Vedro na Tour de France? Pogačar se chladí dámskou punčochou s ledem, usmívá se komentátor

Sleduješ zblízka Tour de France a velký souboj mezi dvěma hvězdami pelotonu – Jonasem Vingegaardem a Tadejem Pogačarem. Čím jsou oba tak výjimeční?

Přijde mi, že jednak svou fyzičkou, wattovým výkonem, který dokážou na kole vyprodukovat, a tím, jak jsou na svůj výkon soustředění. Tím, jak dokážou jít za svým cílem a samozřejmě i přes velkou bolest.

Vyčerpaný Jonas Vingegaard projíždí vítězně cílem 11. etapy|foto:Gonzalo Fuentes, Reuters

To, že někdo jde do takzvaného nástupu, tedy že začne najednou výrazně rychleji než jeho konkurent, vyjede z vláčku cyklistů, to potřebuje ohromné odhodlání a obrovskou sílu, kterou najednou musí cyklista vyprodukovat, aby předjel ostatní a ujel jim.

To, že jim ujede, že se jeden od druhého vzdálí, podkopává psychiku. A také snižuje výhodu, která je v tom, že jeden jede za druhým, jede takzvaně v háku. Ten první rozráží vzduch. Kdyby foukalo proti, jet v háku je velká výhoda.

Mně přijde, když se na ně dívám v televizi, že oni se vůbec nepotí.

Vypadá to, ale potí se nesmírně. Také si dávají za krk dámské punčochy s ledem. To bylo například v televizi vidět včera. Tadej Pogačar, který nemá rád tolik teplo jako například Jonas Vingegaard, si co chvíli od jednoho z pomocníků, kteří stojí podél trati, vzal černý váček. A to je punčocha s ledem.

Opravdu dámská punčocha? Není to nějaký speciální výrobek, do kterého se dávají kostky ledu?

Ptal jsem se před pár dny maséra týmu Israel–Premier Tech, což je jediný Čech, který je v pelotonu, Tomáš Rak, a ten mi říkal, že to je opravdu dámská punčocha. Vezme dámskou punčochu, rozstřihne napůl, dá do toho led a dá se to za krk.

Tour de France je etapový závod profesionálních cyklistů, pořádá se od roku 1903 ve Francii, končí v Paříži, jeho trasa se může měnit a může vést dalšími zeměmi. K čemu je to dobré, když je to Tour de France?

Připsal bych to hlavně popularizaci závodu. Letos se trasa částečně podívala do Belgie, také do Švýcarska, to jsou země, kde se to vyloženě nabízí. Ale ve vzdálenějších destinacích, když se podíváme na Dánsko, ze kterého byl obrovsky náročný přesun zpátky do Francie, tak i do Velké Británie, to je vyloženě kvůli popularizaci závodu samotného, popularizaci cyklistiky, vlastně i nalézání nových tras.

Která z letošních etap byla zatím pro vás jako reportéra nejzábavnější? Sportovně, ale i vizuálně?

Martin Charvát|foto:Český rozhlas

Krásné jsou etapy alpské. Etapy v horách obecně a etapy, kde podél trati stojí špalíry diváků. Lidé tím, jak se musí na to konkrétní místo nějak dostat, a ne pro všechny je tam místo na zaparkování jejich karavanu, se kterým musí přijet dlouho dopředu, aby našli místo, tak si tam velká část z nich vyjede na kole. A potom je tam krásná, přející atmosféra nejen samotným profesionálním závodníkům, ale i dalším, kteří přijíždějí na kole. Lidé si tam navzájem přejí, je krásné v tom samotném být. Je to velké kouzlo Tour de France

Jakých projevů solidarity mezi závodníky byl Martin Charvát svědkem? V čem se profesionální závodní kolo liší od těch, které máme doma? Jakou roli v týmu má domestik? Proč letos nezávodí žádný český cyklista? A jaká jsou specifika poslední etapy? Poslechněte si celý rozhovor.