V Oberhofu bude skvělá atmosféra, ale náročné tratě pro závodníky, říká před vrcholem sezony šéf českého biatlonu Hamza

Jirko, je krátce před mistrovstvím světa v Oberhofu a zhruba rok do mistrovství světa, které se uskuteční v Novém městě na Moravě. Co tě momentálně nejvíc zaměstnává?

Nejvíc asi organizace Světového poháru, který máme v březnu. Je to nakumulované, v úterý odjíždím na mistrovství světa, kde budu trávit celých 14 dní. Je to kombinace, abych tu zanechal co nejméně nepořádku za sebou, abych se nemusel z Německa vracet. Probíhá rekonstrukce Vysočina Areny, jednáme s vládou o financování, takže je docela dost práce.

Bojuješ na více frontách?
Pořád...

Není pro biatlonisty Oberhof trochu strašák? Slyšela jsem, že to není úplně oblíbené středisko, kam závodníci rádi jezdí.

Strašák je to hlavně proto, že první týden v lednu, kdy bývá Světový pohár v Oberhofu, tak se ještě nestalo, aby tam bylo normální počasí. Uvidíme, jak to bude na začátku února, ale pokud by tam měly být podobné podmínky jako každý rok, tak je to pro závodníky i servismany složité.

Jinak je tam úžasná atmosféra, Oberhof, Ruhpolding a my máme největší návštěvy. Pro mě je to svátek a jsou tam poměrně dost náročné tratě. Pro závodníky je to tam šichta.

Kde se naši závodníci momentálně nacházejí? A jsou všichni zdraví?

Musím zaklepat, zatím jsme zdraví. Prošli jsme si vlnou chřipek a nachlazení na přelomu roku, když to bylo v Česku. Teď se závodníci připravují a pak přejíždějí do Oberhofu. Od soboty začalo závěrečné soustředění a věřím, že pojedeme optimisticky naladění. Uvidíme, co z toho vznikne.

Čtěte také

Markéta Davidová v roce 2022 potvrdila roli české biatlonové jedničky

Náladu vám mohl ukázat průběh předchozích Světových pohárů, kdy forma závodníků šla nahoru. Je šance tento trend vystupňovat směrem k mistrovství světa?

Uvidíme, co trenéři uvařili v kuchyni. Pokrok je ale evidentní u kluků v běžecké části, kde máme tři kluky ve dvacítce, což bylo loni zbožné přání. Dokončili jsme generační výměnu, Michal Krčmář si změnil trochu přípravu a projevuje se to. Kromě odskočených Norů, kteří jsou úplně jinde než všichni ostatní, tak jezdí plnohodnotně s Fillonem Mailletem a s Francouzi, loni jsme vůbec neměli šanci.Směřujeme k mistrovství světa 2024, ale věříme, že něco cinkne i letos.

Příprava šampionátu

Jak probíhá příprava zázemí mistrovství světa? Chystá se tam větší zázemí pro tým, větší komfort nebo větší realizační tým?

Jedeme ve standardních procesech, nic se moc kvůli Světovému poháru nemění. Nemáme tam žádný dům, to bývalo v módě tak před deseti lety. Teď se po covidové době spousta věcí zpátky nenahodila.

Je vidět při závodech Světového poháru, že organizátoři šetří na různých věcech, aby utáhli drahé energie a ekonomicky to vyšlo.

My nic extra nechystáme, budeme tam mít kompletní realizační tým včetně lékařského zabezpečení, to nejezdí všude vždy s námi. Děláme vše pro to, aby to klaplo, ale tak postupují všechny týmy.

Mistrovství světa bude v Novém Městě na Moravě příští rok v únoru. V jaké fázi příprav se momentálně nacházíte?

Máme velice zkušený tým, který jsme sestavili v roce 2006 a fungujeme v něm celých 16 let. Bohužel nám z něj kvůli úmrtí vypadl Vašek Fiřtík jako bývalý prezident Českého svazu biatlonu. Je to ve dvou rovinách. V té první máme organizační tým dobře sestavený, lidé ví, co mají dělat, takže to pro mě není tak náročné.

Druhá část je rekonstrukce Vysočina Areny jako národního sportovního centra, což v téhle době není úplně jednoduché. Vzhledem k cenovým skokům jsme museli přehodnotit rekonstrukci a výstavu. Půlku věcí jsme museli úplně vypustit, protože by to bylo neufinancovatelné. Teď je to hlavně o stresu, aby infrastruktura byla správně nachystaná a mohla sloužit českému sportu dalších 20 let, jak jsme na tom v Novém Městě zvyklí.

