V hluckém Klebetově se život vrátil o sto let zpátky
Vyrážíme do města Hluk na Moravském Slovácku, kde v části zvané Klebetov v ulici Rajčovna vzniká slovácký skanzen. Už teď tam můžete navštívit dva vzorně zrekonstruované domky.
„Jsme na památkových domcích, které jsou majetkem města,“ poučil mě František Jelének, který se společně s manželkou o domky a jejich vybavení vzorně stará. Díky tomu si tam můžete připadat, jako kdybyste se vrátili, dejme tomu, padesát nebo i sto let zpátky proti času.
„Domky jsou postavené z nepálených cihel. Střecha je dnes už sice z břidlice nebo z pálené tašky, ale dříve bývaly střechy doškové. Stěny jsou pokryty mazaninou z ječmenných plev, hlíny a vody a jsou zalíčené vápnem,“ popsal František Jelének.
Nejprve pod prastarým dřevěným okapem vstupujeme do menšího domku, postaveného na počátku 19. století. „Je to jediná obyvatelná místnost. Vévodily tu svatý kout, kde je kříž s obrázky svatého Jiřího a svatého Vojtěcha, dubový stůl a dvě dobové lavice. Je tu jediná postel, na níž spávali starší. Děcka spávala na peci. Je to tak malinké, že ani nebudeme věřit, že tu počátkem 20. století žilo devět lidí,“ řekl můj průvodce.
Odhaduji, že jizba má rozměry tak tři krát tři metry. Neuvěřitelné, že se sem vešli. Vedle je komora, čili, jak můj průvodce říká, „nářaďovna“, a také černá kuchyně, kde se vařilo, peklo i udilo. „Černá kuchyně byla proto, že se přikládalo zvenku. Byla tu spousta sazí, proto byla kuchyň černá,“ vysvětlil.
Vedlejší památkový domek v hluckém Klebetově je mladší a větší a dokonce má i průjezd. Tady se říká „pod návratí“. Tam je na stěnách k vidění zdejší typický ornament. „Charakteristickým pro Hluk je hlucká růže, potom hlucké jablíčko a pupenec. Charakteristické pro Hluk jsou i červená, zelená a žlutá barva,“ upřesnil František Jelének.
Kdysi takové ornamenty zdobily průčelí hluckých domů. Dnes je najdete na dvorech anebo ve zdejších sklípcích, tedy slováckých jizbách, které Hlučané v mnoha domech mají. „První obytnou místností byla kuchyň s kamny, která jsou dodnes funkční a topí se v nich. Když půjdeme dál, dostaneme se do bývalé ložnice. Město tu má takové minimuzeum krojové výbavy,“ ukázal můj průvodce.
Uvidíte tu figuríny ženicha i nevěsty se svatebním čepením, jejich rodičů i prarodičů. Hluk leží na Dolňácku, a tak je pro něj typický kroj uherskoostrožský. Čím se tento kroj liší třeba od vlčnovského? „Součásti jsou tvarově stejné, ale liší se to kytkami, které na kroji jsou, vyšíváním, v Hluku byl klasický klobouk a beranice,“ vysvětlil František Jelének.
Když jsme mluvili o slováckém, přesněji o hluckém kroji, čemu se říkalo úvodnice, která je v domku také k vidění? „Úvodnice je dlouhý pruh látky, do kterého se balil potomek, když ho rodiče nesli ke křtu. Úvodnice je to tedy proto, že děcko uváděli do křesťanského života,“ dodal František Jelének.
Zobrazit město Hluk na větší mapě
