Udělal Tomáš Baťa někdy nějakou botu?

Host (Tomáš Baťa): Ovšemže, měli jsme doma rádio, poslouchali jsme to všecko. Museli jsme třema nebo čtyřma knoflíkama točit, abysme to naladili a podobně.

Moderátor (Jan Pokorný): Vzpomenete si na nějaký program, kterým vám třeba jako dítěti zůstal v uších až dodneška?

Host (Tomáš Baťa): To už si vzpomenu těžko, ale vím, že to vlastně bylo dobrodružství, víte, poslouchat rádio. To nebylo jako dneska, že zmáčknete knoflík. Bylo to dobrodružství a člověk měl radost, že to je nové, nová vymoženost.

Moderátor (Jan Pokorný): Teď je rok 2004, jsou mobilní telefony, je internet. Ovládáte i tyhle nové technologie?

Host (Tomáš Baťa): No samozřejmě, musí se to dělat a je z toho taky radost.

Moderátor (Jan Pokorný): Ptal už se vás pane Baťo tady v České republice někdo, co si představíte pod takovým tím rčením, které se občas u nás používá, seká to jako Baťa cvičky? Už jste to slyšel?

Host (Tomáš Baťa): Ne, to jsem neslyšel, ale Baťa cvičky, teda to byl velký pojem už před mnoha lety.

Moderátor (Jan Pokorný): Vyráběli jste cvičky, hodně?

Host (Tomáš Baťa): Ovšem. My jsme vyráběli všechny druhy.

Moderátor (Jan Pokorný): Vám je 90 let. U nás se také ještě říká takové rčení, že člověk udělá někdy nějakou botu. Jestli tomu rozumíte, že to zblbne.

Host (Tomáš Baťa): To znám.

Moderátor (Jan Pokorný): Udělal vy jste někdy v životě nějakou botu?

Host (Tomáš Baťa): Mockrát jsem udělal boty, oboje. Ty, které se dávají na nohy, ale také, když o nich mluvíte, ty boty, kdy se něco nepodařilo.

Moderátor (Jan Pokorný): Zavzpomínejte na něco, co se nepodařilo, ale na co už třeba teď si vzpomenete s úsměvem?

Host (Tomáš Baťa): Na to si vzpomenu. Různé druhy zboží se nám třeba nepodařily, taky se nám nepodařily různé pokusy, něco vynalézt a tak. Někdy se třeba nepodařilo to, že jsme šli dělat do nějaké země a ukázalo se, že to je blbost. Blbost by byla asi nejbližší slovo k tomu, čemu se říká bota.

Moderátor (Jan Pokorný): Udělat v životě botu. Když přijedete do České republiky, čas od času, poznáte pořád ještě, že tady byl 50 let komunismus?

Host (Tomáš Baťa): Zaplaťpánbůh méně a méně, protože teď už to začíná mizet. Ještě tak to slovo "komunisti", které se občas používá v politice a podobně. Je škoda, že ho lidé používají, protože to je jaksi slovo, které má po světě reputaci špatnou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na čem ale přeci jenom, kromě tedy té stále existující komunistické strany, se u nás pozná, že tady byl 50 let komunismus?

Host (Tomáš Baťa): Tak člověk občas slyší o korupci, o tom, že lidi si vzpomínají na to, že byli pozavíraní. To je ještě jaksi občas pořád slyšet, ale i tohoto ubývá.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste mluvil o korupci. Desítky let se pohybujete ve světě obchodu. Myslíte si, že korupce, úplatky, že to je jenom specifická záležitost České republiky?

Host (Tomáš Baťa): To bohužel není záležitost jenom České republiky a tedy jsou různé místa na světě, kde je to nepoměrně horší. Ale je důležité, aby i toto zmizelo, jinak je těžko pracovat, rozhodovat a mít důvěru v toho partnera, se kterým člověk mluví.

Moderátor (Jan Pokorný): Byl jste někdy, pane Baťo, v situaci, která nešla řešit jinak než úplatkem?