Sama jsi tam jezdívala, tak víš, jaký je rozdíl mezi tím, co tam bylo a co je tam dnes. Trochu mě mrzí, že na běžecké lyžování už nechodí takové davy jako na tebe a na Lukáše Bauera, ale třeba se to zase vrátí.

Čtěte také

Biatlonistka Markéta Davidová: Těší mě, že se olympiáda v roce 2026 vrátí do míst, kde je normální dělat zimní sport

Co konkrétně zaznamená návštěvník stadionu v Novém Městě na Moravě oproti předchozím létům?

Zatím jsme vybudovali jen velmi malou část, která se týkala hlavně tiskového střediska.

Ta hlavní část rekonstrukce přijde příští rok, kdy budeme dostavovat tribunu S s kompletním zázemím. Pro diváky bude daleko větší komfort z pozice toalet a servisu, který je nezbytně nutný. Nechceme už tam a zpátky dovážet obrovské množství kontejnerů, záchodů a plotů.

Areál bude daleko více udržitelný a nebudeme muset sledovat uhlíkové stopy, které mi přijdou z pozice organizátora přehnané, ale požadavky takové jsou. Komfort pro diváka bude daleko vyšší z hlediska toho, jak se budou moct lidé bavit mezi závody a jak o ně bude postaráno.

Extrémně teplý leden letos ukázal, jak složité a důležité je mít zásoby sněhu. Už před několika lety jste vybudovali zásobník. Jak ho plánujete plnit s výhledem na příští rok?

Udržujeme ho trvale plný, ale museli jsme ho skoro celý vyvézt, protože se sněhem jsou kvůli vysokým teplotám obrovské problémy. Teď už ho dostříkáváme. A pokud se splní předpověď, měli bychom ho mít kompletně naplněný na příští rok, abychom byli schopni uspořádat šampionát na zásobním sněhu.

Máme asi největší zásobník na světě, asi na 60 tisíc kubíků, ale na severu to zase stříkají spíš na louky, takže je to o tom, jak si to kdo rozhodne.

Myslím, že sníh už budeme mít na příští mistrovství světa vyrobený teď, ale nepředpokládám, že nebudou minusové teploty v příštím roce. Na Vysočině pravidelně v první dekádě prosince mrazy jsou a umíme se s tím porvat. Je to ale extrémně drahý špás.

Kolik kilometrů tratí jste schopni ze zásobníku připravit?

Až pět kilometrů, ale záleží na vrstvě sněhu, jak by byla vysoká. Standardně navážíme metr. Pokud bychom jeli jen ze zásobníku, tak bychom museli mít jen 40 centimetrů vysokou vrstvu a dokázali bychom připravit pětikilometrový okruh.

Prezident IBU?

Zvažoval jsi i kandidaturu na prezidenta Mezinárodní biatlonové unie. Jsi nakonec raději druhým mužem této světové organizace?

Neřekl bych, že jsem zvažoval kandidaturu, spíš mě do toho moje okolí tlačilo. Přemýšlel jsem jednoduše, nechtěl jsem opustit český biatlon, a kdybych se stal prezidentem IBU, tak bych to musel udělat. Máme neslučitelnost prezidenta IBU a národní federace, ale v pozici dvojky to mít můžu.

Pro mě to rozhodování bylo jednoduché, když máme mistrovství světa v roce 2024, tak jsem se nemohl sbalit a říct, tady to máte, kluci, já si jdu po svých ambicích. Ani mi nepřijde, že bych byl vnitřně připraven na to, že nebudu spojován s českým biatlonem.

Jirka Kejval a lidé z Čech mě tlačili, ať do toho jdu, že bych byl možná historickým prezidentem, šance by možná byly dost vysoké, ale ve mně převládlo tohle.

Manželka měla také zdravotní problémy, dost zásadní, takže jsem se v podstatě nemusel rozhodovat, jestli do toho jít, nebo ne. Okolí mě do toho cpalo, ale já o tom zatím ani neuvažuju a nepřemýšlím o tom, co bude za tři roky.

Jsi viceprezident IBU. Co konkrétně máš na starosti?

