Není jednoduchý, ale pro diváka zajímavý, říká Charvátová Křížová o sjezdu ve Špindlerově Mlýně

27. leden 2023

Poslední lednový víkend bude ve Špindlerově Mlýně patřit Světovému poháru v alpském lyžování žen. I proto si do studia Radiožurnálu Sport pozvala moderátorka Kateřina Neumannová bronzovou olympijskou medailistku ze Sarajeva 1984 Olgu Charvátovou - Křížovou. Jak se bývalá alpská lyžařka těší na souboj Mikaely Shiffrinové a Petry Vlhové? Jak moc fandí české reprezentantce Martině Dubovské? Poslechněte si celý rozhovor. 

Jak se vlastně máš Olgo, dlouho jsem tě neviděla?

Mám se dobře, žiju na horách. Teď už je zima a musím říct, že jsem spokojená.

A dostaneš se občas na lyže?

Snažím se, co to jde, i když tomu letošní zima moc nenahrávala. Minimálně dvakrát do týdne s dětičkami ze Strážného, ale jinak se snažím alespoň na hodinku ráno.

Bývala jsi skvělá slalomářka, ale medaili z olympiády máš ze sjezdu. Jaké lyže bereš teď na nohy, když si můžeš vybrat?

Dnes už několik let jezdím desetiletí na lyžích švýcarské výroby, ale jsou to univerzálky, nejsou to závodní lyže. Jsou vynikající nejen pro dobré lyžaře, ale i pro začátečníky. Oblíbila jsem si je a jsem na nich moc spokojená.

Vývoj lyží a jejich konstrukce se od doby, kdy jsi závodila, dost proměnila. Jezdí se ti na těch současných dobře?

Největší změna byla, když začaly být carvingové lyže, protože na těch jsme my ještě nejezdili. To byl asi největší vývojový zvrat. Začalo se na nich jezdit jednodušeji a proto taky vidíme, že dnes lidé lyžují vizuálně mnohem lépe. Mě se na nich jezdí moc dobře.

Ty jsi technickou delegátkou Světové lyžařské federace FIS. Jak často se této práci věnuješ?

Schůze nebo setkání míváme dvakrát do roka. Mezitím se občas stane, že jsme na online mítinku vícekrát navíc, ale to se stává jen čas od času, kdy se dostanu do speciální tematiky a oni mají zájem, abych na tom  pracovala. Jinak je to dvakrát do roka.

Jak často vyjíždíš na závody Světového poháru jako delegátka?

Na Světový pohár se občas dostanu, ale je to tak co dva, tři roky. Jinak objíždíme základní FIS závody, protože mají několik kategorií. My jezdíme i na dětské mezinárodní závody, takže se to střídá.

Čtěte také

Nejen Česko, ale i celá střední Evropa má za sebou poměrně dlouhou vánoční oblevu. Jak jsi viděla nadcházející víkend Světového poháru?

Musím říct, že ještě tak deset dní zpátky, než začalo mrznout a sněžit, tak v Krkonoších pršelo od Vánoc nepřetržitě, to bylo opravdu deprimující. To už jsem přestávala věřit, že se to podaří. Kloubou dolů, vyšlo to, měli štěstí a myslím, že trať bude dobře připravená.

Kdyby to ochlazení nepřišlo, jaké procesy pak přicházejí?

Letos se to děje docela často. Začátek sezony v Evropě byl pro sjezdaře docela problematický a taky se překládají závody. Ve Špindlu se jedou taky jen dva slalomy, protože v Zagrebu se musel jeden slalom zrušit kvůli sněhovým podmínkám a přesunul se do Špindlerova Mlýna a zase ten obří slalom ze Špindlu se přesouvá jinam. Změny se dějí, je to náročné pro organizátory, ale hledají se všechny možnosti.

Kolik času je potřeba na kvalitní přípravu tratě?

Nejsem úplný specialista na přípravy tratí, ale záleží i na povětrnostních a sněhových podmínkách. Určitě měsíc dopředu na tom organizátoři pracují. Zejména v takových termínech, jak je začátek sezony, pro nás i tento konec ledna, tak od začátku, kdy začalo mrzout, tak se hned začaly stříkat a připravovat tratě. Musí se na tom pracovat hned, jak je to možné.

Bude Světový pohár ve Špindlerově Mlýně jen soubojem Mikaely Shiffrinové a Petry Vlhové? Nezapomíná se trochu i na další závodnice?

Zapomíná. Já tady už týden jsem trochu nespokojená, že se mluví jen o těchto dvou hvězdách. Oni jsou nejlepší, ale my tam máme taky želízko v ohni a je mi líto, že se neříká pojďme podpořit Martinu Dubovskou, která má šanci být do první desítky ve Světovém poháru, jezdí výborně letos a vůbec se o ní nemluví. Kromě toho máme samozřejmě mladé závodnice od nás, bude jich tam asi šest.

