„Věděli jsme, nás Moskva nenechá na pokoji.“ Ukrajinští dobrovolníci už osm let šijí maskovací sítě pro své vojáky

Nebezpečí ruského útoku vyburcovalo Ukrajince k mimořádné solidaritě. Už od počátku konfliktu v Donbasu v roce 2014 šijí dobrovolníci oblečení a vyrábějí maskovací sítě pro vojsko. Teď je o tuto pomoc ještě větší zájem. Jednu z takových dílen navštívil ve východoukrajinském Charkově i náš zpravodaj.

V jednom ze starých charkovských domů mě bodře vítá Světlana Halašková, vedoucí dobrovolnické organizace, která pomáhá ukrajinským vojákům na frontě. Ti na úplném začátku války v Donbasu v roce 2014 přijeli bojovat v tom, co dům dal.

Mládenci odjížděli na frontu rovnou z kyjevského Majdanu v tom, v čem tam chodili. Neměli nic, ani uniformy, ani pořádné zbraně.
Světlana, ukrajinská dobrovolnice

Dobrovolníci v Charkově shromažďují věci, které by se mohly vojákům na frontě hodit

„Víte, jak to celé na začátku bylo. Nikdo nečekal válku a že nás Rusko napadne. Mládenci odjížděli na frontu rovnou z kyjevského Majdanu v tom, v čem tam chodili – v oblečcích fotbalových fanoušků a v keckách. Neměli nic, ani uniformy, ani pořádné zbraně,“ popisuje mi Světlana Halašková. „V prvních letech jsme šili kamufláže pro odstřelovače zvané hastroš. Teď už mají mnohem lepší výzbroj i výstroj.“

Od roku 2015 sem přichází pomáhat také paní Žanna. „Chlapci přijeli nazí a bosí. Museli jsme jim pomoct. Já jsem jim dala všechny svoje vaťáky, hledali jsme pro ně polštáře, deky, karimatky. Pak jsme jim šili i spodní prádlo v takových veselých barvách, abychom je potěšili,“ ohlíží se.

„Teď se nebojíme vůbec ničeho, protože jsme vlastně ve válce už devátý rok. To, že nás Moskva nenechá na pokoji, jsme věděli od prvních dnů. K vám přece taky přijeli na tancích,“ dodává paní Žanna.

Maskovací „módní“ sezóna

Zhruba třicítka dobrovolníků a dobrovolnic teď vyrábí hlavně maskovací sítě na vojenskou techniku. Do sítě vplétají pásky maskovacího sukna zvaného pixel a kousky dalších látek.

„Každý z nás má svůj rukopis, ale síť musí mít určité parametry. Měří čtyři krát šest metrů a její podoba závisí na ročním období. Na zimu jsme vyráběli bílé sítě a teď už rozbíháme jarní kolekci. Ta je víc do zelena s tmavými skvrnami, aby připomínala jarní krajinu se zbytky sněhu. Na podzim zase přidáváme víc žluté,“ popisuje Světlana Halašková.

„Do zásilky jim přibalíme ještě teplé ponožky a něco na zub i pro zdraví – med, ořechy, zázvor a špek s česnekem.“ usmívá se.

Do této dílny chodí i pár mužů a teď právě dorazil pan Oleksandr: „Nejdříve musíme upnout na rám síť, kterou kupujeme v obchodě za peníze z darů. A pak si k tomu sedneme a vplétáme do sítě kousky látky – tak zhruba ob jedno okénko.“

Skutečný vojenský výcvik

Zdejší dobrovolníci a dobrovolnice jsou sice veselým spolkem, ale jen kvůli zábavě sem nechodí. Zapojili se i do opravdového výcviku územní obrany. Například paní Galina se z takového cvičení právě vrátila.

Čtěte také

„První den jsme měli spíš teoretickou přípravu. Učili nás rozlišovat výbušniny a různé střelné zbraně. Druhý den jsme absolvovali ostré střelby ze samopalu. Zbraň jsem držela v ruce poprvé v životě. Řekla jsem si, že se alespoň naučím, jak samopal nabít, to by měl umět každý, ale nakonec jsem trefila tři terče ze šesti!“

Organizace charkovských dobrovolnic a dobrovolníků už na frontu dodala víc než tisíc maskovacích sítí.

autoři: Martin Dorazín , als
Spustit audio

Související