Hlavně obchodní vztahy. Vyjednával jsem smlouvy už v minulém období, byl jsem vedoucím týmu, který má na starosti marketing a televizní práva. Nebylo to vůbec jednoduché, jsou to obrovské peníze, bavíme se o desítkách miliard. Neskromně řeknu, že moc manažerů v Česku asi nepodepisovalo takové smlouvy v rámci sportovního prostředí, ale pro mě je to neuvěřitelná zkušenost.

Mám na starosti rozvoj letního biatlonu, v tom vidím do budoucna velký marketingový potenciál, aby ta sezona nebyla tak krátká. Věnuji se hodně ekonomice, ale i sportovní části. Marketing a televizní práva, to je obor, který zastávám.

Čtěte také

Šéf biatlonu Hamza: Sport teď není nejdůležitější

Víte z pohledu sledovanosti a čísel, které závody jsou pro diváka nejzajímavější?

Z hlediska čísel jsou to německé štace a Anterselva, to je logické. Pak jsme my jako Nové Město plus Hochfilzen.

Menší sledovanost je překvapivě u severských států. Teď ale, jak mají Švédové dobré závodníky, tak se začínají zvedat sledovanosti i středisek na severu.

Problém je, že ve Švédsku a Finsku chodí méně lidí, než bychom chtěli, a naše strategie do budoucna je taková, že to chceme dávat do míst, kde budou plné stadiony.

Zatím nemáme o diváka nouzi, ale musíme o něj pečovat. Divácké spektrum je poměrně dost staré. Zabýváme se tím, jak přitáhnout mladé diváky. Formát nechceme za každou cenu měnit. Sama víš, jak zatřepaly s běžeckým lyžováním některé kroky, které mu vůbec nepomohly. Tady se překotné změny musí zvažovat, abys nevylil s vaničkou i dítě.

Skandinávie je přitom Mekkou běžeckého lyžování a biatlonu. Jaký je poměr mezi štafetami, hromadným startem, sprintem?

Nejmenší sledovanost mají určitě individuály, což jsou ty dlouhé závody, tam s čísly bojujeme trochu víc. Největší sledovanost mají kontaktní závody, jako jsou masák a stíhací závody. Někde mezi tím jsou štafety.

Stál jsi za za obrovským boomem českého biatlonu, který je spojen s generací Veroniky Vítkové, Gabriely Soukalové, Michala Šlesingra, Ondry Moravce... Jak těžké bylo a je navazovat s následujícími generacemi na tahle jména?

Určitě to je těžké, nemá smysl říkat, že jsme na stejné úrovni jako na olympiádě v Soči.

Otázka je, jestli jsme ještě někdy schopni něco podobného zopakovat, protože v Soči se to sešlo na 210 procent. Tenkrát jsme přeskočili spoustu družstev, Norů, Švédů, v aklimatizaci. Letěli jsme tam o dost dříve než všichni ostatní a strávili jsme tam 10 dní jen před závody. Zkrátka to tam sedlo a ta generace byla na vrcholu.

Dokázali jsme to ale využít, máme obrovský potenciál v mladých závodnících. Za posledních pět let máme dvacet medailí z juniorského mistrovství světa, což je to měřítko toho příběhu, jestli mladí sportovci mohou přejít do seniorských kategorií.

Mezi kluky je tam obrovské množství talentů, Jonáš Mareček, Tomáš Mikyska, Mikuláš Karlík, který teda letos celou sezonu promarodil. Generační výměna byla složitá, ale máme ji dokončenou. Zbyl jen Michal Krčmář a věřím, že ti kluci budou během dvou tří let jezdit ve štafetě klidně do třetího místa.

Po loňské olympiádě, kdy jsme medaili neměli, byť Markéta Davidová si odstřelila zlato a stříbro posledními ránami, myslím, že v roce 2026 se určitě zvedneme. I když to teď vypadá, že Norové jsou úplně odskočení, tak kluci mají parametry jezdit absolutní světovou špičku. Ty nejlepší roky je teprve čekají.

Měla tato silná generace pozitivní efekt na to, že do biatlonu přišlo víc mladých závodníků, kteří ji měli jako vzory?

Dětí máme velké množství, ale díky tomu, že je biatlon složitý infrastrukturálně kvůli střelbě, tak nejsme schopni vše uspokojit, jak bychom chtěli. Rozhodně si ale nemůžeme stěžovat na nedostatek dětí, naopak, ty víš sama, že je to věčný boj mezi biatlonem a běžeckým lyžováním.