Čtěte také

Martina Dubovská bude mít dvojitou podporu, protože se očekává příliv slovenských fanoušků, protože má slovenské kořeny.

Určitě tu bude ze Slovenska spousta lidí, lyžařů, i mých známých. Budou samozřejmě podporovat jak Petru, tak Martinu, která má slovenského tatínka, takže je všudezdejší.

Mikaela Shiffrinová má za sebou velký milník v překonání počtu vítězství ve Světovém poháru. Co říkáš na její genialitu po té lyžařské stránce?

Ona byla výjimečná už v dětství, to bylo vidět už v žákovských kategoriích. Měla velkou smůlu v rodině, velké neštěstí a musela si tím projít. Měla určitě velké psychické zábrany, ale letos se s tím tak vyrovnala, že je hvězdou, na jakou jsme zvyklí. Ještě není stará, takže se ještě dočkáme světového prvenství.

Není tajemstvím, že žije se skvělým norským lyžařem Aleksandrem Kildem. Kdyby oni dva měli jednou děti, mělo by to dítě vůbec startovat ve Světovém poháru? Co si o tom myslíš?

Je to vždycky pro toho potomka asi složité. Ty máš dceru, já dokonce dvě a syna a vím, jak je to pro ty děti složité, aby si našly cestu a pořád se jim nepředhazovalo, že jsou synem nebo dcerou závodníka. Geny tam samozřejmě budou, možná budou mít zájem, aby byly nejlepší i ty děti, ale budou to mít hodně složité.

Shiffrinová začala jako skvělá slalomářka, ale nyní už z ní mají strach i čistokrevné sjezdařky. Jak se k tomu dá dopracovat?

To je známka všestranných lyžařů. Mladí většinou začínají točivýma disciplínami, jezdí slalomy, obří slalomy a jak získávají zkušenosti, tak přidávají další rychlostní disciplíny. Ona je zrovna ten typ stejně jako Petra Vlhová.

Petra Vlhová je obrovský fenomén našich sousedů ze Slovenska. Co říkáš jejich vzájemné rivalitě s Mikaelou Shiffrin, je to ještě zdravá rivalita?

Myslím, že loni to bylo ke konci sezony, než Petra vyhrála, tak myslím, že už to vyhrocené bylo i ze strany Shiffrinové, na což nejsme zvyklí. Letos mám pocit, že je to zase někde jinde, že se to obrousilo. Nejsou tam sami dvě, je jich tam víc a mám pocit, že mezi závodnicemi je trochu lepší nálada.

Vyrůstala a trénovala jsi v době hluboké totality, kdy bylo cestování takřka nemožné. Jak se ti podařilo připravit se na závod ve sjezdu, protože v Čechách jsi neměla velké hory?

To byl vývoj mého závodění, protože my jsme trénovali především točivé disciplíny, obří slalom a slalom. Tehdy ještě nebyl Super-G, ale ke konci kariéry už jsme superobří slalom jezdili. Byly tři disciplíny a když jsme jeli na závody, museli jsme se účastnit všeho, jinak to nešlo. Měli jsme výjezdní doložky, byly závody a měli jsme to hrazené od pořadatelů. Postupně jsem při závodech trénovala i sjezd, na trénink nebyly finance, čas ani prostor, takže s přibývajícími roky jsem začala jezdit i sjezd.

Měla jsi pro sjezd nějaké speciální předpoklady, nebo se to tehdy v Sarajevu sešlo a byl to prostě den D?

Měla jsem takovou velkou rivalku Janu Šoltýsovou-Ganterovou, která začínala slalomem a postupně přešla ke sjezdu, protože měla předpoklady pro klouzavé disciplíny. Já byla bojový typ a chtěla jsem to dělat taky a být stejně dobrá. Ono se to k té olympiádě pak sešlo, že mi sjezd začal tu sezonu jít docela dobře, takže to pak vyšlo.

Na kterých horách jste trénovali? Čekali jste v Čechách a na Slovensku, kde napadne sníh?

Ne, bylo to jinak. Náš malý tým čtyř děvčat mohl vyjíždět na tréninky. Měly jsme třeba 60 dní tréninku na ledovcích, ale bylo toho méně, než měly děvčata z alpských zemí. My jsme v tu dobu měli docela dobře propracovaný kondiční trénink, na sníh jsme přišly dobře fyzicky připravené a dá se říct, že jsme to pak dohnaly. Alpské země teprve přicházely na to, že musí trénovat více kondičně a sofistikovaně. My jsme v tu dobu trochu předběhly tuhle věc a z toho jsme pak na sněhu těžily.

