Vítejte v tak trochu jiném knihkupectví

George Whitman. Velký transparent s jeho jménem zakrývající velkou část knihkupectví Shakespeare and Company, podle mnohých vůbec nejslavnějšího knihkupectví na světě, v jediné vteřině spolehlivě posunul mé myšlenky o dobrých devět let zpět. Tedy do doby, kdy jsem se vydal na dobrodružný roční pobyt do Paříže. Do tohoto království knih jsem tenkrát pravidelně docházel, a to i díky Lucii, která je dnes maminkou v Řecku.

Není to úplně obvyklé knihkupectví. Pravda, když vejdete dovnitř, máte pocit, že jste v opravdovém chrámu knih. Místnosti jsou jimi úplně narvané, doslova až po strop. Není tu k hnutí. Zastavuje se tady spousta lidí – samozřejmě těch, kteří jsou zvyklí sem chodit. Nechybí tu ani řada amerických turistů, knihy jsou totiž veskrze v angličtině.

V knihkupectví se dá i spát

Když takhle bloudíte po přízemí, brzy narazíte na dřevěné schody. Stoupáte po nich nahoru, do dalších místností plných knih, a najednou slyšíte hudbu. Vždy tam někdo hraje na piano. Dívka, která tak právě činí, se jmenuje Iramans. Je to podivné jméno. Ještě podivnější je, že si tam jen tak hraje.

„Chodím si sem zahrát několikrát týdně, protože doma piano nemáme,“ vysvětluje mi. Proti této logice nemůžete nic namítat.

Iramans pochází ze Severní Karolíny. „O knihkupectví jsem se dozvěděla od kamarádky a doslova mě nadchlo. Slyšela jsem o něm spoustu příběhů. Nevím, jestli jsou všechny pravdivé, ale je to výjimečné místo,“ dodává.

Výjimečné je zejména v tom, že se přímo v knihkupectví, tedy přesněji v prvním patře, dá spát. V každé místnosti najdete minimálně dva gauče. Když se knihkupectví zavře, tak se na nich spí.

V létě je tu plno

A jaká je podmínka? George Whitman, který s tímto nápadem přišel, měl pouze dvě. Každý nájemník musí dvě hodiny denně pomoct v knihkupectví a musí číst. Tradovaly se dokonce historky, že George vyhodil řadu lidí v okamžiku, kdy viděl, že se jen povalují na gauči a nečtou. Tímto originálním způsobem v nich podporoval lásku ke knize a k sebevzdělávání.

Dovedu si představit, že o nocleh se tu hlásí spousta mladých lidí bez prostředků. „Záleží na období. Někdy se ptá každý den deset lidí, někdy pak třeba přijdou jen dva za týden. Pochopitelně teď v zimě je to klidnější. V létě máme pořád plno,“ vysvětluje Sylvie, dcera George Whitmana, která knihkupectví po svém otci převzala už před lety.

„Jeden básník tady zůstal sedm let. Neměl žádné prostředky, tak tady bydlel a skládal básně. Pak něco zdědil a po sedmi letech se odstěhoval,“ dodává.

Provozovat v dnešní době nezávislé knihkupectví je docela odvaha, ale Sylvie je celkem v klidu. „Elektronické i tištěné knihy se mohou krásně doplňovat. Najde se řada lidí, kteří se do knihy začtou ve svém iPodu a pak si ji ještě přímo tady koupí,“ vysvětluje.

V knihkupectví natáčel Woody Allen

George Whitman přišel do Paříže v roce 1948. Brzy po svém příchodu založil knihkupectví Le Mistral, které později na počest Silvie Beachové a jejího stejnojmenného knihkupectví přejmenoval na Shakespeare and Company. Vytvořil z něj americký ostrůvek uprostřed Paříže.

Navštěvovali ho slavní spisovatelé i mladí studenti. Zavedl také pravidelné nedělní čajové dýchánky, které se dodržují až do dnešních dnů. Místo zajímá i filmaře. Woody Allen tady točil Půlnoc v Paříži.

„Woody Allen nás kontaktoval a zeptal se, jestli by mohl v knihkupectví točit. Nevím, jestli ho předtím znal, ale Owen Wilson, který hrál hlavní roli, je jeho pravidelným návštěvníkem. Kdykoliv je v Paříži, tak se tu zastaví. Zřejmě se spolu dohodli,“ dodává Sylvie Whitmanová.

Za jménem George Whitmana na velkém bílém plátně, které zakrývá část fasády knihkupectví, je bohužel i datum 14. 12. 2011. Excentrický milovník knih, který svým nájemníkům i sám vařil, dnes na hřbitově Pere Lachaise jistě vypráví Oscaru Wildovi, ale třeba i Gertrudě Steinové, jak ho mrzí, že z tohoto světa odešel tak nečekaně, na vrcholu sil, uprostřed rozdělaných projektů. Bylo mu pouhých 98 let.

Zvětšit mapu: knihkupectví Shakespeare and Company v Paříži