V plavání jsem sám svým pánem. Chci se posouvat, aby mě to pořád bavilo, říká paralympionik Kratochvíl

Nejenom, že jste paralympijský šampion, ale vy jste se činil asi před dvěma týdny v Sokolově, kde jste pokořil pět světových rekordů za jeden jediný den. Jak se vám to povedlo?

Já nevím, já jsem tak plaval. Říkal jsem si, že prostě budu plavat normálně. Ještě den předtím jsem měl varhanní soutěž v Pardubicích a říkal jsem si, že tyto závody nebudu nějak hrotit, že jsem v plném tréninku. A asi byla dobrá voda.

Čtěte také

iROZHLAS

Při charitativním vysílání Radiožurnálu se vybralo 1,4 milionu korun, sbírka pokračuje až do Velikonoc

Myslím, že voda je pořád stejná. Byla spíš dobrá forma, ne?

Forma asi taky byla, ale voda je pokaždé jiná. V každém bazéně je jiná voda. Buď je rychlá, pomalá, brzdí, nebrzdí, klouže, neklouže, je teplá, studená a tak dále.

Já si umím představit kvalitu vody jenom teplou a studenou, slanou a sladkou. Jak dokáže profesionální plavec poznat, jaká je voda? Že se vám třeba hůře plave?

Přesně tak. Když skočíte do vody, první, co cítíte, je, jestli je třeba vlnění takové klouzavé a potom záběr: jestli máte pořádný odpor vody, když zaberete. Když nemáte, je to špatné. Když jo, tak cítíte, že ten odraz je lepší s tím tempem.

„Všechno v mojí hlavě”

Davide, vás rakovina připravila o oči, o to druhé v šesti letech.

Jo, je to přesně tak.

Takže vy se od šesti let věnujete sportu, aniž byste viděl, třeba sjezdování z kopce. Jak těžké musí být asi uhlídat takové dítě? Ale i v bazénu při tréninku je potřeba asi extrémní disciplína, to asi máte od rodičů, že?

Nevím, jestli od rodičů, ale asi jo. Myslím si, že v té cílevědomosti to tam mám. Hlavně v plavání jsem sám svým pánem, za to jsem strašně rád. Tam je to prostě jenom stěna ke stěně a já si řídím to, jakým tempem pojedu. To je všechno v mojí hlavě.

Já jsem jednou plavala se Světluškou, a když jsem dostala ty tmavé brýle, abych opravdu nic neviděla, po deseti metrech jsem byla v dráze u sousedů. Když jsem se pokusila o ten váš parádní kotrmelec a tapér mě jemně ťukl do hlavy, tak jsem se vrhla dopředu a odřela jsem si kůži na čele. Jak složité je se všechny tyto věci naučit? Jakým způsobem se naučí nevidomý plavec držet se takto rovně v lince, v jaké jedete vy?

Ono to je fakt všechno o tréninku, hlavně hodiny v bazénu. Když se držíte rovně, neříct si „kde mám dráhu“. Věřit tomu, že pořád jedu rovně a nebudu nikam kličkovat, prostě nemít strach z toho, že necítím vedle sebe nějaký opěrný bod.

Jenom abychom připomněli, co dělá tapér, kterého vám dělají vaši rodiče.

Tapér ťuká vždycky před obrátkou, abych věděl, že třeba tempo nebo dvě a točím se.

Čtěte také

Rozsviťme to spolu. Kde všude pomáhá Světluška?

Jak vás doma přivítali se třemi paralympijskými medailemi?

To byl úplně úžasný zážitek. Když jsme přiletěli na pražské letiště, bylo tam strašně moc lidí, které jsem nečekal. Bylo tam i hodně jiných lidí, fanoušků, takže úplně paráda. Potom, když jsem přijel domů, čekala na mě celá moje rodná vesnice. Druhý den to bylo v mém městě, kam chodím do školy na klavír, kde plavu, takže to bylo úplně nádherné přivítání.

Kam se dal chcete posouvat v plavání?

Hlavně se chci posouvat v tom, aby mě to pořád bavilo, abych měl pořád svoje osobáky, lepší časy. To je hlavní posun. To, že tam občas něco padne, už je takový bonus, by se dalo říct.

Jaké další sporty dělá paralympijský plavec David Kratochvíl? Na jakou vysokou školu se chce hlásit? A jaké jsou jeho ambice do dalších závodů? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.