Velké malé zprávy 14. února 2003

Havárii amerického raketoplánu Columbia způsobila s velkou pravděpodobností prasklina nebo trhlina, kterou do levého křídla, a nejspíš také do podvozku, pronikl superhorký plyn, neboli plazma. Oznámila to nezávislá vyšetřovací komise, podle které ale jde pouze o předběžný výsledek zkoumání. Odborníci se teď zaměří na to, jak prasklina v plášti vesmírného plavidla mohla vzniknout.

Vše prý nasvědčuje tomu, že tak vysokou teplotu, jaká byla zjištěna v posledních minutách letu vesmírného plavidla, nemohla způsobit pouze jediná chybějící destička z keramického ochranného štítu. Jen dva dny před havárií upozornil jeden inženýr z laboratoří NASA na riziko katastrofálního důsledku extrémních teplot na podvozek raketoplánu. Tým pro mechanické analýzy varování prozkoumal, ale došel k závěru, že to nebyl důvod k obavám.

V americkém Indianapolisu vyrostla plně digitalizovaná nemocnice. Najednou tam může ležet 88 lidí a jde o první zdravotní zařízení, ve kterém nenajdete žádné papírové karty. Firma GE Medical Systems, která nemocnici vybudovala, si od plné digitalizace slibuje snížení nákladů a také zlepšení péče o pacienty. Nový projekt má totiž odstranit většinu náhodných chyb, ke kterým čas od času dochází.

Odborníci už zdravotní zařízení delší dobu nutí k tomu, aby záznamy o pacientech a výsledky jejich testů ukládali do počítačů. Podle nich se tak budou schopni vyhnout chybám, které se stávají jenom kvůli tomu, že lékař nemá o pacientovi v danou chvíli všechny potřebné informace. V Indianapolisu se všechny údaje o pacientech shromažďují do jednoho centra a pak vyhodnocují.

Na Marsu je opravdu voda, ale zřejmě vůbec ne v kapalném stavu. Nasvědčují tomu snímky pořízené sondami NASA, o kterých píše časopis Science. Ukazuje se, že na severním a jižním pólu Marsu je asi tříkilometrová vrstva zmrzlé vody uvězněné pod tenkou krustou takzvaného suchého ledu, tedy zmrzlého oxidu uhličitého. To je podle odborníků špatná zpráva pro ty, kteří na Marsu pátrali po vodě v kapalném skupenství.

Už před více než sto lety povzbudily záhadné kanály, rýsující se na jeho povrchu, představivost mnohých astronomů a vyvolaly úvahy o možné přítomnosti života. Zdánlivé známky povrchové vody, včetně kreseb vypadajících jako vodní kanály a údolí řek, naznačují, že čtvrtá planeta naší sluneční soustavy mohla být kdysi dost teplá a vlhká na to, aby hostila život pozemského typu.

V té době tam muselo být také mnohem víc oxidu uhličitého než teď. Právě ten by jednou mohl napomoci k roztátí zmrzlé vody na Marsu - mohl by se ohřát, vyprchat do atmosféry a tím zvýšit její teplotu. Na to ale jeho množství podle vědců nestačí.