Vídní rezonuje česká ozvěna
Když o někom řeknete například, že se „furt dívá na dno flašky“, je to kromě nařčení z alkoholismu taky docela hezký příklad germanizace češtiny. To, že německé výrazy infiltrovaly náš slovník, je všeobecně známé. Určitě už jste to taky už „zmerčili“. Ovšem funguje to i naopak a o tom už se ví méně. Třeba rakouská němčina je českými výrazy pořádně „šmrncnutá“ a platí to zejména pro Vídeň.
V jednom z nejznámějších rakouských šlágrů se zpívá o tom, jak bylo krásné, když ještě české země patřily pod rakouskou monarchii. A také že Vídeňané si jezdili do Brna vybírat šikovné manželky, které uměly vařit škubánky jako nikdo jiný.
Není to však jenom planá nostalgie, co ve Vídni zůstalo po českých přistěhovalcích. Pozůstatky po českém živlu najdete v názvech ulic i vídeňských čtvrtí. Málokdo ví, že v názvu prominentního vídeňského obvodu Döbling se skrývá původně české jméno Teplice – podle teplých pramenů, které se tu objevily. Nebo okrajová část Vídně Liesing svoje jméno odvozuje od slova les.
Tyto etymologické legrácky přímo zbožňuje slavista Stefan Michael Newerkla z vídeňské univerzity. Ostatně jeho příjmení Newerkla napovídá, že k češtině nebude mít moc daleko. „Řada českých obratů přešla do rakouské němčiny. Třeba v Německu se říká „děti hrají“, ale v Rakousku k tomu přidáváme české zvratné zájmeno. Nebo když někdo umře, vyjádříme to českým obratem „natáhnout bačkory,“ přibližuje rakouský lingvista.
Tohle počeštění vídeňské němčiny mají na svědomí generace českých přistěhovalců, kteří se do Vídně přiženili nebo sem přišli za prací. Po nich tu zůstaly restaurace, které se chlubí „böhmisch“, tedy českou kuchyní, a názvy obchodů jako Hrdlicka, Vasicek, Souczek anebo Hawelka.
Provázanost obou jazyků došla tak daleko, že jsme si s Rakušany vlastně vyměnili pojmenování pro naší národní řeku. Jméno Vltava pochází z německého wilde Aache, tedy divoký potok. Naopak současný německý název Moldau má slovanské kořeny. Původně to znamenalo mumlání, bublání nebo zurčení. Oklikou však výraz zase přebrala němčina.
„Vídeňská němčina obohacená o české výrazy je logicky na ústupu v souvislosti s tím, jak se Rakousko vzdaluje časům monarchie a postupně odcházejí lidé, kteří ještě přičichli ke starému mocnářství. Některé české výrazy se však Vídeňanům vryly tak hluboko pod kůži, že už jen tak nezmizí,“ říká Stefan Michael Newerkla.
Jsou slova, která jasně prozrazují svůj český původ, a přesto je používají i malé děti. Každé dítě by tu třeba řeklo rybízu Ribisel a ne Johanisbeeren. A tak bychom mohli pokračovat. Rakušané na rozdíl od Němců na konci střední školy skládají Maturu, nikoli Abitur, v pekárnách kupují Kolatsche a pečou české Buchteln.
Čeština se ovšem vrací i tam, kde bychom ji možná nečekali. Jedna zemědělská firma v Dolním Rakousku se už před lety vzdala označení Kartoffeln a svoje erteple prodává rakouským zákazníkům pod jasně českým jménem Bramburi.
