Tradiční a západní medicína by měly víc spolupracovat, říká bhútánský lékař
Že léky nejen léčí, ale mohou i škodit, je známý fakt. Zejména tehdy, pokud se to s jejich spotřebou přehání. Moderní medikamenty nejen úspěšně a rychle léčí, mnohdy mají i nepříznivé vedlejší efekty. V Bhútánu se většina lidí spoléhá hlavně na tradiční medicínu. Ta je ale na některé civilizační choroby krátká.
Na dvoře postávají hloučky lidí. To rodinní příslušníci doprovázejí své nemocné. Aby si ukrátili čas, otáčejí velkým modlitebním mlýnem. Jsme v Národním institutu tradiční medicíny. Tady nejen bádají o tradičních medicínských postupech, ale v několika ordinacích provozují i lékařskou praxi.
„Léčíme pacienta jako celek, ne pouze jednotlivé choroby. Když někdo přijde s horečkou, neřešíme jen tento příznak, ale celého člověka,“ vysvětluje doktor Trin.
Vstupuji do ordinace, malé místnosti s velkým oknem. Za stolem sedí lékař, přes ústa má bílou látkovou roušku. Proti němu sedí na židli mladý pacient.
„Každé vyšetření začíná rozhovorem s nemocným. Prohlédneme oční duhovku a pokračujeme čtením srdečního tepu,“ vyjmenovává lékař.
Jednou ze zdejších metod je takzvaná zlatá jehla
A jak vypadá následný léčebný postup? „Předepíšeme medicínu. Po sedmi nebo jedenácti dnech přijde pacient znovu. Když lék nezabírá, přistoupíme k další terapii: napařování, přikládání horkých kamenů, pouštění žilou a k léčbě zlatou jehlou,“ popisuje lékař.
Bhútánská tradiční medicína vychází z tibetských kořenů, právě zlatá jehla je ale zdejší specialita. Zjednodušeně řečeno je to vlastně jakási obdoba akupunktury.
„Oproti akupunktuře využíváme na lidském těle méně bodů, celkem 77. Akupunktura je propracovanější, zlatá jehla zase šetrnější. Nepronikáme přímo do těla, ale jen tlačíme na povrch,“ říká doktor Kinzam Nurbu.
Západní a tradiční medicína by měly víc spolupracovat, soudí lékař
Jeho pacient trpělivě sedí a pozoruje, jak se lékař se mnou vybavuje. Nevím, s jakým neduhem přichází, ale na zlatou jehlu, natož pouštění žilou to naštěstí nevypadá. A tak se jej ptám, jestli věří spíš tradiční, nebo moderní medicíně. Jinými slovy: do které ordinace míří jako první?
„Většinou jdu nejprve k modernímu lékaři. Pokud se stav nezlepší, jdu sem,“ odpovídá. Za upřímnost se na něj doktor Nurbu nezlobí. I on volá po větším propojení mezi oběma medicínskými přístupy.
„V některých případech funguje lépe západní medicína, třeba při úrazech. V něčem jsme zase lepší my. Třeba v léčbě žaludečních potíží nebo krevního tlaku. Myslím, že by bylo dobré, aby spolu oba směry spolupracovaly. Bylo by to k užitku pacientům,“ je přesvědčen.
Vysoký cholesterol? Tady se ho nejspíš nezbavím
Na okamžik bych se takovým pacientem chtěl stát i já. Lékař se ptá na moji diagnózu. Říkám, že už léta mám vysoký cholesterol – a čekám, co bude. Analýza pulzu? Oční rohovky? Nebo snad, nedejbože, pouštění žilou? Lékař se ale k ničemu nemá.
„Cholesterol v krvi, to diagnostikovala západní medicína. V tom případě ti tep ani nic jiného zkoumat nebudu. Mohu nabídnout léky, které vyčistí krev a prospějí játrům. Budeš je brát dva týdny a pak se necháš znovu vyšetřit na cholesterol u svého lékaře. My nemáme možnost takové testy dělat. Spolupráce obou lékařských přístupů prostě chybí,“ konstatuje doktor Nurbu.
Ani v Bhútánu se tedy svého neduhu nejspíš nezbavím.
