Víte, jak vznikají dokumentární filmy o divokých šelmách? Vydali jsme se pro odpověď do Afriky
Přírodopisné dokumentární filmy se stále těší zájmu diváků. Při pohledu na detailní záběry lovících šelem by si leckdo, stejně jako já, asi řekl: Jak je to možné? Jak se točí třeba krmící se lvi z bezprostřední blízkosti a jak to, že divoká zvířata chápou a respektují představy režiséra? Pro odpověď se vydejme do Lvího parku na předměstí Johannesburgu. Právě tam vznikla v minulosti už řada filmů o zvířatech.
Nastupuji do terénního mikrobusu, který vypadá jako pojízdná klec. Všechno je tady obráceně. Zvířata jsou ve volné přírodě a lidé za mřížemi. Vjíždíme do výběhu. Ve stínu stromů se rozvaluje skupinka lvů. Nevzrušeně klimbají v odpoledním horku.
Věnují se tomu, co jim jde nejlépe: leží a spí. Prospí klidně až 20 hodin denně. „Ale pozor, když lev chce, dokáže uběhnout sto metrů za šest vteřin!“ varuje Cathrine, mladá žena, která ve Lvím parku pracuje jako odborná chovatelka.
O práci nemá nouzi. Lvů mají tady v centru víc než stovku. Menší část v safari na předměstí Johannesburgu, většinu ale ve středisku v buši.
Všichni lvi tu jsou očipovaní
„Ne všichni lvi mají jméno, jen ti, které jsme sami odchovali. O všech zvířatech ale vedeme podrobnou evidenci: odkud jsou, kdo jsou jejich rodiče a tak dále. Každé zvíře je očipované, a tak si můžeme lehce naskenovat, kdo je kdo,“ odpovídá Cathrine na otázku, jak všechny ty obří kočky rozeznají.
Pro zkušené chovatele to prý ale není těžké ani bez čipů. „Když se podíváš lvovi do tváře, vidíš, že v místech, kde jim vyrůstají vousy, mají malé černé tečky. Každý je má jinak rozmístěné, podle toho je lze bezpečně rozeznat,“ říká.
Lví park je kombinací zoo a safari. Zvířata žijí ve svém přirozeném prostředí. Na rozdíl od opravdového safari tady ale má návštěvník jistotu, že lva skutečně uvidí.
Před padesáti lety vznikl park jako jakýsi domov důchodců pro vysloužilé lvy ze slavného britského cirkusu Chipperfield. Postupně se ale lvi začali množit až na dnešní úctyhodný počet.
Podrbat si lva pod bradou? Raději to nezkoušejte
Jen jeden jediný muž tu zná každého lva opravdu osobně. Tím je Alex Larenty, padesátník s knírkem pod nosem a bříškem pod košilí, muž, který se lvy pracuje už třicet let. Nejenže je mezi nimi jako doma, některé své oblíbence dokonce češe a drbe rukou pod bradou.
Vypadá to tak jednoduše, jako bych to mohl zkusit i já… „Ne, ne, to určitě ne. Neznají tě,“ varuje mě Alex. „Lvi dokážou obdivuhodně rozeznat tvář člověka. Kouknou ti do tváře a říkají si: Co ten tady dělá? Když tě neznají, máš smůlu.“
„Kdybys chtěl, abych ti popsal, jak to dělám, neuměl bych to. Je to letitá zkušenost, možná dar. Stále si ale uvědomuju, že musím mít pořád respekt. Jakmile jej na chvíli ztratíš, jedeš v lepším případě do nemocnice. Slyšel jsem, že tam nedávají dobré jídlo, a tak tam nechci,“ směje se Alex.
Lvi pracují za kus masa
Lví park je oblíbeným místem filmařů. Jezdí sem, když do svých snímků potřebují lvy, například detaily, které ve volné přírodě prostě natočit nejde. A Alex je ten, kdo zařídí, aby lev šel v záběru třeba zprava doleva.
„Já jsem ten, kdo ve filmu nakonec není vidět. Jsem mimo záběr a organizuju zvířata. Většinou stačí kus masa. Ty taky přece nepracuješ zadarmo,“ říká.
Řada obyvatel Lvího parku se už stala slavnými filmovými hvězdami. Naposledy hráli ve filmu Bílý lev, který jsme na plátnech kin i na televizních obrazovkách mohli vidět i u nás. Alex, díky jehož schopnosti pracovat s šelmami snímek vznikl, se ale musel smířit jen se závěrečnými titulky.
Zvětšit mapu: Lví park na předměstí Johannesburgu
