Ve věku 87 let zemřel držitel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass
Laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1999 Günter Grass dnes zemřel v Lübecku ve věku 87 let. Grass, označovaný za nejvýznamnějšího německého spisovatele současnosti, byl známý zejména díky románu Plechový bubínek, ve kterém líčil nacismus a válku v maloměšťáckém prostředí.
Jeho posledním dílem je kontroverzní autobiografie Při loupání cibule.
Jako autor se často vracel do svého rodného kraje, obzvlášť do multikulturního Gdaňsku.
„On je schopen vytvořit něco jako německou formu fantastického realismu, který většinou známe jen z Latinské Ameriky. Fantazii tam dává s takovou vervou do pozice, která pomáhá porozumět určitým jevům, například to, jak nacismus působil na mladé lidi,“ říká publicista Jaroslav Šonka.
„Plechový bubínek je knížka, která určuje pozici mladého člověka, jenž je sváděn totalitní nacistickou ideologií, má s ní určitou konfrontaci a je postavený mezi dva národy. Má dva tatínky – jeden je Němec a druhý je příslušník jedné severopolské menšiny,“ dodává.
Podle překladatele Jiřího Stromšíka je Grassův styl psaní jedinečný: „Grassovy texty jsou jak známo mimořádně náročné – jazykově mimořádně bohaté, není to snadný překlad, ale právě proto je to pro překladatele svým způsobem přitažlivější.“
Z Grassovy tvorby:
- Plechový bubínek (1959),
- Kočka a myš (1961),
- Psí roky (1963),
- Mé století (1999),
- Žabí lamento (1992),
- Při loupání cibule (2006),
- Co je zapotřebí říci (báseň, 2012),
- Hanba Evropy (báseň, 2012).
Günter Grass se narodil 16. října 1927 v nyní polském Gdaňsku. Patřil ke skupině poválečných autorů, kteří popisovali období nacismu, obtížná léta poválečné obnovy, společenské hnutí v 60. letech a znovusjednocení Německa.
Až v roce 2006 se přiznal, že na konci druhé světové války byl jako sedmnáctiletý krátce členem nacistických jednotek SS.
Přitom Grass dlouhodobě kritizoval osobnosti německého veřejného života kvůli jejich nacistické minulosti. Ani po svém přiznání nemínil vzít svou kritiku zpátky - mířil třeba na někdejšího kancléře Kurta Georga Kiesingera.
"Musím přece rozlišovat mezi mnou a mojí generací tehdy 15, 16letých hochů, kteří vzešli z Hitlerjugend a Kiesingerem. Ten se stal členem NSDAP ještě před rokem 1933 a pak zastával vedoucí funkci na ministerstvu zahraničí. Aktivně se podílel na propagandě tohoto úřadu,“ řekl dříve Grass.
Po válce Grass proslul kromě svých románů také básněmi, divadelními hrami a plastikami. Vystupoval jako kritik společenských poměrů v Západním Německu.
„On byl nejenom spisovatel, ale i sochař, malíř, grafik. Byl to všestranně nadaný a také angažovaný muž. Silně podporoval SPD, hlavně za Willyho Brandta. Například v roce 1990 byl proti sjednocení Německa, chtěl konfederaci. Byl také proti atomové energii. Byl vnímán jako velká morální autorita. To, co se stalo v roce 2006 (kdy přiznal, že působil v elitních jednotkách SS – pozn. redakce), jeho roli zcela poškodilo a pošramotilo," říká publicista Karel Hvížďala, který žil řadu let v Německu.
Mezinárodní pozdvižení spisovatel vyvolal před třemi roky, když ve své básni v próze ‚Co je zapotřebí říct‘ kritizoval politiku Izraele vůči Íránu. Varoval přitom, že židovský stát coby údajná jaderná mocnost ohrožuje křehký světový mír.