Host (Tomáš Baťa): Mnohokrát a tak jsme řekli ne. A měli jsme zásadu, víte. Jedenkrát se u nás zaváděla jedna z prvních automatických telefonních centrál a jedna ta firma, která přišla, a chtěli tam někoho uplatit. No můj otec se to dozvěděl a udělal rozkaz, že s touto firmou deset let se nebude pracovat. A zakázal, aby se ta firma dostala nějakou objednávku, protože chtěl pomoc vymýtit tady tyto neřády, které se tenkrát. Byly populárnější ty úplatkové, než jsou myslím dnes. Já možná, protože se u nás ví, že žádné úplatky se nedělají, tak nikdo k nám pro ty úplatky nechodí, tak my nepociťujeme, když tady pracujeme, tyto věci velmi mnoho. A tak myslím, že tady se to zlepšuje.

Moderátor (Jan Pokorný): Je vám, pane Baťo, 90 let, určitě se díváte dopředu a těšíte se na dny a roky příští, které vás čekají, ale určitě také se ohlížíte zpátky. Mě by moc zajímalo, jak vám bylo, když jste se dozvěděl, že Zlín se přejmenuje na Gottwaldov?

Host (Tomáš Baťa): To bylo nepříjemné. Příjemnější bylo, když pan tenkrát, ne prezident, nýbrž pan Havel, který dal dělat revoluci, povídal, jeďte do Zlína, budou tam předělávat nápis a dávat zpátky Zlín. To byl ten radostný moment.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale i to přejmenování na Gottwaldov bylo pro vás takovým zprostředkovaným setkáním s komunismem?

Host (Tomáš Baťa): To bylo jedno setkání s komunismem, protože to bylo nepříjemné a ...

Moderátor (Jan Pokorný): Co jste si myslel?

Host (Tomáš Baťa): Já už jsem po světě viděl přejmenování jmen v mnoha zemích a tak je to, někdy je to zlepšení, to musíte říct, Cařihrad byl Konstantinopol a podobně a Bombaj je teďka Bombai, ale to jsou konstruktivní změny, možná tradiční, co přicházejí. Ale ten Gottwaldov, to bylo potvorstvo.

Moderátor (Jan Pokorný): Které setkání s komunismem pro vás bylo nejbolestnější? Já nevím, články o smrti vašeho tatínka, v nichž se tvrdilo, že spáchal sebevraždu kvůli špatnému stavu Baťových podniků nebo odsouzení Jana Bati za údajnou kolaboraci a nebo nakonec to, že jste nedostali majetek v restituci zpátky a nebo něco úplně jiného?

Host (Tomáš Baťa): Všecky tři věci byly nepříjemné a neopodstatněné. No tak to se nedá říct, co je bolestnější, než to první, ale musíte to všechno překonat.

Moderátor (Jan Pokorný): Mě teď vlastně napadá, že v 60. letech, když jsem chodil s maminkou si kupovat boty, tak ona vždycky říkala, jdeme koupit k Baťovi, aniž by tedy na vývěsním štítě bylo Baťa. Takže vy jste tady v myslích lidí zůstával, vaše firma, přestože se boty vyráběly v Gottwaldově ve Svitu.

Host (Tomáš Baťa): Ano, protože ta dostávali u nás normálně dobrou službu, bylo to dobře zavedené, já předpokládám, že i nedělaly kuří oka a tedy že měli dobré vzpomínky.

Moderátor (Jan Pokorný): A jaké to byly potom, jestli o tom máte nějakou povědomost, ty boty, které se vyráběly ve Svitu Gottwaldov?

Host (Tomáš Baťa): No, víte, co značné míry se snažili dělat podobné boty, jako jsme se snažili dělat my. Ale musí vám říct, že když jsme po pádu komunismu a tak v Rusku, no tak nám řekli, ale dávejte pozor, nemluvte moc o českých botách, protože ty české boty tady nemají velice dobrou reputaci. A to mluvili o tých Svitovských botách.

Moderátor (Jan Pokorný): Vaše konkurence, soudím, v těchto dnech asi nemá velkou radost z vašich devadesátin, protože Baťa, když čtu noviny, poslouchám rádio, dívám se na televizi, je teď v České republice asi jedno z nejčastěji používaných jmen v tomto týdnu. Je to dobrá reklama?

Host (Tomáš Baťa): Jsem rád, víte, že to tady je, protože to všecko ukazuje, že pravděpodobně děláme pořádnou, slušnou práci.

