Muzeum není jen o předmětech za sklem, ukazuje projekt otevřeného depozitáře v Banské Bystrici

Ze Slovenského národního povstání, které před 80 lety pomohlo porazit nacisty na slovenském území, se zachovaly tisíce předmětů. Pečují o ně odborníci z Muzea a památníku SNP ve středoslovenské Banské Bystrici, kde zpřístupnili i část svého depozitáře. Nejen v sále plném uniforem, zbraní i uměleckých předmětů vyrobených vojáky přímo v zákopech tak mají návštěvníci možnost nahlédnout zdejším konzervátorům a restaurátorům doslova pod ruce.

Muzeum a památník Slovenského národního povstání je monumentální stavba. Vypadá jako takový brutalistický betonový balvan uprostřed rozpůlený průchodem. „Je hodně různých legend, co to znamená – jestli je to klobouk nebo puklé srdce národa a podobně,“ říká k symbolice podoby památníku ředitel muzea Marian Uhrin.

Otevření depozitáře umožnilo vystavení dalších 1500 předmětů, říká ředitel muzea Slovenského národního povstání Marian Uhrin

„Je tam takový mostík z jedné strany na druhou – symbolika toho, že Slovensko přešlo povstáním na stranu dobra v druhé světové válce. Ze spojence nacistického Německa se povstalecká armáda stala součástí spojeneckých sil.“

Nejdůležitější je příběh

Proplétáme se skupinami studentů, kteří se sem dorazili učit o zásadním období slovenských dějin, ale místo do výstavních sálů míříme rovnou do nejnovější části muzea. Vcházíme do depozitáře, kde je spousta zasklených regálů, velké vitríny, zbraně, pušky, helmy nebo nebezpečně vypadající série kulometů.

„To je takový průřez – německé kulomety, československé, sovětské. Ale opravdu cenné tu jsou předměty, které mají nějaký příběh a souvisí s konkrétními postavami povstání. Máme tu osobní věci důstojníků, jako Julius Nosko, nebo kufr vojáka Švantnera, kde je zaznamenaný celý jeho vojenský život,“ vyjmenovává ředitel.

Na interaktivních obrazovkách si mohou návštěvníci prohlížet 3D modely techniky i nahlédnout na pracovní stůl velitele z povstání

Mezi vitrínami je coby pomyslné srdce depozitáře konzervátorské pracoviště – prosklená místnost, kde zaměstnanci muzea před očima návštěvníků opečovávají sbírkové předměty. Nad jakousi poničenou brašnou tam zrovna sedí muž v bílém plášti, a tak se jdu podívat blíž.

Záchrana každého kusu trvá dlouhé hodiny. Návštěvník tak zahlédne alespoň část složitého procesu

Jako v akvariu

„To je stará kožená brašna, říká se jí maptaška. Vojáci v tom nosili vojenské mapy. Je dost poškozená, hlavně šití, ale chybí tu i kusy kůže,“ vysvětluje konzervátor a restaurátor Roman Uhliar. „Teď používám půlměsícový nůž, kterým se ztenčuje kůže. Vytvářím vlastně záplatu, kterou to podlepím, podšiju a bude to jako nové.“

On a jeho kolegové většinou pracují na druhém, uzavřeném pracovišti. Trému před přihlížejícími návštěvníky ale prý Roman Uhliar nemá. „Je to příjemná změna, protože jinak jsem tam prakticky pořád zavřený a jednou za čas je prima se takto trochu vyvětrat,“ usmívá se.

Venku před památníkem pracuje Mária Reganová, konzervuje transportér wehrmachtu. „Jsme pořád na očích. Museli jsme si na to zvyknout,“ krčí rameny. Při technicky složitých operacích, jako je třeba šití brašny tlustými nitěmi, ale prý diváci nakonec přijdou vhod.

Konzervátorka Mária Reganová čistí transportér Sd. Kfz. 251 Ausf. D

„Vytvořil se tady fanklub, který dvacet minut sledoval, jestli nit navlečeme do jehly, nebo ne. Podařilo se, samozřejmě,“ směje se.

„Je to ukázka toho, co v muzeu děláme – že to není jen o předmětech za sklem, které se sem tam utřou od prachu, ale práce týmu lidí, kteří je získají, prozkoumají, ošetří, případně zrestaurují a následně vystaví s nějakým zajímavým příběhem pro návštěvníky,“ hodnotí projekt otevřeného depozitáře ředitel Marian Uhrin.

autoři: Ladislav Novák , and | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související