučivé vuvuzely se ujaly tak silně, že bychom je mohli klidně označit za symbol Mistrovství světa ve fotbale 2010. Přitom Afričané je na stadionech používají teprve pár let.

Přestože na stadionu neslyším typické fotbalové pokřiky, vuvuzely mi nijak zásadně nevadí. Fanoušci přeci jenom občas vykouzlí z trubek rytmický zvuk a stadion začne dunět. A kdybyste je chtěl někdo zakázat, má pro vás 28letý Jaco speciální vzkaz:

„Když zakážou vuvuzelu, můžou klidně vyhodit náš tým. Vuvuzely jsou součást naší moderní kultury. Všude na zápasech se na ně troubí skoro dvacet let. To je, jako kdybys přišel do Anglie a řekl jim, že je zima, ať změní počasí.“

Přitom Jaco není černoch, ale Afrikánec, tedy potomek bílých osadníků, kteří s nástrojem nikdy neměli nic společného. Ten sloužil k náboženským obřadům původních Afričanů, říká středoškolský učitel historie Jusuf Ahmed.

Fanoušci čekají na trénink

Přesto si vuvuzely oblíbili i bílí Afrikánci a mnohdy troubí s větším zápalem a zaujetím než samotní černoši. I manželé Mullerovi z Pretorie doma jednu mají. „Vuvuzela je sice starý africký nástroj, ale na fotbalové stadióny pronikla masivně až po zániku apartheidu, kdy mohli začít chodit na ligové a mezinárodní zápasy i černoši,“ tvrdí.

<object width="500" height="405"><param name="movie" value="https://www.youtube.com/v/IA5iARsjnOA&hl=cs_CZ&fs=1&color1=0x2b405b&color2=0x6b8ab6&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="https://www.youtube.com/v/IA5iARsjnOA&hl=cs_CZ&fs=1&color1=0x2b405b&color2=0x6b8ab6&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="500" height="405"></embed></object>

Jihoafričané se nemohou dohodnout, kdy vuvuzely poprvé opravdu ovládly stadióny. Nástroj se zřejmě vplížil do života nenápadně, o to však hlasitěji. A mimochodem, není zas tak jednoduché vyloudit solidní zvuk. Chce to aspoň měsíc trénovat.

Nemá cenu zastírat, že fanoušci z fotbalových zemí nemohou vuvuzelám přijít na chuť. Na stadiónu nemohou zpívat chorály a v podstatě i tradiční fandění je zbytečné, protože není slyšet. I mladý policista by je vykázal ze stadiónů. Ovšem ze zajímavého důvodu.

Dobrovolníci na mistrovství světa

„Musíme si cizince hýčkat, protože oni přinášejí byznys. Když se jim u nás nebude líbit, třeba kvůli vuvuzelám, tak příště nepřijedou,“ míní policista.

Kopaná je evropský vynález, a tak fandění na stadionech má svá ustálená pravidla. Jenže když už jednou fotbalová federace přidělila šampionát do Afriky a vstupenky platí především Afričané, musí se cizinci smířit s tím, že některá pravidla si domácí upraví podle svého. Naštěstí to nejsou pravidla fotbalová.

Bzučení vuvuzel vyvolává nelibost

Zobrazit dějiště MS ve fotbalu 2010 v Jihoafrické republice na větší mapě
autor: lsm
Spustit audio