Říká se, že jsi měla velmi schopného trenéra?

Měla jsem velké štěstí na celé své okolí. Rodiče tomu dali vše, sami byli sportovci. Tatínek fungoval jako hlavní trenér na svazu o generaci přede mnou. Sešla se dobrá generace závodnic, měly jsme štěstí na trenéry. Můžeš pro to udělat všechno, ale když se to nesejde v pravý čas, tak to nevyjde.

Máš tři děti a Klára Křížová, tvá dcera, se dostala také do závodů Světového poháru, ale k průlomu do užší světové špičky chyběly i finance. Na kolik vyjde sezona rodiče sezona dobré lyžařky?

Je to dané tím, jakou disciplínu jezdí a v jaké věkové kategorii se nachází. U dětí je to třeba půl milionu, ale jakmile jsou dospělí, tak to jsou miliony. Když by měla mít vše, co potřebuje, tak na sezonu čtyři nebo pět milionů není žádná velká částka.

Byla jsi někdy trenérkou své vlastní dcery?

Byla jsem spíš trenérka v záloze. Po vzoru mého tatínka chtěla, aby měla svého trenéra, takže už od žáků jí trénoval jiný trenér. My jsme s ním spolupracovali, radili se. Když Klára chtěla vědět, svůj názor jsem jí řekla, ale nechtěla jsem do toho zasahovat, protože od rodičů se to trochu hůř bere.

Československo mělo tebe, pak byla Šárka Záhrobská, teď máme Ester Ledeckou. Znamená to, že není potřeba Alp a velkých kopců, aby vyrostl skvělý lyžař?

Máš pravdu, není to potřeba, ale je to samozřejmě výhoda. Dnes, když mohou všichni cestovat a vyjet za sněhem, tak i v našich podmínkách může vyrůst vynikající lyžař, ale je to trochu finančně náročnější.

Čtěte také

Ten trend, že se jezdí lyžovat třeba od léta do Chile. Je to trend, že se lyžuje celoročně, nebo se dá část přípravy nahradit kvalitní kondiční přípravou?

Kondiční příprava musí být součástí přípravy každého lyžaře, řekla bych každého sportovce v každém sportu. To je nemyslitelné, aby se to vynechalo. Že se jezdí celoročně, to je trend, že sezona je dlouhá a nemůže se na dlouho přestat. Musí se pořád v přípravě pokračovat, i když to má různé fáze a výkonnost se ladí až těsně před závody. Je taková doba, že ledovce odcházejí, takže se jezdí do Jižní Ameriky, Austrálie, Nový Zéland. Je to proto, aby závodníci měli kvalitnější sníh, nemuseli do výšek. Je to asi cesta do budoucna.

Když se podíváš po okolních státech jako je Rakousko, Švýcarsko, Itálie, tak kde je to pro lyžování nejlepší? Kam by jsi šla, kdyby sis mohla vybrat?

Každá země má svá specifika. Švýcarsko je nádherné, mají stabilní situaci s alpským lyžováním. U Italek je to taková houpačka. Buď se jim sejde tým a jsou vynikající, nebo jim to zrovna všem nejde. Co se týmů týče, tak je vždy vidět generační vlna. Rakušanky silné, pak jsou to Italky. Za nás byly jako tým nejlepší Švýcarky strašně silné, byly v tu dobu nejlepší. Je to vždy o trenérovi, o kolektivu a o podmínkách.

Co dělají tvé bývalé kolegyně závodnice po konci kariéry?

Občas se s někým potkám, občas si napíšeme. Ze začátku jsme se potkávaly s vlastními dětmi na mezinárodních závodech, to bylo příjemné. Řada z nich se podílí na práci v Mezinárodní lyžařské federaci, nebo pracují pro turistický ruch v lyžařských centrech. Občas mám šanci se s nimi potkat.

Říkala jsi, že se na lyže dostaneš dvakrát v týdnu s dětmi na tréninku. Kdyby jsi neměla limit časový a ekonomický, kam by jsi se vrátila? Které středisko bylo tvé oblíbené?

Já ráda lyžuji úplně všude, je mi to úplně jedno. Když je pěkná trať, hory, tak tam jedu. Ať jsou to Javorníky nebo Svatý Mořic, tak je to jedno. Je pravda, že se mi moc líbilo v Americe ve Vail, tam byly ty tratě v tu dobu lépe připravené tratě, než v Evropě. Jiná kvalita sněhu. V tu dobu se tam hodně stříkal umělý sníh a to bylo pro nás nové. Tam bych se možná ještě podívala.

Je velkým úspěchem dostat závod Světového poháru do Špindlerova Mlýna?

Je to velký úspěch, byla to dlouhodobá práce Bohumila Zemana, který se snažil prosadit závody do Špindu a jejich pravidelné opakování. Dnes už u toho sice on není, převzali to další, ale podařila se spolupráce se Slovenskem. Střídají se pořadatelé Špindlerův Mlýn a Jasná a na nás to vychází každých pět let, že závod můžeme pořádat a to je velký úspěch.

Je opravdu tak složité se prosadit mezi ostatními zeměmi?

Ano, pořadatelských zemí je spousta a každý má o to zájem. Alpské země nechtějí ustoupit ze svých pozic že měly určitý počet závodů Světového poháru v dané zemi. Je potřeba najít ideální složení i vzhledem k cestování, protože to je velmi náročné. Naše země vyplňují nějaké mezery mezi stálicemi, které jsou každoročně.

Jaký je svah na kterém se ve Špindlerově Mlýně závodí? Je srovnatelný s těmi v Flachau, v Cortině a tak dále?

Je srovnatelný. Není jednoduchý, není z nejdelších, ale pro diváka velmi zajímavý. Divák může vidět poměrně velkou část svahu na vlastní oči. Kopec je rovně, jsou jak tam roviny, prudké části a divák může sledovat celý závod přímo.

Zmiňovala jsi, že mají možnost startovat i závodnice, které běžně tuto možnost ve Světovém poháru nemají. Jak toto funguje?

Základ počtu startujících tvoří výsledky, které se dosáhnou. Martina Dubovská díky jejím výsledkům ve slalomu vyjela tuším tři místa a jako pořádající země má dvojnásobný počet, takže může startovat šest závodnic.

Tyto závodnice budou ale, kromě Martiny Dubovské, nastupovat s vyššími startovními čísly. Takže budeme doufat, že pořadatelé připravili pevnou trať, aby vydržela nápor všech závodnic.

Ano, to je vždy cílem pořadatelů a přání závodníků. Uvidíme, jestli pomůže i příroda. Je to tak, že prvních 30 závodnic startuje podle bodů ze Světového poháru a pak jsou zařazovány podle FIS bodů na startovní pole.

Je to skutečně tak, že když je trať kvalitně připravená, tak se nedá s vyšším startovním číslem zajet kvalitní výsledek?

Je to vždy trochu problém. Na druhou stranu vidíme, že se obrací třicítka do druhého kola v točivých disciplínách a nakonec ty nejlepší většinou zajedou srovnatelný čas.

Čtěte také

Pocházíš ze Zlína, ale žiješ v Krkonoších. Potřebuješ hory ke svému životu?

Asi ano, nikdy jsem si to neuvědomovala, ale brala jsem to tak, že se na hory vždy jezdilo a žila jsme ve městě. Teď už žiju více 10 let na horách a začíná se mi to líbit. Je tu přece jen klid a příroda, takže asi hory k životu potřebuji.

Takže návrat do města tě neláká?

Jako návštěva ano, ale na trvalý život ne.

Tvůj současný pracovní život je o podnikání na horách, provozuješ ubytovací zařízení. Po covidu a v době energetické krize docela výzva. Jak to zvládáš?

Nebudu si stěžovat. Člověk, který si projde nějakým sportem, tak je zocelen. S některými životními kotrmelci je taky zocelen. Už pracuji, lyžuji a sportuji pro zábavu. Člověk má něco dělat, mít náplň, činnost. Mám to jako koníček, že se buď starám o hosty, nebo jsem s na tréninku s dětmi.

Když trénuješ děti, tak je to o tom, že ti to přináší radost a potěšení?

Především. Ano.

Jaká je současná mládež? Je opravdu jiná, než jsme byli my?

Je jiná, má jiné informace, jiné podmínky. Já se ale věnuji dětem, které jsou z mé obce, kde jsem si udělala skupinku dětí velice malých od 5 do 10 let, aby sportovaly. Mým cílem nebylo z nich udělat olympijské vítěze, ale aby se sportu věnovaly po všech stránkách. Jestli si pak vyberou sport, kterému se budou věnovat víc, tak to už je na nich.

Kam ráda jezdíš na dovolenou a co tam děláš?

Já ráda jezdím do tepla, to jsem vždy měla ráda. Ať už to bylo s dětmi, nebo bez nich, tak byla vždy zaměřena na nějaký sport. Ať je to plavání, potápění, cyklistika, vždycky tam musí být sport. Nikdy jsme nebyli takoví, že bysme si lehli na pláž a nechali na sebe péct slunce.

Takže otázka, jestli léto u moře, nebo na horách?

Doplnila bych to, že ke každé letní dovolené patří jak to moře, tak i ty hory.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.