Moderátor (Jan Pokorný): Jaké jsou vlastně teď vztahy v tom velké obuvnickém světě? Myslíte si, že vám třeba někdo z vašich významných konkurentů popřeje nebo už popřál k devadesátinám?

Host (Tomáš Baťa): Nemyslím, že někdo z našich konkurentů, se kterými jsem setkal, který by mě nepopřál na tech 90 let. V té konkurenci je konkurence ve zboží a ve službě a podobně, ale nikoliv návist nebo nenávist. To samozřejmě se toho konkurenta bolí, tak jako nás bolí, když nějaký konkurent udělá nějaké nové boty, které se začnou velice dobře prodávat, no tak z toho nemáme nadšení, a když my máme nějaké nové výrobky, které konkurujou někomu jinému, tak ten taky není nadšený, ale že by z toho byla nenávist, že bysme nešli do stejné schůze nějakého svazu společně a potřásli si rukou, to není takový stanovisko.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy si, pane Baťo, stále myslíte, že ještě dneska může nastat ten případ, že se ze ševce stane významný podnikatel v obuvnickém světě? A nebo už je to dneska spíš hezká pohádka?

Host (Tomáš Baťa): No že se ze ševce může stát podnikatel, to není žádná pohádka, to se může stát. Ovšem není jistota, že ten švec najednou nedojde k tomu názoru, že může taky při té ševcovině, co já vím, taky stavět aeroplány, rozumíte mi? Není to omezení takové, že když jste se vyučil ševcem, že musíte tím ševcem zůstat do smrti. Taky vidíme moc podniků po světě a lidi, kteří začali značkovým zbožím jiným, že se předělali taky a tu samou značku používají na jiné zboží a nebo na boty.

Moderátor (Jan Pokorný): Víte, já spíš přemýšlím o tom, že v různých městech a městečkách v České republice stále víc a víc mizí různé obchůdky s potravinami, různé koloniály, protože na předměstí je vždycky supermarket, hypermarket. Myslíte si, že taková ta fakt pohádka, kdy člověk z ničeho na koleně začal v nějakém obchůdku s něčím, že ještě může mít dobrý konec?

Host (Tomáš Baťa): Ten ještě může mít dobrý konec, protože z toho malého ořecha někdy doroste velice silný strom. A nemusí to být zrovna v tom samém oboru, může to být rozšířený obor, protože nic nebrání tomu člověkovi, který začne s malým obchodem, aby se nerozvinul do supermarketu. Podívejte se, ta dneska největší detailista na světě, Walmarkt, ten pán začal v malém městečku ve Spojených státech v jednom obchodě. A dneska za 50-60 let, je to největší detailista po celém světě. A začalo to absolutně z velice malého obchodu.

Moderátor (Jan Pokorný): Co se vám vybaví okamžitě, kdy slyšíte termín globalizace?

Host (Tomáš Baťa): Globalizace, to je to, že se věci začínají dělat přes hranice po světě. A to je globalizace v určitém směru politická, Spojené národy a podobně, to je globální organizace, to je část globalizace, a někdy je to podnikání, možná, že se o nás říká, že je globalizace. A teď, podívejte se, v Davosu minulý rok při té konferenci, kde normálně byly nějaké hádky mezi NGO a podnikateli a politiky, a najednou si uvědomili ty někteří NGO, že vlastně jsou globalizační taky. Oni byli proti globalizaci, najednou si uvědomili, jestli je jejich snaha se starat o čistou přírodu, že se starají o čistou přírodu po celém světě a tak v tom směru oni jsou taky zapojeni do globalizace.

Moderátor (Jan Pokorný): A je globalizace taky bohatý sever a chudý jih?