Jak můžou biatlon a běžky vedle sebe fungovat, aby si sporty pomáhaly, nekonkurovaly si a aby si děti přirozeně rozebraly?

Může to fungovat celkem bezproblémově. Příkladem jsou některé kluby, které máme společné. Teď bohužel střelím do tvých řad, ale myslím, že běžci a spousta lidí, co vede běžecké lyžování, si musí připustit, že jsme pro ně plnohodnotný partner. A ten způsob myšlení u někoho otočit nejde jen tak. Jsem celkem překvapený, že s tím pořád bojujeme dokola. Je strašně složité vlastnímu dítěti říct „jdi dělat biatlon, nedělej běžky“, nebo naopak. Děti si to musí rozhodnou samy.

Je to o myšlení lidí. A až tohle překročíme, tak si ty sporty mohou hodně pomoct. Je to o výstavbě areálu, infrastruktuře... Zatím musím říct, že bohužel necítím toho partnera na druhé straně stolu. My jsme na jakoukoliv spolupráci připraveni, ale nechceme do ní jít z pozice, že jsme ti hloupí biatlonisté, kteří ničí běžecké lyžování. To je bohužel strašně zakořeněné mezi lidmi v běžeckém lyžování a to je hlavní problém, proč ty dva sporty mezi sebou úplně nefungují. Je to jednostranný a zbytečný boj.

Je jasné, že je nepříjemné, že děti chtějí dnes dělat víc biatlon a běžky, ale nikde není psané, že se neobjeví další Kateřina Neumannová a nebude to za čtyři roky naopak. Myslím, že je to o vzorech, které děckám na běžkách malinko chybí. Je to i o sledovanosti a popularitě toho sportu jako takového.

Rodinná firma

Biatlon není tvojí jedinou pracovní náplní, protože vaše rodina vede na Moravě hotel, máte i vinice. Jak se tyhle dva světy doplňují?

Biatlon mám jako koníček, nikoliv jako práci. Děláme to dobrovolně a neprofesionálně, nebo spíš se to snažíme dělat profesionálně, ale zadarmo. Mně se to tak doplňuje, protože víno je léto a biatlon zima. Pořád sleduju počasí. V létě potřebuju, aby bylo teplo, moc nepršelo, a v zimě aby mrzlo, abychom mohli nastříkat sníh, ale zase ne moc, aby mi nezmrzly vinice. Je to taková schizofrenie. Máme firmu, která má přes 100 stálých zaměstnanců, v létě dokonce třeba 200. Řídíme si to jako rodinnou firmu sami, máme samozřejmě management, ale rozhodujeme o osudu firmy sami.

Časově je to občas náročné. Jak jsem stál u boomu biatlonu, tak jsem tam byl s bandou úžasných lidí, se kterou jsem dodnes. Co je nejdůležitější, aby byl člověk multifunkční. Musí mít dobré lidi, na které se může spolehnout. Já mám štěstí na výběr, že lidé okolo mě neodpadávají, ale jsou se mnou dlouhodobě, přestože se mnou není občas jednoduché vyjít. Největší deviza jak biatlonu, tak ve vinařství jsou ti zaměstnanci, kteří táhnou firmu dopředu.

Jak dělíš svůj čas, když se vrátíš z biatlonové akce? To tě pak doma čeká práce ve vaší rodinné firmě?

Když jedu z biatlonových závodů, tak jedu nejdřív do kanclu se podívat. Musím říct, že pro mě jsou strašnou výhodou ty nové technologie, mobily, e-maily, že člověk není fixovaný na jedno místo. V podstatě určuji strategii a dělám finančního ředitele, protože peníze si dělám ve firmě sám. Mám to rozplánované tak, že nemusím v té firmě být za každou cenu každý den, ale samozřejmě kde není kontrola, tak není výkon. Musí se tam člověk objevovat a řídit to.

Nejvíc ze všeho mi asi bere čas paradoxně Nové Město. Řízení areálu, pořádání závodů, to mě z hlediska těch zdvojených funkcí zabírá největší prostor. Když je člověk šéfem svazu a zároveň řídí ten areál, tak si může pomoct.

Kromě biatlonu máš v rodině i jiné sporty. Tvé děti šly úplně jiným směrem, mám pocit, že je to fotbal a basket. Jak moc stíháš řešit sportovní kariéru svých dětí?

