V otázce valorizace penzí zvolil Pavel přístup chytrého horáka. Je to adekvátní reakce na rozbouřenou situaci, myslí si ústavní právnička

Změna valorizace důchodů míří k Ústavnímu soudu. Návrh na zrušení novely zákona chystá opoziční hnutí ANO. Pokud by ho opoziční poslanci nepodali, obrátí se na Ústavní soud prezident Petr Pavel. Jaké šance odpůrci novely mají? Co všechno bude Ústavní soud posuzovat? A je správné, když prezident podepíše zákon, u kterého má sám pochybnosti, že by mohl být protiústavní? Tomáš Pancíř se ptal Marie Zámečníkové z katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty v Brně.

Prezident Petr Pavel podepsal novelu zákona o důchodovém pojištění, snižující červnovou valorizaci penzí v průměru o 1000 korun měsíčně. Zároveň ale dodal, že sdílí pochybnosti o její ústavnosti, a že pokud se kvůli tomuto zákonu neobrátí na Ústavní soud opoziční poslanci, tak podnět podá on sám. Je tento postup správný?

Je to schizofrenní situace. Podpis prezidenta má vyjadřovat to, že prezident je s návrhem srozuměn. Jistým způsobem má také prezident jakožto jedna z pojistek v rámci legislativního procesu dbát minimálně na to, zda proběhl správně i proces. A pokud má pochybnosti, tak od toho tu máme veto a možnost vrátit návrh zákona zpátky.

Čtěte také

To, že podepsal, tedy v zásadě má znamenat, že jak s návrhem obsahu, tak i s procedurou souhlasí. Zároveň ale musím říct, že v aktuální politické situaci a s ohledem na to, že Petr Pavel je prezidentem týden a že atmosféra je vyhrocená, jde z mého pohledu o přístup chytrého horáka. A sama za sebe říkám, že jsem podobný přístup očekávala, tedy že podepíše, ale jistým způsobem vyjádří pochybnosti a podporu tomu, aby návrh ve výsledku diskutoval Ústavní soud.

Petr Pavel přesně před týdnem slíbil ve Vladislavském sále, že bude zachovávat Ústavu. Není to, když podepíše zákon, o jehož ústavnosti má pochybnosti, vlastně porušením tohoto slibu?

To bych neřekla tak zcela ostře. Přece jenom pořád, i kdyby opoziční hnutí ANO nepodalo návrh na zrušení zákona Ústavnímu soudu, může to udělat i prezident, přestože podepsal. To není nic proti ničemu, respektive zákaz podání návrhu na základě toho, že by podepsal, z Ústavy nevyplývá. Netvrdila bych tedy tak ostře, že je to porušení slibu. Je to podle mého názoru adekvátní reakce na aktuální rozbouřenou situaci.

Z vašeho pohledu ústavní právničky je dobře, že o tom bude rozhodovat Ústavní soud?

Já si myslím, že v atmosféře, která tady panuje, a v široké diskusi spolu se všemi otazníky, které nad samotným návrhem panují, je dobře, že ve výsledku bude rozhodovat Ústavní soud. Jde o dvě velké otázky, procedurální a obsahovou, které si vyloženě říkají o vyjasnění ze strany Ústavního soudu a možná i o nějaké další vyjasnění do budoucna, zejména na poli pravidel parlamentní diskuse.

Ústavněprávní námitky směřující proti novele zákona o valorizaci penzí se týkají jednak možné retroaktivity, jednak toho, že zákon sněmovna schvalovala ve stavu legislativní nouze. Opozice namítá, že nárok a legitimní očekávání směrem k červnové valorizaci penzistům vznikl už na konci ledna, když reálný růst cen přesáhl zákonem stanovenou hranici. Vláda v důvodové zprávě naopak tvrdí, že nárok vzniká až v pátém měsíci po měsíci, kdy k růstu dojde. Je toto ta klíčová otázka, kterou Ústavní soud bude posuzovat?

