Vlado Milunić nejen o Tančícím domu: Chci, aby ti, kdo fotí pro reklamní účely, respektovali autory
Na brožurách, pohlednicích, příručkách pro turisty nebo zápalkách se objevují fotografie Tančícího domu. Spoluautor této stavby, kterým je architekt Vlado Milunić, proti podobnému nakládání s budovou protestuje.
„Chci, aby ti, kteří fotí domy, respektovali autory,“ tvrdí Vlado Milunić. Soukromé společnosti využívající fotky Tančícího domu k reklamním a obchodním účelům tak podle něj jen parazitují na jeho práci.
Přitom třeba ve Francii jsou podle něj podobné záležitosti vyřešeny jednoduše. „Eiffelovu věž například nikdo nemůže používat pro reklamní účely,“ vysvětluje.
„Podobný způsob řešení by mi stačil,“ tvrdí a připomíná, že turistům by fotografování rozhodně nezakazoval.
Po desítkách nerealizovaných projektů se navíc zdá, že ateliér Vláda Miluniće bojuje o přežití, což potvrzuje i sám architekt.
„Nikomu jsem nic neukradl a po 20 nerealizovaných návrzích jsem se zúčastnil soutěže o postavení vinařství,“ vysvětluje.
Do soutěže šel s velkými ambicemi a říkal si, že už nemůže prohrát. „Jenže jsem se měl zbavit autorských práv. Nepodepsal jsem, ale ostatní tento návrh podepsali,“ vysvětluje a na příkladu tak kritizuje přístup k autorským právům.
Jak se vlastně stavěl Tančící dům? A jak se jeho spoluautor dívá na stavbu, která by měla vyrůst v centru Prahy a mezi lidmi se jí říká maršmeloun? I na to se ptala moderátorka Helena Šulcová ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.