Host (Tomáš Baťa): Podívejte se, byly části této republiky, které byly vyspělejší a druhé byly nevyspělejší. Zlín bylo chudé městečko kdysi, a stalo se prosperitní město, skoro příklad, dejme tomu pokroku a blahobytu. To byla ta změna. Dnes se to přelívá do různých dříve chudých zemí, se přelívá ten blahobyt taky, protože se vzdělávání se rozšiřuje po celém světě, lidi jsou vzdělanější v těch dnešních chudých místech. A my to vidíme u nás v našem podnikání, protože jsme šli do nějaké země, která byla celkem primitivní, dejme Malajsko. A to byla velmi primitivní země a dneska je to jedna nejprosperitnějších zemí na světě. A to se opakuje všude, kde je pořádná vláda, kde jsou pořádný lidi a není žádná země na světě, kde jsou lidi tak hloupí, aby při pořádném vyučování, při pořádném školství nemohli v jedné, ve dvou nebo ve třech generacích udělat tradiční revoluční pokrok.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy máte, pan Baťo, pobočky taky v Číně. Je to tak?

Host (Tomáš Baťa): Máme, a my jsme začali v Číně už v roce 1929.

Moderátor (Jan Pokorný): Už?

Host (Tomáš Baťa): Dneska je to moderní. První Baťovské prodejny byly v Číně v roce 1929. A tam jsme to vybudovali asi přes 50 obchodů, no a potom přišli Japonci, ty to začali rozbíjet a potom přišli komunisti a ty to dodělali.

Moderátor (Jan Pokorný): A jak se podniká dneska v Číně, v roce 2004?

Host (Tomáš Baťa): V roce 2004 otvíráme zase obchody a rozšiřujeme se a doufejme, že tam budeme mít značný obchod, který se zajímá syn, ten se zajímá, abychom do Číny vrazili pořádně.

Moderátor (Jan Pokorný): Víte, na co jsem se vás chtěl vždycky zeptat, když jsem slyšel z vašich úst, že u Bati nebyli zaměstnanci, ale spolupracovníci. Byly u Bati někdy odbory?

Host (Tomáš Baťa): Byly, samozřejmě, odbory, na světě, pořádném světě mají všichni lidé možnost organizovat odbory, no a vždycky se pokoušeli. Ale jsou odbory a odbory. Jsou různé svazy spolupracovníků a zaměstnanců a podobně. Bohužel a velmi často se slovem odbory vyslovuje nepřátelství mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci nebo spolupracovníky a podobně. To není nezbytné. Je normální, že lidé, když pracují spolu, možná, že se domlouvají, možná ve skupinách a tak dál.

Moderátor (Jan Pokorný): Stávkovalo se někdy u vás?

Host (Tomáš Baťa): Ovšem, i za mého otce, když se tvořila teorie o spolupráci a podobně, tak taky byly stávky, když se díváme do 20. let a podobně a velmi často, ovšem je to následkem politické atmosféry, nejenom atmosféry podniku. Stávka sama o sobě není žádná katastrofa, protože taky dojednávání. Na druhé straně stávkování neprodukuje nic pozitivního. To je vlastně ukázka, že něco chybného se stalo buď v krátkodobé části a podobně.

Moderátor (Jan Pokorný): Když si čtu o firmách Baťových, tak samozřejmě jako první člověk musí přemýšlet nad tím, jak byl dobře propracovaný takový ten sociální systém, ale nikde jsem se tam nedočetl, co jste udělali nebo co děláte s lidmi, kteří se flákají?

Host (Tomáš Baťa): Musí se rozejít, nemůže se trpět. Jeden pracuje dobře a druhý se fláká a nezapomeňte taky, ti jeho spolupracovníci, ti taky nejsou s ním velice spokojeni a když ten podnik něco nezačne, tak ti budou taky brblat, protože by chtěli, aby všichni dělali pořádnou práci společně.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy se za tu dobu, co se zabýváte podnikáním, setkáváte a setkával jste se různými politiky po celém světě. Věříte jim?

Host (Tomáš Baťa): Slovo politik, to je velice široký pojem. Mám dojem, že většina z nich se snaží udělat co nejlepší práci, co můžou a někteří z nich, když se jim to nedaří, tak se pokusí se předělat na diktátory. No a tak když se předělá na diktátora, tak nakonec se ví, že to není permanentní záležitost, protože žádný diktátor nepřežije velmi dlouho. Víte, říkal Churchill, že demokracie je špatný systém, ale že je to nejlepší systém na světě a že bude to systém, který bude na světě vládnout.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane Baťo, já vám děkuji za rozhovor a přeju všechno dobré do dalších let. Na shledanou.

Host (Tomáš Baťa): Děkuju vám za vaši práci a za váš zájem.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.