Toulky Amerikou

Funguje to.Je sedm hodin ráno a Baltimore je liduprázdné.Zrovna, když se snažím srovnat mapu s busolou, přistupuje ke mně černoška, tedy afroameričanka."Dej mně dolary"řekne a dívá se na mně nepohnutě jako kobra na žábu."Žádné nemám". "Mám hlad", pokračuje a ve tváři se jí nepohne ani sval.Ženská je urostlá jako dřevorubec, na hlad nevypadá. Ale slova "mám hlad ", to je nepsaný imperativ, tady se pomoc musí nabídnout.

Z ruksaku jí dávám moji železnou zásobu , chléb a konzervu fazolí.V tváři jí čtu, že budˇ mě považuje za dobrého herce, nebo za velkého pitomce.V Americe a hlad?Mlčky se na sebe díváme.Já s laskavým úsměvem, černá madam bez jakéhokoliv náznaku humoru.Za chvíli se beze slova otočí a odchází.

Po hodinovém zevlování si hodlám trochu zdřímnout v jakémsi presbyteriánském kostele.V kostele je přítmí a atmosféra přímo nutí k odpočinku, zavírají se mně oči.Od stěny kostela se náhle odloupnou dva stíny."Máš nějaké bags?"Bags je americký výraz pro dolary."Nemám"." Máme hlad", pokračuje debata.V kostele jsme zcela sami."O.K.,tak jestliže máte hlad"říkám a vytahuji konzervu fazolí a chléb,"je to vaše".Oba chlapi se podívají udiveně na sebe , pak na mne a odcházejí.Na spánek není pomyšlení.....

Za dvě hodiny se odehraje zcela stejné divadlo v ulici Madison, pouze s tím rozdílem,že když nabídnu obligátní fazole s chlebem, ten mladý gentleman řekne, aby zachoval zdání pravdomluvnosti"nechte to prosím tady u té sochy, musím si něco vyřídit, vrátím se pro to". A odchází. Já také.Za prvním rohem sním tu proklatou konzervu i chleba.Bylo to báječné jídlo.Měl jsem hlad.

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.