Válka přináší utrpení, ale někdy taky obchodní příležitosti. Majitel bistra v Bejrútu vsadil na tradiční pokrm kibbe

V libanonském Bejrútu můžete v posledních týdnech prakticky všude narazit na lidi vysídlené z jiných částí země, hlavně z jihu. Většinou se před izraelským bombardováním uchýlili do škol a center, které pro ně vytvořily humanitární organizace. Nemálo jich ale přespává i jen tak v ulicích. Jejich osudy ale můžou být také inspirací, a třeba i chutnou. Dokazuje to bejrútské bistro s rychlým občerstvením, které nabízí místní pochoutku zvanou kibbe.

Na kibbe sendvič jsem narazil, když jsem v bejrútské čtvrti Hamra hledal menší, ale teplou svačinu.

Zakaria svoje bistro v Bejrútu otevřel teprve nedávno

„Kibbe je taková taštička, kterou si běžně lidi dělají doma nebo kupují na trhu. Je z masa a má to masovou náplň a pro nás tady to je vlastně domácí jídlo,“ popisuje Zakaria, chlapík, sedící na židličce před bistrem.

„Je to z mletého červeného masa. Vybíráme, aby bylo bez šlach, ale taky aby nebylo prorostlé tukem, ať to nepůsobí zdravotní problémy, třeba s cholesterolem,“ dodává.

Do kibbe sendviče se masová taštička rozlomí, podobně jako se to tady dělá s falafelovými kuličkami, a pak se zabalí se zeleninovou směsí – podle přání zákazníka. Já jsem si svoji porci nechal připravit tak, jak to má být obyčejně.

„Doma se to podává se smetanou nebo s různými přílohami, s humusem, s tahini, se salátem. Nové je to, že my kibbe prodáváme jako sendvič – zabalené do placky se zeleninou,“ vysvětluje Zakaria.

Tradice v novém kabátě

Celé je to o něco menší než klasický podobně zabalený kebab, v místních podmínkách šawarma nebo falafel. Je v tom cítit okurka, koriandr, taky chuť tahíni a samozřejmě rajčata. Placka má trochu nádech chuti skořice, takže není úplně klasická, jakou tady člověk běžně dostane

V kibbe bistru ještě všechno září novotou

A jak tak svačím, Zakaría nabízí, že mi řekne víc. Jeho obchod prý funguje teprve pár týdnů, myšlenka na jeho vznik se zrodila vlastně díky válce.

„Myslím, že svět nepotřebuje nové věci, ale spíš nové myšlenky, jako je třeba sendvič za přijatelnou cenu, který si můžou dát všichni, bohatí i chudí. Takže na trh přinášíme známou, ale vlastně novou chuť. A to navíc ve čtvrti, kde jsou jinak spíš dražší obchody,“ vysvětluje.

Zákazníci z jihu

Ukazuje se, že Zakaría obchod vlastní a celý koncept kibbe sendviče sám vymyslel: „Náš trh zaplavuje spousta západního zboží, které nahrazuje tradiční výrobu. Ale všechno je to stejné. Tak nás napadlo udělat něco místního, co by bylo tradiční, ale zároveň originální.“

Izrael údajně zaútočil na Bejrút

Tohle originální, a přitom místní jídlo je určené především pro Libanonce, a to nejen pro místní z Bejrútu, ale pro ty, kdo sem utekli z jihu země a přespávají, kde se dá – většinou ve školách, ale často i na ulicích, ve stanech, na matracích nebo jen na rozloženém papírovém kartonu.

„Lidi, kteří sem přišli, jsou teď bez domova. Ale i oni chtějí jíst. Všiml jsem si, že některé obchody zvedly ceny. Mně se to ale nelíbí, nechci na těch lidech vydělávat. Chci jen, aby se najedli a aby se třeba mohli cítit jako doma i s pouličním jídlem,“ tvrdí Zakaría, majitel bistra, jehož vznik inspirovala těžká situace válečných vysídlenců.

autoři: Zdeněk Novák , and
Spustit audio

Související