Válka v ukrajinském Mykolajivu znamená především čekat… a doufat, popisuje rozhlasový zpravodaj Smatana

6. listopad 2022

Statisíce lidí žijí na Ukrajině už půl roku bez pitné vody, často bez elektřiny, na města dopadají rakety a sebevražedné drony. Přesto mnozí nechtějí opustit své domovy – dokonce ani v přístavu Mykolajiv, který leží 50 kilometrů od fronty u Chersonu. Z Česka situace vypadá dramaticky a mnohdy je, ale také špatně srozumitelná, nepochopitelná. Každodenní život ve městě v blízkosti fronty totiž neznamená jen kryty, ale lidé se snaží žít víceméně normálně.

Lubomír Smatana

Víru v konec války lidé v Mykolajivu stále neztratili, co ztratili je pitná voda. V polovině dubna ruská armáda rozstřílela čističku a další infrastrukturu a vodohospodářům se podařilo napojit městský vodovod pouze na slanou vodu, a to přímo z mořského zálivu.

Nemají ani elektřinu – po masivním útoku ruského letectva na kritickou infrastrukturu z konce října – zůstalo bez elektřiny v celé Ukrajině asi 1,5 milionu lidí.

Po západu slunce se Mykolajiv vylidní, lidé zatemňují okna. Auta přestávají jezdit. Totální tma.

V samotném Mykolajivu nefunguje od 9:00 do 16:00 vůbec nic. Ani internet, telefony výjimečně. Obchody a restaurace jsou většinou zavřené, prodává se jen za hotové na tržnici. Tady je ale lidí dost.

Následky zásahu ruskou raketou. V noci na neděli dvě ruské rakety dopadly na dva obytné domy v jihoukrajinském přístavu Mykolajiv

Na chodníku před zoologickou zahradou roztáhli deky prodejci rezavého nářadí a všelijaké veteše. Vasilij s penzí v přepočtu 1500 korun zkouší s kamarádem Alexandrem udat odznáčky, staré telefony, propisky, prostě kde co. Za den utrží v přepočtu 15 korun.  

„Je to takový skromný byznys, prodáme málo, tak akorát abychom měli na pivo.  Víte co, člověk si na válku zvykne. Mě rozbila tlaková vlna okno v bytě. Přišel jsem o chatu, kterou mám za městem v Chersonské oblasti, u Dněpru asi 40 kilometrů odsud.  Spadla na ní bomba nebo granát, nevím. Teď tam jsou ,Rašisti‘, takže se tam nedostanu. Sem taky přilétávají rakety, ale ne tolik jako tam. Zvykli jsme si, co dělat, prostě to tak je,“ říká.

Po západu Slunce

Vzdušné útoky na město se odehrávají převážně v noci. Po západu slunce se Mykolajiv vylidní, lidé zatemňují okna. Auta přestávají jezdit. Totální tma.

„Od začátku války jsme měli jen 36 dnů, kdy ruská armáda na město nestřílela. Jsou to civilní objekty, dětská hřiště, panelové domy. V blízkosti nejsou žádné vojenské objekty.

Někteří televizní reportéři si do přímých vstupů i v Kyjevě oblékají neprůstřelné vesty. Vypadá to dramaticky.

Rusové prostě cíleně útočí na civilní objekty, aniž by tušili, kam rakety doletí. S 300 jsou rakety protivzdušné obrany určené proti letadlům a jiným letícím cílům, jenže Rusové je používají k útokům na pozemní cíle, takže jsou i velmi nepřesné. Rusům je ale jedno,“ popisuje mluvčí oblasti.

Čtěte také

V Mykolajivu žilo před válkou 400 tisíc obyvatel, zůstala méně než polovina. Kromě vojenských a policejních check-pointů se ale válka na prví pohled moc neukazuje.

Krátery po bombách a rozbitá okna domů jsou vidět jen na několika místech. Po ulicích chodí lidé, večer hraje divadlo, v parku se líbají milenci. Dělníci opravují silnici, rybáři sedí u řeky, zoologická zahrada je otevřená a u medvědího výběhu se spokojeně baví skupinka místních lidí.

Rozpor mezi pohledem z dálky a válečnou realitou je zvláštní. V Mykolajivu zahynulo při útocích ruské armády od začátku války do konce října 148 civilistů z toho dvě děti.

Někteří televizní reportéři si do přímých vstupů i v Kyjevě oblékají neprůstřelné vesty. Vypadá to dramaticky. V Mykolajivu ale může spadnout jen dron nebo raketa – a to je vám helma i vesta k ničemu. Líp si zatlouct okna a najít si na spaní místo pokud možno v přízemí.

Přichází zima a bez elektřiny a tepla to bude drsné především v panelácích.

Přichází zima a bez elektřiny a tepla to bude drsné především v panelácích. Jinak ale žádný nedostatek zboží na Ukrajině není.

Čtěte také

Ceny šly od února prudce nahoru, penzisté tak žijí hlavně z humanitární pomoci. Důchod jim stačí sotva na elektřinu a plyn. Stejně to mají uprchlíci z Chersonu a dalších míst, kteří našli v Mykolajivu dočasné útočiště.

Práce tu není a válečný stav znamená především pořád čekat, čekat a doufat... 

Víc si poslechněte v reportáži Lubomíra Smatany v pořadu Zaostřeno.

autoři: Ľubomír Smatana , lup
Spustit audio

Související