Velikonoce polských věřících

Velikonoční obřady se v Polsku konají nejen v kostelech, ale i pod širým nebem. Na několika posvátných místech se předvádějí velikonoční mystéria. Tedy inscenace toho, co se před skoro 2 tisíci lety ve Svaté zemi stalo. Nejznámějším poutním místem, kde se každý rok scházejí tisíce věřících je Kalwaria Zebrzydowska u Krakowa. Také letos tam mniši ze zdejšího Bernardinského kláštera spolu s věřícími z okolí předvedli inscenaci o utrpení Páně.

Takto například vypadala scéna, kdy se Pilát Pontský ptal davu, komu má podle židovského zvyku dát milost a koho poslat na kříž. Celá inscenace trvá několik hodin. Začíná na Velký pátek brzy ráno. Nekončí ale naturalistickým ukřižováním Krista. Poslední část mysteria se odehrává uvnitř klášterní baziliky a smrt Ježíše na kříži je symbolizována uzavřením vrat kostela. V jiných poutních místech ? například v Babicích u Rzeszowa na jihovýchodě Polska, ale věřící mohou spatřit i představitele Ježíše skutečně připoutaného na kříži.

Noc z pátku na sobotu tráví poutníci často na modlitbách a čekají na ranní bohoslužby. Lidé pak přicházejí do kostelů líbat tělo Páně. Nejčastěji tedy velký krucifix položený na podlaze kostela. S sebou si přinášejí košíčky se svátečními pokrmy, které si nechávají posvětit. V košíku samozřejmě nesmí chybět vajíčko a chléb, ale také sůl, uzeniny a křen. Kolem pomyslného Božího hrobu stojí v kostelech stráž. Často to bývají harceři ? tedy polští skauti. V některých oblastech ale na stráži stojí chlapci v lidových krojích s halapartnami a meči.

Na nedělní mši oslavující zmrtvýchvstání Krista se do kostela chodí velmi brzy ráno. Teprve po návratu z kostela zasedá celá rodina ke stolu a začíná slavnostní snídaně složená z posvěcených pokrmů. Velikonoční pondělí je dnem, kdy se mohou uplatnit i jiné, než náboženské tradice. Místo šlehání pomlázkou se v Polsku polévá vodou. Lidem jdoucím do kostela se zvláště na vsi může stát, že je cestou někdo pěkně pokropí. Například ve vesnici Dobra v jižním Polsku čekají na věřící šmigušniaci. Podle tradice nemluví, ale jen výhružně vrčí.

Kluci na sobě mají masky a kostýmy vyrobené ze slámy. V rukou mají obrovské stříkačky z polen, nebo z instalatérských trubek. Ti, kteří se na mši nevydají autem, nebo velkou oklikou, se zmáčení ? někdy od hlavy až k patě ? nevyhnou.