Máme s Romčou čtyři děti a z toho tři reprezentanty. Holky jsou v nároďáku na basket, Eliška v dospělém a Maruška do 16 let. Jura odehrál šest zápasů za osmnáctku fotbalu ve Zbrojovce. Sleduju kariéru poměrně bedlivě, dokonce mě to donutilo pomoct Žabinám, že jim pomáhám zpátky, protože by asi pravděpodobně neexistovaly. Naše vinařství je generálním sponzorem basketbalu žen Žabin. Snažím se pomoct panu Borovskému, kterému je 78 let a pořád tam setrvával.

Holky hrají v Žabinách, Jirka ve Zbrojovce a myslím, že mají všichni tři relativně velký potenciál, ale je k tomu samozřejmě potřeba zdraví. Dělám jim rádoby manažera, ve Zbrojovce zrovna řešíme první profesionální smlouvu pro Jirku, ale to není podstata příběhu. Jsem hrozně rád, že všichni tři se sportu věnují, ale jestli budou dobří, nebo nejlepší, to není asi podstatné. Chtějí sport dělat, chtějí to dělat profesionálně a mají k tomu nakročeno, ale nejsem rozhodně ten tatínek, co by tam stál a okousával si nehty, jak to vidím občas na fotbale. Snažím se být v pozadí.

Samozřejmě že holky se radí s Romčou, protože ta to hrála celý život profesionálně. Musím si zvyknout na fotbalové prostředí, protože mi to moc vlastní není kromě toho, že si jdu zahrát. Mám radost, že jsou šikovní, a uvidíme.

Jaké bylo víno ročník 2022? Jaká byla sklizeň?

Sklizeň byla velká, myslím, že vína budou velmi dobrá. Ročník neměl dobře našlápnuto, ale srpen a září, to bylo počasí velmi dobré. Budou to taková svěží ovocitá vína, která jsou dnes trendy. Stará vína nikdo moc pít nechce, a hlavně to znamená, že jsou to tři roky stará vína. Minulý ročník bude jeden z hodně dobrých.

Čím si připíjí managament biatlonového týmu, když se povede závod?

Mně se tam hledá těžko parťák na zapíjení, protože většina biatlonu nepije, takže jsem tam brán za největšího pařmena v tom našem prostředí.

Vzhledem k tomu, že máme i malý pivovárek a já mám pivo rád, což se bohužel projevuje i na mé figuře. Když máme čas, tak si určitě dáme, ale kluci včetně Ondry Rybáře jsou abstinenti. Až moc, na můj vkus.

Čtěte také

Některé věci vidím jinak, říká střelecký trenér biatlonistů Matthew Emmons. Vzpomínal i na terče, co minul

Když se dostaneš do zahraničí, tak po jaké vínu sáhneš?

Mám rád jihoafrické, novozélandské sauvignony. Jak se říká, člověk začíná na sladších vínech a prochlastá se do těch suchých. Já už jsem prošel tou etapou, už jsem na těch suchých.

Mám rád moselské víňáky a sauvingony. Pro tu svěžest jsou novozélandské sauvignony kolikrát levná a dostupná vína pro všechny lidi. Když si to člověk otestuje, najde tam spoustu krásných vín a nemusí být za každou cenu drahý.

Zkoušel jsi někdy vzít malorážku a na lyžích se postavit na střelnici a trefit terč?

Vzhledem k tomu, že jsem byl poslední mistr ČSSR v letním biatlonu, tak jsem ji párkrát v ruce měl. V zimě jsem absolvoval nějaké univerziády, ale byl jsem spíš atlet než střelec. Se střílením se musí člověk narodit a někteří lidé se to nenaučí nikdy.

Nějaké úspěchy jsem v biatlonu měl, takže vím, jaké to je střílet z historických komunistických zbraní. V létě jsme jezdili dukelský průsmyk, po historických místech, které byly za Svazarmu zpolitizované. Měli jsme tam úžasnou partu, z basketu jsem se v podstatě vrátil tam, kde jsem začínal.

Máš někdy volno a dovolenou?

Upřímně řečeno, času je málo, ale snažíme se s dětmi vždy posledních 14 dní v červnu před vysvědčením někam jet. Ale teď už se to moc nepotkává, protože všichni jsou někde na soustředění. Máme chalupu na Vysočině, kterou se snažíme využívat. Já i na dovolené pracuji, takže těžko se rozlišuje, co je dovolená a co není. Máme to tak nastavené doma asi už obecně. Umím se zašít jako každý a odpočinout si, ale mě to po dvou dnech už moc nebaví.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík