Mantry v pohádkových kulisách. Komunita Hare Krišna našla zázemí na zámku na jihu Belgie
Členové náboženského hnutí Hare Krišna zakládají svá centra po celém světě. Jen málokde ale našli tak atraktivní sídlo jako na jihu Belgie. Ve vesničce Petite-Somme ve valonské části země se už v 70. letech usadili v areálu stejnojmenného středověkého zámku. Namísto portrétů šlechticů tak dnes na stěnách visí vyobrazení boha Krišny a komnatami se rozléhají hinduistické zpěvy.
Jako chrám pro komunitu tady na zámku slouží tři průchozí salónky. Ten největší se v neděli po poledni zaplnil lidmi, kteří zpívají mantru Hare Krišna. Ve vzduchu je cítit kadidlo, oltář je plný barevných sošek, květin, zvonků a korálků. K společnému obřadu se tu lidé scházejí i devětkrát denně.
Po zámku mě provází Visvambhar, mladý muž s typicky vyholenou hlavou a malým drdůlkem na hlavě. „Jsem z Belgie, přímo odsud. Můj otec je Belgičan, matka je původně z Indie. Potkali se prostřednictvím této komunity,“ představuje se.
Komunita vyznavačů Hare Krišna ve vesničce Petite-Somme má asi 150 členů včetně dětí. Pocházejí z celé Evropy a mezi sebou mluví anglicky. Přímo tady na zámku žije pouze několik mnichů a mnišek, ostatní bydli v bytech a domech pár minut cesty odsud.
Z Amsterodamu na zámek
„Původně jsme byli Hare Krišna z Amsterodamu. Chtěli jsme ale najít místo, kde budeme fungovat soběstačně. A tak jsme hledali velký pozemek a také nějaké budovy, kde bychom mohli pracovat,“ vypráví Visvambhar. „V oblasti Amsterodamu ale bylo všechno moc drahé, stejně tak v celém Holandsku. V severní Belgii jsme taky nic nenašli. Nakonec jsme narazili na toto místo za dobrou cenu.“
Zámek byl postavený v 19. století v neogotickém stylu, na místě starého středověkého hradu z 11. století. Duchovní komunita v něm dnes kromě chrámu provozuje také vegetariánskou restauraci, pekárnu a obchůdek.
„Je to 47 hektarů půdy, takže dost lesů a polí. Udělali jsme tu celkem pokrok. Nemůžeme sice zatím říct, že jsme soběstační, ale máme vlastní elektřinu ze solárních panelů a taky vlastní zdroj vody ze studny,“ popisuje Visvambhar.
Komunita také pěstuje zeleninu a chová několik krav, které se pasou na loukách v okolí zámku. Ve stodole zůstalo jen dvouměsíční telátko jménem Hamsi.
Wellfare chov a sousedské vztahy
„Vidíte, že je velmi ráda s lidmi, je hodně živá. Ale u některých dalších krav, které jsme koupili z jiných farem, sledujeme, že na lidi nejsou zvyklé, protože s nimi vždy zacházeli velmi drsně,“ říká mladá žena Suravi, která má zvířata na starosti.
Všechny krávy zde dojí ručně a nová zvířat trénuje tak, aby si na komunitu zvykly a poslouchaly základní pokyny.
„Momentálně máme sedm krav. Měli jsme také dva voly, ale v létě umřeli. Náš plán je stádo zvětšit, ale momentálně máme tele a trénujeme jeho matku, která je u nás nová, takže tomu dáváme čas. Chceme, aby si zvířata na nás i na sebe navzájem nejprve zvykla,“ vysvětluje Suravi.
Soužití s původními obyvateli vesnice podle Visvambhara nefungovalo vždy ideálně. Komunita tak postavila novou příjezdovou cestu, aby ostatní nezatěžovala zvýšenou dopravou. Místním také občas rozdává čerstvý chleba, zve je na své slavnosti a vztahy se prý postupně lepší.
