Venezuela: Chávez žije, oslava pokračuje!
Říkali mu „náš velitel“ a „srdce národa“. Kontroverzní venezuelský prezident Hugo Chávez budil pohoršení Spojených států přátelstvím s kubánskými komunisty, Íránem a Běloruskem. Pro mnoho Venezuelanů však zůstává málem spasitelem.
Projížďka Caracasem roku 2013 je podivný zážitek. Benzín stojí v přepočtu neuvěřitelnou jednu korunu českou za litr, zato čokoláda je tady dražší než ve Washingtonu. Velkoplošné reklamy sice hlásají konzumní způsob života jako v kapitalistické zemi, hesla na billboardech však současně ujišťují, že Bolívarovská republika Venezuela pokračuje v socialistické revoluci.
Rozesmátá tvář prezidenta Cháveze na vás shlíží z nespočetných plakátů rozvěšených v centru města na každém sloupu pouličního osvětlení. Stačilo by ji zaměnit za Lenina nebo Gottwalda a připadali byste si úplně jako v komunistickém Československu v osmdesátých letech minulého století.
S jedním výrazným rozdílem – úcta přinejmenším velké části Venezuelanů k jejich zesnulému prezidentovi je nefalšovaná a upřímná. Proto ho opakovaně volili.
Cháveze čeká mauzoleum. Prý to byl nejlepší prezident
Hugo Chávez určitě nebyl diktátor, jak to o něm tvrdí někteří američtí politici. „Chceme se s ním naposled rozloučit, poděkovat za všechno, co udělal pro lid Venezuely,“ vysvětluje 50letý Jimmy Molinas, proč stojí už asi dvanáct hodin v nekonečné frontě, aby mohl aspoň na pár vteřin spatřit tělo Huga Cháveze vystavené i po oficiálním pohřbu.
Pro někoho to může znít morbidně, ale o takové setkání s ostatky zesnulého prezidenta je obrovský zájem. Vláda proto oznámila, že budou stejně jako v případě Lenina nebo Mao Ce-tunga nabalzamované a vystavené na věky v mauzoleu.
„Byl to nejlepší prezident v našich moderních dějinách. Prezident, kterému šlo opravdu o lidi. Využíval národní bohatství pro zlepšení životních podmínek pro chudé. Řešil jejich sociální postavení. Zanechal po sobě důležitý odkaz v podobě společenské a kulturní uvědomělosti a to musíme bránit a dál rozvíjet,“ odříká Jimmyho 21letý syn bez zaváhání věty jako vystřižené z nějaké učebnice.
My všichni jsme Chávez
Huga Cháveze vzývají jako národního spasitele různé generace Venezuelanů a viditelně to není výsledek nějakého vymývání mozků. „My všichni jsme Chávez,“ zpívá například na Bolívarově náměstí žena, která tak trochu působí, že nejlepší léta prožila v době hnutí hippies v šedesátých letech minulého století.
Z té doby si zřejmě nechala nejenom kytaru, ale podle všeho také oblečení, korále a náramky. Ke stejné generaci patří i Marco Estrella. O kousek dál prodává ve stánku trička, čepice, plakáty a knihy. Na všech je Chávezova podobizna nebo jsou o něm.
Pomáháme revolučnímu procesu z vlastní perspektivy, tvrdí prodejce suvenýrů
Marco přikládá svému podniku důležitý ideologický význam. „Od chvíle, kdy se před 14 lety stal velitel naším prezidentem, šíříme v ulicích revoluční myšlenky. Využíváme svobody projevu a bojujeme za ně knihami a vším tím, co tady vidíš,“ vysvětluje mi prodejce.
„Když byl ještě naživu, byla podpora revoluce velká. A teď jde o to, aby se nevytratila. Od téhle chvíle se o ni musíme starat my sami a snažíme se to dělat, jak nejlíp umíme. Pomáháme revolučnímu procesu z naší vlastní perspektivy,“ objasňuje Marco dál své poslání.
„Chávez žije, oslava pokračuje!“ skanduje dav před budovou bolívarovského Národního shromáždění. Chce tím dát najevo, že Chávezovu politiku budou prosazovat i jeho nástupci, ať se děje, co se děje. V duchu přeji Venezuelanům hodně štěstí na jejich deklarované cestě k socialismu a mířím zpátky do kapitalistického Washingtonu.
Zvětšit mapu: Venezuelané se s Hugem Chávezem rozloučili v Caracasu
