„Už bychom se konečně mohli navzájem přijmout“, říká o soužití Romů s majoritou zpěvačka Helena Zeťová

„Není to moje první spolupráce s Romy. Mojí kamarádkou je Erika Fečová, která mi dělá sbory. Spolupracovala jsem s Filipem Gondolánem, stejně tak s dalšími muzikanty na Slovensku. Vždy to byla skvělá spolupráce. Jakmile jde o něco vážného, vždy volám těmto lidem, aby mi pomohli. Myslím si, že mám podobné cítění jako oni. Tedy nejde o mou první spolupráci s Romy, ale na Mezinárodním dni Romů vystupuji poprvé,“ říká Helena Zeťová, která vystoupila i přes své hlasové omezení.

Zeťová zahájila galavečer, na kterém vystoupila řada umělců z Čech i ze Slovenska – Marko Pilla, Rita Beňáková nebo Mia Bagárová. Přestože ji zpočátku mrzelo, že nemohla vystoupit s romskou písničkou, diváci její výkon ocenili hlasitým potleskem.

„Já bych se to nezvládla naučit takhle rychle. Navíc jsem dnes hendikepovaná, vlastně jsem to přišla jen zkusit, jestli to vůbec půjde. Snad to vyjde i večer a hlas mě bude poslouchat.“

Zpěvačka Helena Zeťová vnímá Romy hlavně přes hudbu. V minulosti spolupracovala s romskými umělci ze současné hudební scény.

„Někteří lidé si s Romy spojují hlavně negativní, ne-li rovnou kriminální činy. Já když slyším Rom, tak mě hned napadne muzika. Dobrá muzika. Mám dobré zkušenosti, mezi Romy mám spoustu přátel, a to nejen v rámci práce. Moje nejlepší kamarádka na základní škole byla Romka. Prostě jsem v tom vyrostla, nemám žádnou negativní zkušenost. A k těm negativním věcem – to jsme zkrátka, my, Češi. To je těžké.“

Zpěvačka dlouhé roky žije v Řecku. I možná proto dokáže vnímat, jaké to je být už na první pohled odlišný.

„Pravdou je, že jsem tam hodně jiná. Blondýnek je tam spousta, u mě je to navíc v obličeji víc znát. Od mala jsem hodně cestovala, poznávala různé národy. Myslím si, že jsem všichni prostě lidi, nikdy jsem v tom nedělala rozdíly. Asi to bude znít jako klišé, ale právě Romové jsou podle mě čistí lidé s čistými dušemi. Neříkám, že někteří Romové neumějí být zlí, ale to je normální, všichni jsme lidi. Ať se to týká rodinných hodnot, či jiných hodnot, i v Řecku toto funguje. Čím víc na jih, tím víc rodiny drží při sobě. A v romské komunitě to platí strašně moc. My se máme dost co učit. Rozhodně by se s tím mělo něco dělat, žijeme tu všichni dohromady, už bychom si na to konečně mohli zvyknout a přijmout se navzájem.“