Ano, přesně to je ta klíčová otázka. Podle mého názoru jde o to, jestli nárok vzniká automaticky ze zákona v okamžiku, kdy dojde k převýšení inflace o 5 %, anebo tím, že je tam nastavená časová prodleva a zejména prostor pro vládu, aby zvýšení důchodů upřesnila a upravila prováděcím předpisem, tedy nařízením vlády. Tedy zda toto okno bude posouzeno jako možnost, kdy vláda do toho může částečně zpětně zasáhnout novelizací samotného zákona, nebo jestli už je na to pozdě, jestli neupravuje něco, co skutečně vzniklo, na co bylo legitimní očekávání. A toto bude ta klíčová otázka, kterou bude řešit Ústavní soud.

Čtěte také

Klíčové bude, jestli Ústavní soud tuto úpravu posoudí jako tzv. pravou retroaktivitu, která je v zásadě nepřípustná, tedy že vy zasahujete novou úpravou do právních poměrů, které již vznikly, anebo jako retroaktivitu nepravou, která je obecně přípustná, to znamená, že sice řešíte právní poměry, které vznikly v minulosti, ale v těch jednotlivých situacích to řešíte až pro jejich budoucí následky. Pokud Ústavní soud dospěje k názoru, že je to nepravá retroaktivita, tak se domnívám, že úprava spíše obstojí.

Důležité je také zdůraznit, že se tu bavíme o sociálním právu, které je velmi úzce spjato s otázkami politickými. Sociální práva jsou velmi zjednodušeně řečeno drahá, to znamená že i Ústavní soud je při jejich přezkumu více zdrženlivý, aplikuje mírnější tresty a v podstatě zkoumá pouze to, zda zákonná úprava nezasahuje do jejich skutečné dané podstaty.

Druhou námitkou z ústavněprávního pohledu je to, že sněmovna návrh schválila ve stavu legislativní nouze. O takové projednání požádala vláda s odůvodněním, že státu hrozí značné hospodářské škody. Toto podle vás obstojí?

To je velmi choulostivá otázka. Do velkého rozhodnutí ke stavu legislativní nouze z roku 2011, kdy se tehdejší Topolánkova vláda vlivem hospodářské krize snažila narychlo prosadit balíček úsporných zákonů, byla judikatura Ústavního soudu ve věci legislativní nouze poměrně benevolentní.

Tehdy ale Ústavnímu soudu bouchly saze a přetekl pohár trpělivosti a řekl: Dost! Legislativní nouze se bude vykládat restriktivně. Musí být skutečně splněny podmínky pro její vyhlášení, zejména a protože institutem legislativní nouze zasahujete do práv opozice jakožto parlamentní menšiny, omezujete její možnost diskutovat, omezujete její možnost se k návrhu zákona vyjádřit. A takové omezení prostě dosahuje až ústavněprávních konsekvencí v tom smyslu, že pokud vyhlásíme legislativní nouzi bez splnění zákonných předpokladů a vlastně s úmyslem omezit opozici na svých právech, porušujeme ústavně garantovaná pravidla legislativního procesu a v podstatě porušujeme zásady materiálního právního státu.

Čtěte také

Myslím si, že je proto velmi důležité a dobré, že Ústavní soud bude rozhodovat i o této otázce a že budeme mít novější vodítko k tomu, co je v rámci parlamentní debaty možné, a co už ne.

Dá se odhadnout, jak dlouho jednání Ústavního soudu může trvat?

Bude záležet na tom, jaký materiál se Ústavnímu soudu dostane na stůl, jak dlouhá budou vyjádření ostatních účastníků, jak obsáhlá, jak podložená budou. Nedokážu to odhadnout, ale určitě nelze očekávat, že do léta budeme mít rozhodnutí. Budeme rádi, když se v létě konečně začne něco dít. Určitě to tedy bude spíše běh na dlouhou trať.

Dokdy opoziční poslanci, případně prezident, musejí podnět Ústavnímu soudu podat? A může být obstrukce považována za mimořádnou okolnost, která je podmínkou pro vyhlášení stavu legislativní nouze? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.

autoři: Tomáš Pancíř , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.